|
| ||||
| ||||
|
tu přizpůsob-ovali mu staří melodii. Tak v textu ku ,Credo" nastupuje názorné charakterisování v místech: ,descendit de coelis" a ,et ascendit in coelum" (spád a stoupání), nebo v introitu na jméno ježíš položeného, jenž počíná: „In nomine Jesu omne genu flectatur, coelestium, terrestrium et infernorum zase spád. (Dalibor 1887: „O názorové charakteristice hudební.”) Jak asi do hloubí studoval tento zamilovaný ctitel Palestrinu a jeho druhy; jsme mu i za takovéto rozbory Mistra vděčni; oč převyšuje tu tento pozorný, laskavý a přece obj2ktivní vykladač třeba i slavného Hektora Berlioze, který ve svých ,Memoirech” (I. díl) měl pro Palestrinu jenom útrpný úsměv — když vycházeje z,jeho „Improperií” psal, že hud°bník, který je skládal, mohl snad býti provázen vkusem a něco vědou, ale geniem? --- „jděte, to by byl žert?” Hluboký průnik Palestrinovým (a jeho spolupracovníků) dílem prospěl J. B. Foerstrovi a to .nejen v jeho hudbě církevní (té v prvé řadě), ale i duchovní a i světské, jak jsem to již nahoře uvedl. Svatovojtěšský kůr, když jej vedl J. B. Foerstra otec, dával ,Palestrinu a jiné mistry jeho směru s úctyhodnou dokonalostí; to otec na syna působil jistě nejbezprostředněji.
Proberu nyní jednotlivé práce z oboru církevní hudby J. B. Foerstrovy. Jedna z prvých prací: „Pange lingua`” otištěné v „Cyrilu”, roč. IX. (1882), jako příloha. LIž z úvodu znamenáte: za,Ahet,o Pan-ge, lin - gua, glo - ri - o si p = že jde ,o skladbu v přísném slohu ceciliánském --- skladba přesto není suchopárná, bezduchá. V poměru k otci Josefu Foerstrovi možno říci, že jsou tenkrát za-jedno. J. B. Foerster je cyrilista původem. Následují motetta J. B. Foerstra. Jsou, tu dvě sbírky, vydané tiskem. Jsou to: -,Of f ertoría ín Domínicis Quadragesim.ae" na neděle postní pro smíšený sbor bez průvodu: ,Scapulis suis", ,Meditab'or in mandatis Luis", justitiae Domini reetae" a „Laudate Dominum”. Prvá tři jsou psána pro čtyřhlasý smíšený sbor, poslední pro pětihlasý smíšený sbor. Tato motetta patří slohem k,oněm skvělým, v rozsahu tak stručným, ale obsahově neobyčejně bohatým motettům, jak je ve skvělé sbírce pro celý rok soustředil učitel J. B. Foerstra, F. Z. Skuherský. Pudle Skuherského vzoru a podle zásad svého otce vytvářel zde J. B. Foerster práce nejvýš jemného slohu, dávaje už v těchto drobnějších skladbách najevo osobitou vlohu. Jasně tu vyniká snaha dát nejpřiléhavější výraz slovu i větě v prostřed-cích výrazu, jak je znal tehdy již běžný palestrinský styl, ale při tom skladat;°l vštípil na tento i volnější výrazové prostředky, jak je znala tehdejší doba, a tu je u J. B. Foerstra krásný poznatek: tento tak subjektívně ve světské hudbě za-ložený lyrik, v komposici církevních skladeb, věren idei ceciliánských snah, z Německa k nám došlých, tvoří objektivně a dociluje tak jedinečně čistého církevního tónu katolicity, v němž jsou už tehdy aspoň tuchy, že hudba vyrůstá z domácí půdy, třebaže rámec jejího slohu byl širšího základu. A že nejsou to práce kompilačního charakteru, bedlivému posluchači také neujde. „Laudate Dominum” je skladba nejzdařilejší; neměla tu tato věc konkurenci zrovna slabou: Wittovo offertorium „Laudate Dominum” je skladba svérázná, pravý zdobný kámen motettového ge'nru ; psaná ve smíšeném slohu čisté homofonie a vedle ní s volným kontrapunktem, má velmi zajímavý bas, který tvrdošíjně ne-se se skladbou ve funkci hlasu doprovázejícího, až ke konci do unisona strhne celý sbor ve slovech: ,Fecit in coelo evin terra" — jakési basso cantinuo, třeba ne dost důsledně prováděné. A „Laudate Dominum” našeho Skuherského je rovněž motetto velmi zdařilé. Ale skladba J. B. Foerstra se mi tu v tomto skvělém prostředí nijak nevytrácí. Už její vnější forma, pětihlas (sopran, alt, tenor I. a | ||||
|