|
| ||||
| ||||
|
K těmto dvěma „Ave” přidružuje se „Ave” pro soprán a varhany, vydané Ed. Cyril roku 1928, jež začíná následovně:
p C ve, a - ve Ma - ri - - a, atd. J. B. Foerster miluje lí~dový zpěv. Nezapomíná na jeho význam, rozumí, po-učen svými hlubokými zkušenostmi, kolektivu v lodi katolického chrámu, ctí a váží si jeho zpěvu. Do tohoto prostředí vysílá svoje ,Písně k sv. patronům českým", k nimž texty napsal josef Pospíšil. Fo-erster v duchu svého libretisty chce nejdříve přinést dar katolictví české-mu, a tak skládá skromničké, ale obsahově až vysoko k nadzemí se nesoucí písně k sv. Cyrilu a Metoději, sv. Václavu, sv. Ludmile, sv. Kosmu a Damiánovi, sv. Vojtěchu, sv. Prokopu, sv. Vítu, sv. Zikmundu, sv. Norbertu, sv. Janu Nep,omuckému, pak k blahoslaveným: Ivanov Hroznatovi, Anežce, Mladě, Zdislavě — tím je řada našich světců a blahoslavcných vyčerpána. A na ní si všimněme: sbírka písní je zahájena krásnou písní k Panně Marii (Foerster je přece adorateurem Marie Panny i Marie Matky Boží), a pak řada svatých: sv. Josef, sv. An-na (píše ,o procesí na sv. Annu — „Stopy v písku času"), sv. Petr a Pavel (ze sv. Pavla cituje), sv. Franfišek (sv. Franfišku z Assisi dedikuje svou latinskou mši), sv. Antonín, sv. Josafat, sv. Terezička, sv. Mikuláš — mohl se zvláštním zaujetím psáti písně k těmto svatým, k některým sám měl vztah nejužší, všem náš lid vzdává zvláštní úctu, nebof je zná a proto z vlastního poznání miluje; této úctě k svatým bylo vyhověno. A ještě k těm českým svatým: prostxčká slova mají zrovna tak prostou hudbu — ale obé povznáší k Bohu i národu — to platí zejména o písni k sv. Cyrilu a Metoději, k sv. Václavu pochopitelně. Tklivá a rozmilá je píseň k sv. Ludmile, jež v konci vyjadřuje prosbu národa: Kněžno drahá, mučednice svatá, babičko nás všech? Hled, jak lid tvůj vděGný k tobě chvátá ze všech končin Čech — k Bohu ved ten národ svůj ; potěš ho a pomiluj ? Sbírka roztomilá a dík za to, že velký mistr v mistrné stylisaci napsal tyto ušlechtilosti ve formě lidové písně s takovým pochopením pro její katolicitu (na-lezl bych pro jich vroucnost a jednoduchost pendant v ,otcových písních, v je-ho mši „k sv. patronům českým"). Dospívám ke mším Foerstrovým. Je tu nejdřív mše s českým textem: „Píseň mešní” (op. 119). Má části: Kyrie, Gloria, Kolekfy, Evangelium, Credo, Offerforium, Sanktus, Po p,ozdvih,ování, Agnus, Přijímaní, Požehnání. Skládána je ta~ to mše ve slohu homofonním, jak se projevuje v úvodu Kyrie, melodika je příbuzná českému chorálu, a dál živý rytmus, slovo vystihováno věrně, místy i ve formě parlanda. Skladba je psána pro smíšený shor bez průvodu. Slova od X. Dvořáka, jemná, jednoduchá, výrazná; třeba aspoň úvod: Hospodine, rozpomeň se země, vylej smilování jako rosu ranní na vše plémě, na všech rodů plémě? -- Foerster velmi zdařile řešil komposici lidové písně dále na příklad v ,Hymnu k sv. Cyrilu a Metodějí” z roku 1919, na slova Vl. Hornofa: „Ozdobná světla otčiny”, nebo jeho ,ModlítSa za vlast”, na slova K. V. Raise z r. 1919. 10 | ||||
|