|
| ||||
| ||||
|
Vyrůstá nám smysl utrpení Kristova i smrti jeho: redemisti mundum.
Foerster-melancholik, přesvědčený, že z bolesti rodí se umění nejvyšší, vytváří ve skladbě, složené div ne do kostky, dílo úžasné v procítění obsahu slov. Jen vroucně věřící mohl napsat dílo tak dokonalé, protože pojaté z nejhlubšího pře-svědčení. Svou zkušenost z vokální hudby, jíž tak rozumí a ovládá jako suverén, vložil sem všechnu. Promluvil jako velký znalec hudby, jako tvořitel nových, jinde nepoznaných hodnot. Prožitky z mládí i tu hrály svou důležitou roli. A nyní: Foerstrova Madona, jak ji,.její kult podal ve své hudbě církevní. Horlí tentokrát pro Marii Pannu a vybírá si pozdravení andělské: „Ave Maria!” — strhává ho k sobě vícekrát tento úžasný ve své prostotě a při tom krásou myš-lenky prosátý text. Napíše dueto pro soprán a alf (nebo tenor a bas), v něž uvádí nás spodní hlas: A - ve, a - ve Ma - ri a Pak jiné, opět piné něžného výrazu, jak je přináší s sebou soprán: jsou tu 3 žznské hlasy v průvodu varhan, které se vplétají ve vzácném propracování, ze-jména kontrapunktickém. Pak „Ave” sólistická -- prvé v A dur pro vyšší hlas komponováno 23. listopadu 1921; ve stručné, ale jak obsažné formě začíná: f Andante eommodo -- IL7 A - ve, a - ve Ma - ri - a Druhé, rozlehlejší, se zvlášt propracovaným průvodem: A - ve, a - ve Ma-ri - a tak zní jeho úvod, jenž skvěle je dále rozváděn až ve střed (fructus ventris tui, Jesus), jenž vyznívá v nejvyšší poloze a zachycuje ve vroucnosti a něze vše, co jen citově přepiněná duše zbožného skladatele dovedla vytvořit, aby pak následoval zvláštní, originální v piné pravdě slova, závěr: A - ve, a - - ve Ma - ri - a dvakrát opětovaný, po prvé s průvodem, po druhé bez průvodu. Skladba vznikla v Hodkově 21. července 1919. Věru, že naše hudební litera-tura není chudou v komposicích tohoto motetta. Je tu Bendl se svými dvěma „Ave” prvým pro vyšší hlas (s trochou barokního náznaku), druhým pro nižší hlas (ušlechtilý projev) s průvodem varhan — právě tato „Ave” ještě Bendla uchovávají přítomnosti, když už jeho dvě mše dnešku nejsou případnými; je tu Dvořák se skvělým „Ave Maria” pro nižší hlas, pak Fr. Picka, Ed. Tregler a mnozí jiní; ale nade všecky vyniká „Ave Maria” Steckrovo, které však je komponováno ve slohu koncertantním (s průvodem piana, harmonia, houslí a cella --dnes zapomenuté docela, oož je pro naše praktiky neodpustitelným přečinem, zrovna jako když nedovedou se vžít v krásu Steckrova 3h1aséh,o „Ave Maria”, nebo jeho skvělého motetta „Benedicta et venerabilis"). Obě sólistická „Ave” Foerstrova jsou dnes na nejvyšším místě podle mého úsudku. Je fřeba je vydat tiskem a zpřístupniti tato díla zchvacující krásy. Vroucně bych jim přál, aby zdomácněla na našich kůrech a vstoupila na místa skladeb vůbec nehodnotných. 9 | ||||
|