|
| ||||
| ||||
|
Um nemyslím moderní ráz, jenž zhusta zcela neprávem bývá ztotožňován s představou čehosi ve chrámě nepřípustného, nýbrž občasný sklon k tradicím doby předreformní, jenž má pak za následek kolísání umělecké kvality díla. Spočívá-li příčina v tom, že Nešvera ve svém úřadě dómského kapelníka při-chází snad druhdy ve styk se starší literaturou směru dnes již překonaného, ne-mohu udati. Nepřipomíná, obrazně pojato, gotický velechrám s jeho prosty"~ mi, klidnými liniemi, v duchu polyfonie staroklasické, nýbrž spíše hrdě se pnoucí dóm barokový s bohatou zlacenou výzdobou; než přes to působí celkovým dojmem namnoze imponujícím.
Volil autor pravou cestu, vedoucí v lůno ryzí hudby chrámové? Nevede cesta spíše v ovzduší koncertní, ne-li theatrální?... Předem, jest to nedostatek jednoty slohové: střídá se styl církevní resp. chrámový s oratoriovým, styl moderní se staroklasickým." Podařilo se mi snad najíti místo, navenek podružného významu, ale uvnitř hutného, směrodatného obsahu, jak brzy ukáži; dostává se tu Stecker v posud-ku díla mnohem dále, nežli uváděl v teoremu ryzí církevní hudby; jde o víe nežli o výrazové prostředky, jež mají býti vočkovány v hudbu starých polyfoniků. A na kanec chci ještě k vůli úpinosti citovati poučný v probíraném směru posudek Steckerův mše ,solemnis mého otce. Stecker napsa1:18 „... dílo jest významným článkem v nekonečném řetězci vývoje ryzího stylu církevního od dob klasických až po naši dobu... Je to styl palestrinovský, osvěžený a zkypřený vymoženostmi posledních tří století: bohatou, květnatou, naskrze moderní harmonikou, výraznou melodikou a poté nádhernými barvami pestrým průvodem varhan..., nové dráhy raziti příznakem je ducha myslícího, výše spějícího. Vše upomíná tu na starý styl „a capella”„ ale zcela zvláštním, nezvyklým způsobem, moderním duchem sálající. Kontrapunkt Sychrův není šablonovitý, suchý, vyprahlý, vypjatý, nýbrž vždy ve službách výrazu hudebního.” A nyní míním z těchto vedlejších pramenů čerpati ono podstatné, čím možno dopiniti, zaokrouhliti Steckerův teorem o podstatě ryzí hudby církevní: z doslovných citátů vychází zcela jasně najevo, že podle Steckerovapřesvědčení církevní hudbou jeho dneška je ona, která slučuje palestrinský sloh se všemi předpokGady slohu nové doby, tedy nejen s prostředky výrazu, nýbrž také ze-jména: se způsobem pojetí slova (ona zjištovaná obsahovost kontrapunktu u mše „solemnis” Sychrovy), samostatnost průvodu (bud varhanového nebo orchestrálního), dramatický akcent (lépe: úměrný výraz pro místa většího vzruchu nebo hlubší kontemplace), hudební charakteristika, jistě nová architektonika (výstavbu skladby — j.ak jsem citoval — Stecker právem u starých obdivoval), u s jejího hlediska Stecker pravidelně v podrobnějších posudcích skladbu rozebíral; to jsou příkladmo uvedené případy, které však úpině dostačí, aby potvrdily správnost mého výkladu. Jde tu tedy v tomto teoremu Steckerově -o sloučení starého palestrinského slohu se slohem nové hudby (pro dobu Steckerovu míněno), jde tu prostě ,o vy-tušení t. zv. slohu smíšeného ve způsobu pojetí Dra Guidona Adlera, jako ho rozebírá ve svém díle „Der Styl in der Musik".79 - ,Stilmischung innerhalb eines und desselben Werkes.” Stecker sám velmi výrazně a přesvědčivě (v kritice Nešverovy mše jubilaea") vytýká hlavní podmínku smíšeného slohu, jíž je jed-notnost slohová; té právě postrádá u Nešvery, u něhož vyskytuje se (ovšem, hohudík, jenom místy) slohová .nejednotnost; tu se slohy různých dob křižují, mís-to aby se slučovaly, smísily. Vzniká tak jasně (podle Adlera) ,Stilkreuzung"; nelze dobře slučovati starý palestrinský sloh se slohem nové doby a slohem hudby barokní, jejíž duch v zásadě (po,dle principu Wittovy školy) je příliš světský; místo ušlechtilého smíšeného slohu setkáváme se se slohovou zrůdností. Ve vývoji hudby máme takových případů zrůdného slohu víc: třeba v písních minnesiingrů (chorál a světská píseň) nebo v hudbě oratoriové nedokonalá někdy sloučení prvků světské a duchovní hudby (příkladem může býti zrovna sa Časopis ,Smetaná ' v redakci Dra Branbergera, roč. 1906, str. 187. 79 Lipsko, Breitkopf a Hiirtel 1911. 19 | ||||
|