|
| ||||
| ||||
|
sfředků v duchu vývoje dnešní hudby vypravil svůj církevní hudební styl tak nově a při tom tak přesvědčivě, že může se státi dalším východiskem pra práci v tomto oboru hudby. Zjasňuje se mi pořád víc stanovisko, že jestliže F. Z. Skuherský svou prací zejména v matettu stal se prvým objevitelem samostatnější-ho českého ducha, jestliže Karel Stecker svou mší ,solemnis" zahájil jasné nové období vývojové (moje these, v níž jsem se, tuším, nezmýlil), že J. B. Foerster svým hymnem Xe De,um" a tím, co z církevní hudby, počínajíc m,otettem „O bone lesu” předcházelo, otevřel brány, da í epoše naší církevní hudby dokoř4n.
Mám pocit osobního blaha v tom, že mohl jsem dojíti k tomuto závěru, jejž mi J. B. Foerster umožnil tím, že právě v poslední své tvorbě vrátil se k svým starým láskám i výlučným láskám slavného svého rodu, v jehož generacích nejvíc jeho otec se zasloužil, že až sem dovedl naši hudbu církevní, která podle vzorů Proske-LVift v kruhu cyrilistů u nás byla pěstěna a osamostatňována. Steckerův druh v dnešku — jaká síla a svěžest — vede nás do nového období života hudby církevní. Bůh požehnej.mu za to a jeho další práci podporuj l V Staré Boleslavi 30. prosince 1939, v den osmdesátých narozenin J. B. Foerstra. Jan Nep. Boháč: Lidová kostelní píseň - cyriiské hnutí. Kostelní zpěv a hudba byly vždy mocnou vzpruhou kulturního a mravního života. Zpěv a hudba zušlechtují srdce. Nábožný zpěv a posvátná hudba nadto povznášejí srdce k Bohu, prameni všeho dobra a krásy,.a.naplňují mysl zbožný-mi myšlenkami. iIpadek nábožného zpěvu a úpadek kulturní a mravní, af už byl jeden příčinou a druhý následkem, jdou spolu vždycky ruku v ruce. Naše minulá doba byla dobou rozmachu technických vymožeností a věd, ale byla to do-ba úpadku kultury a mravnosti. Společenský život zpolifisovaný, materialismem, chamtivostí, sobeckostí, poživačností a stranictvím rozleptaný, byl špatnou půdou pravé kultuře a dobru. Proto také v té době se špatně dařilo i církevní-mu zpěvu v poloprázdných chrámech. Doba se však změnila. Změnily se i poměry. Přišly otřesy, které smetly staré řády, a obrátily naše oči i srdce k tomu, co nám zůstalo: k Bohu, vlastí a k národní kultuře. A my vidíme, jak celý náš život se nově orientuje a vrací se k sta-rým hodnotám, kdysi při piných hrncích odhozeným a zapomenutým. Učíme se znovu milovat a vychutnávat svou vlast, své síly a schopnosti dáváme do služeb národní myšlenky a kultury, ozývají se zapomenuté národní písně, vracíme se ke svým národním básníkům, ochutnáváme krásu jejich slov,a tónů a sílíme. se a potěšujeme z jejich zpěvů. Neméně jeví se i obrat v náboženském životě. Vyhledáváme Boha a Jeho útěchu a posilu. Vracíme se do svých chrámů :a kostelíčků, stolujeme svá srdce do jejich náruče, s důvěrou pohlížíme ke svým národním světcům, kteří nás vítají svou milou tváří a vztahují k nám s oltářů své bělostné ruce, aby nás vzali ve svou mocnou ochranu. V chrámech čekají nás prázdné lavice a vyšlapaná místa ve staré dlažbě, čekají nás zaprášené nebeklíče a zpěvníky, opuštěné kruchty a mlčící varhany svými otevřenými ústy, lesknoucí se řadami bělostných a černých kláves, čekají, až k nim zasedne český kouzelník a rozezvučí je v tajemný proud zbožných zvuků, mísících se lahodně se sterými hlasy ve zpěvu české, krásné kostelní písně, která podle slov básníkových „sladce znívá, v chrámu Páně když se zpívá, kde duch, prost vší pozemskosti, na perutích pobožnosti k vyšším stanům zalétál” Česká kostelní píseň čeká na své vzkříšení) Chce nám býti tím, čím byla českému lidu v minulosti. Chce nás obšf'astňovat a zušlechfovaf, chce v naše srdce vlévat nadšení, chce celý národ vzkřísit k novému životu. 15 | ||||
|