|
| ||||
| ||||
|
Dejme se ochotně v její služby. At zvučí našimi chrámy v radostném jásotu i v tklivém bolu, at ozývá se z úst dětí i starců, at oblažuje naše rodiny a at posvěcuje naše práce?
My máme kostelní písně, jaké nemá žádný národ na světě. Které jiné písně vyrovnají se jejich melodické kráse a úchvatnému rytmu? Které jiné písně dýší tou starobylostí a duchem zbožnosti jako písně naše? Jsou to překrásné květy, které vypučely na stromu našeho duchovního života od nejstarších dob až po naše časy. Krása jejich nevybledá a vůně jejich nepomíjí. Mnohé z nich nám podává Dra Orla „Český kancionál”, jehož rozšíření by bylo nejlepším vzkříšením české kostelní písně. Česká kostelní píseň má své strážce. V starých dobách byly to české literátské sbory a v poslední době je to cyrilské hnutí, které ve svých farních Cyrilských jednotách pokračuje v tradici starých literátských sborů. Cyrilské hnutí už přes půl století pracuje v nasí vlasti na záchraně a zvelebení lidové kostelní písně. Neustalo v této práci ani v dobách nejtěžších, v nichž duchovní píseň zmlkala na rtech českého lidu. Cyrilské hnutí stojí tu i dnes s neztenčeným idealismem a vůlí pracovati na vzkříšení a rozšíření české kostelní písně. V tom, jak kdysi pravil mistr Foerster, tkví jeho veliké poslání a jeho zásluha před celým národem. Bylo by si přáti, aby cyrilské hnutí a jeho snahy setkaly se v dnešní době s větším porozuměním než v dobách právě minulých, aby se rozšířilo po celé naší vlasti, aby farní Cyrilské jednoty byly horlivě zakládány při všech farních a jiných kostelích. Veškeré pokyny v tom směru ochotně poskytne ústřední orgán cyrilského hnutí: Obecná jednota Cyrilská v Praze II., Národní tř. 6. Cyrilské hnutí obrací se zvláště dnes na veškeré českomoravské duchovenstvo. Kde se kněží ujali cyrilského hnutí, tam jiř dnes se zdarem pracují Cyrilské jednoty a v chrámech kromě vzorného uměleckého zpěvu hlaholí i česká lidová kostelní píseň. Pověstný idealismus našich kněží, který již tolikrát zasáhl do obrody naše-ho národa a který, zvláště na českém venkově, jest tepnou duchovního vzkříšení, jistě se s radostí chopí práce v cyrilském hnutí a přičiní se -o zvelebení posvátné hudby a vzkříšení velebné české kostelní písně? Volme dobrou hudbu církevní. Podle článku P. V. ve švýcarském Chorwáchteru" r. 64, seš. 2. --- Upravil V. Ř. Církevní hudba má míti význačné vlastnosti, především posvátnost a čistotu formy; z toho vyrůstá sám sebou další její znak, totiž všeobecnost. Povaha její posvátnosti vylučuje vše, co je světské. Znak světské hudby je její účinek na smysly člověka, takže vyvolává v první řadě smyslnou zálibu. V základu účinkuje každé umění na smysly, at' již na oko, nebo na ucho, ,a těmi-to ústrojími na možnost určitých představ, a právě hudba zcela zvláštním způsobem. Bylo by pochybeno žádati, aby církevní hudba neměla vliv na naše smysly. Necírkevní by však byla taková hudba, která by naše pocity uváděla do na-prostého stavu poživačnosti, jak tomu bývá při divadelní nebo taneční hudbě, která bud' svou melodií nebo volbou harmonií, krátce svým slohem nás opájí, nebo která skrytými názvuky upomíná na koncertní neb divadelní hudbu, a tím fantasii posluchače zavádí na místa chrámu vzdálená. Církevní hudba má toho, jenž se modlí, povznášeti a pozdvihovati k Bohu. Proto se má vyhýbati všemu, co upominá na hudbu světskou. -- Mužná síla a velebná vznešenost mají býti vlastnostmi pravého církevního slohu. Přílišná změkčilosf a sladkost není zde na místě. Myslíme na sladkost romantických arií operních. Divadlo i kostel vyžaduje ve stejné míře různého založení a ,různých výrazových prostředků, jakož i vycvičení hudebníků i pěvců v odlišných .směrech. Málokdy napsal dobrý operní skladatel pravou hudbu církevní a naopak. Znak posvátnosti zapovídá též, aby se v chrámu luštily sporné hudební ,pro- 16 | ||||
|