|
| ||||
| ||||
|
Pak bas sám zpívá: „Te Martyrum candidatus laudat exercitus”. V imitaci mužských a ženských hlasů kančí nad slovy „Te per orbem terrarum” ve forte tato partie.
Pak alf vystoupí se zajímavou vinou melodickou .t1 od erato IL, F — — ~— ~— w Pa - trem im - men - sae ma - je - sta - tis, další část věty plyne v mírné polyfonii, jež přechází v unisono. A nyní se podivte: „Tu rex gloriae Christe” všude jinde ve forte, zde v pianissimu (homofonní místo). Dále v „Tu ad liberandum” vede hlavně bass, v polo-vině provázen tenorem. Nastupuje Allegro moderato unisono sboru: „Tu devicto mortis aculeo”, „Tu ad dexteram Dei sedes” vede soprán hlavně melodickým prvkem: Tu ad des - te-ram De - i se - des „Judex crederis” (meno mosso) zpívají společně alti a basy proti tenorům a sopránům. V dalším andante je poměr opačný. Věta ,Aeterna fac cum sanctis tuis" nejdřív homofonně pak v polyfonii pracují tu hlasy v různém seskupení, zrovna jako ve větě další. „Per singulos dies” (Andante tranquillo) —část recitafivního charakteru; ,Dignare", polyfonie ve sboru, motivy jen strohé; pak tenor: >> C V Mi - se - re - re nos-tri uvádí úpěnlivou prosbu, zatím co průvod je bohatě figurován a podpírá vydatně sborové hlasy, které po tenoru nastupují. Nato zavádí nás soprán v Andante co,n moto do nové věty: ~And,,nte co" moto -~~ i \ T vT Fi - at mi - se - rt - cor-di - a tu - a bohatě kontrapunktované — platí o vokální části tohoto díla zrovna jako ,0 průvodu, který je tu pin svěžesti — důstojný rival sboru. Tak bych -- aspoň ve zkratce — podal výklad k Foerstrovu „Te Deum”. Jeho význam je dvojí, v obojím případu podstatný. Především ve směru k Foerstrovi se projevuje; Foerster jím prozatím uzavírá vývoj své církevní hudby; on, Cyrilista původem, když p,okračuie ve svém vývoji a z jednoduchého mofetta dochází k složitějšímu a jedním z motett (,;O bane Jesu") otvírá nové cesty svého uměleckého růstu, dostupuje mety právě tímto hymnem. Povznáší se nade vše, co dosavad napsal, rozvolňuje svoje projevové prostředky; ne-uzavřel se ani novějším vlivům z hudby světské, moudrý, prozíravý, věda, že ani katolická hudba církevní nemůže zůstati u j~ednaho stupně vývojového, že musí i ona vpřed, a zejména,naše česká hudba církevní, jíž prudší chod nebyl nikdy pro vývoj závadou, spíš ku prospěchu; Foerster dále svébytným způsobem, jenž je jen přirozeným odrazem jeho uměleckého naturelu, láme dosavadní formy pojetí solemního hymnu a činí to nejvýš zdařile. Druhý význam tohoto „Te Deum” manifestuje se ve směru k dalším vývojovým možnostem české hudby církevní. Foerster použitím nových výrazových pro- 14 | ||||
|