|
| ||||
| ||||
|
Be - rán - ku Bo - E, dé - ?át - ko z rá - je, po - hléd-ni s lu - hů véč-ných krás ...
Pak mešní píseň „Hospodine, rozpomeň se země” v jednohlasu z r. 1920. (Cituji z Českého kancionálu prof. dra Dobroslava Orla.) J. B. Foerster je výborným znafelem lidové písně církevní. Revidoval také Český kancionál, uspořádaný univ. prof. drem Dobroslavem Orlem (slohovou úpravu provedl Vladimír Hornof a harmonisoval prof. Václav Vosyka). Dobro-zdání Foerstrovo obsahuje mnohou dobrou myšlenku — aspoň výňatek z něho: „Co do výběru položena hlavní váha právem na písně doby staré a na písně zlidovělé v českých zemích. Vybrány typické písně různých period; že nebyla po-minuta doba baroka, je chvályhodno, jelikož přijaty ve sbírku i zde ukázky, vyhovující požadavkům vkusu a důstojnosti chrámové hudby.” „Clagolsk,á mše pro smíšený shor a varhany (op. 123), je dílo zcela výjimečné v naší církevně-hudební literatuře. Je komponována na starobylý text: „Gospodi, pomiluj”. Její vzorně provedený rozbor padal redaktor „Cyrila” P. Štikar;t odvolávám se naň. Ve všeobecnosti jenom upozorňuji, že Foerster za-chytil ve mši neobyčejně štastně starobylý ráz textu, mezi jiným také svým typickým akordickým varhanovým průvodem, pak zvlášf' vhodným využitkováním zpěvných hlasů jak v půvabných polyfonních sledech, tak i různých spojek jich v místech ryze harmonicky pojatých, i účelným zmnožováním jich. Barvy vokálního tělesa, takto docílené, jsou podivuhodné. Harmonické tvary i sledy jsou na prostředí církevní hudby volné, ale vždy ještě pině slohové. Duchapiné je po-užití quasi recitativu, v němž pojafo místo: I vaplfi se od Ducha Svefa („Ef incarnatus est"). Melodika strhuje tím, jak je vhodně přizpůsobena starobylosti textu. Prožití Tohoto hudbou, jak jsme u J. B. Foersfra dávno zvyklí, je věrné a udivuje, do jaké hloubky až vchází. Mystik Foerster je stvořen předem, aby zhudebňoval mešní texty i tak málo obvyklé, jako je tento. Dvě místa z této mše zvlášf důrazně na sebe upozorňují (docházím-li už k detailům v ní): závěr „Creda”, ve své formě tak neobvyklý u Foerstra; když soprán jakoby v recitativu přednáší slova: „I čaju vaskrsénija mrtvih i života budúcago věka”, vpadne náhle tenor: A~ - - - men, s kteroužto malou melodickou figurkou vystačuje skladatel k výstavbě nádherypiného uzávěru, v němž jednotlivé hlasy -- a zase jen s touto figurkou -- se proplétají, až se najdou před samotným koncem, majíce ustavičně v podpoře varhanový průvod, v němž hned v začátku bouří to tímto motivkem, zatím nad fis v pedálu; pak se hlavní základna rozšíří a v ustavičném crescendu vyspěje ve ff v posledních dvou taktech v úchvatné místo; jaká novinka? Kontrastem tohoto místa je mysferiosní ,Benedictus”. Varhanový průvod homofanně vedený v půvabných sledech chromatických po jedenácti faktech úvodu dá vystoupiti sopránu s melodií, kterou byl sám připravil: PYedolce SI} ~~ _I 1l Bla-go-slo-víjen gre-di va i - me Go-spo - duje „Missa in hon. scfi Fnancisci 4ssisi,ensís”. Tahle dedikace sv. Franfišku sotva3 byla náhodná. Troufal bych si tvrdit, že tento svatý Foerstra k sobě přímo strhuje svým životem, svým učením. „Milujme všichni z celého srdce svého, z celé duše své, ze všech svých myšlenek, ze vší síly své, ze všeho rozumu svého, ze 1 Viz „Cyril”, roč. LII. — vedl-e toho i separát v knihovně „Cyrila”. 11 | ||||
|