|
| ||||
| ||||
|
Dr. Cyril Sychra: J. B. Foerstera hudba duchovní a církevní.
III. (Dokončení.) Cyril ista. V hudbě církevní. J. B. Foerster vyšel z rodiny kantorů, venkovských učitelů, kteří provozovali odedávna hudbu církevní — kněz a učitel kdysi, to byli nositelé duchovního života na venkově. Otec J. B. Foerstra, Josef Foerster, prvý vystupuje se svým bratrem Antonínem z učitelského prostředí a věnuje se výhradně hudbě. Tu je-ho činnost je dvojí: feor,atícká, je autorem děl vysoké hodnoty vědecké, praktická, kde soustřeďuje se na činnost skladatele, sbormistra a činnost virtuosa varhanního, z větší části na hudbu církevní. Josef Foerster vedle F. Z. Skuherského —řídí vývoj církevní hudby. Všimněme si, jak Josef Foerster skladatel se vyvíjel. Psalo se a píše se hodně o tradici v kantorském rodu Foerstrových -- myšlenka je tu v zásadě správná — jen je třeba ji více zkonkretisovat. Píše se o vlivu otce Josefa Foerstra na syna Bohuslava, je velmi zajímavo zjištovat poměr mezi oběma právě v hudbě. Já se už o to před lety dvakrát pokusil; v rozboru J. B. Foerstra „Stahat Mater” (,,Smetana", roč. X.), když jsem předtím podrobně rozebral největší dílo Josefa Fcerstra „Missa solemnis” („Smetana", roč. I.). Mohu se tu na mnohé z těchto prací odvolat. Především na vývoj církevní hudby Josefa Foerstra. Tento vždycky mne zajímal pro zrovna železnou tvrdost ve vývoji svého uměleckého charakteru. Když k nám pronikala reforma církevní hudby, byl Foerster až asketicky přísný vůči všemu, co se odchylovalo od prvotních zásad at u nás, at v cizině. Reformu církevní hudby definoval si Foerster zrovna podle Němce dra Witfa: záchrana vývoje pro novou hudbu církevní oproti úpadkové hudbě je v návratu k Palesfrinovi a římskému chorálu; ze světské hudby novější lze připustiti jenom málo prvků. Tak Josefu Foerstrovi podle Witfa stala se církevní hudba úzce vymezeným rayonem, jehož hranic proti světské hudbě až úzkostlivě střežil. Do tohoto období jeho tvorby náležejí mš : „Missa de Beata”, „Missa in hon. scti Adalberti”. Pak jeho „Tě Boha chválíme”, práce dodnes zajímavá, zejména pro svůj závěr (ve dvojím znění). Přes jednoduchost prostředků vytváří Foerster v těchto skladbách někdy místa, která i dnes nás jímají. Dále vzpomínám aspoň na jeho druhé ,Requiem" pro mužské hlasy bez průvodu, kde zdařilo se mu ,Libera" jedinečného půvabu v našich smutečních mších vůbec. A přes to v německém ceciliánském „Vereinskatalogu” kárá ho referent (Geyer) pro některá místa ve mši „de Beata”. ,Refer21nt findet es fraglich, ob so scharfkantigz Dissonanzen, wie sie hier... vorkommen, und solch' unruhige Modulationen, wie sie z. B. im Schluszsatz des ,Credo" freffen, wohl auch den Beifall der Mehrheif der Sachverstándigen finden werden." A to v té době Skuherský ve svých mších ,brevis" a „svatováclavské” byl volnější, byl to další vývoj po mších „in hon. Beatae Agnetis” a ,scti Ferdinandi", proti nimž zase Dr. Haberl a Obenhoffer (byl zvlášt proti našim přísný) vyslovovali se zásadně. Tehdy právě začala se u nás projevovati snaha jít volněji hlavně, nežli šli v kezně (Regensburg) (později jsme se s Němci podivuhodně sešli; v Německu bylo uznáno pino našich lidí: Hruška, Sfecker, Sychra, Nešvera, Picka, Tregler, Douša a Říhovský). Tato Foerstrova hudba církevní, nazírána očima dneška, přes svou jednoduchost, je hluboká ve svém obsahu, čisté duchovní krásy. „Missa bohemica” (op. 38 a (a 38 b) se řadí — třebas mladší k uvedeným komposicím; vyniká užitím staročeských chorálů -- je důstojného slohu církevního, jenom stavebně je málo ujednocená — pracuje s větším množstvím motivů, čímž trpí její výstavba. Foerstrovy antifony ,Asperges me", ,Vidi aquam", pak mariánské hymny „Regina coeli” a ,Salve regina" jsou věci význačného významu - „Regina coeli”, 4 | ||||
|