|
| ||||
| ||||
|
a u sv. Ignáce. —Jednáno o aktivní účasti Cyrilské Jednoty při katolickém rozhlase a v hudební výchově dorostu na veřejných odborných školách pro ženská povolání. —Čtena bilance za uplynulý rok. — Křest. Akademii doplacen žádaný příspěvek. — 4. Vdp, redaktor předlo-žil k opsání pro tisk rukopis Pickovy „Missa fesfiva”. — 5. Cyrilským jednotám bude ještě rozeslán leták týkající se žádosti o změnu sta-nov padle nového formuláře. 6. K návrhu a prosbě vdp. předsedy uvolil se p. prof. Cmíral k spolupráci v redakci Cyrila. — 7. Poděkováním přítomným schůze skončena. — Zapsala Marie Lišková.
Zápis o IV. výbnrové sehůzi O. J. C., konané 11. března 1940 v Křest. Akademii. — 1. Předseda Msgre Boháč zahájil schůzi, uvítav přítomn:; (počtem 13). — 2. Zápis o poslední schuzi výboru čten a schválen. — 3. Došlá a vyřízená k-orespondenc°: Opravené schválení stanov O. J. C. — Poděkování ČAT. za přijetí nových cen tisku. — Výzva cyrilským jednotám, které nezaslaly vypiněné dotazníky. Cteny dopisy: Far. úřadu v Lovčicích o existenci a působení tamního chrámového sboru, dotaz farního ú-řadu v Hosfomicích, stran smlouvy s ředitelem Faersferův „Svatý Václav” (1. a 27. září f, r.) v rozhlasu. Napsal bych, že pro vývoj naší duchovní hudby bylo velkým štěstím, že právě josef Bohuslav Foerster to byl, který k svatováclavskému mileniu přichystal kantátu pro sóla, sbor, orchestr a varhany „Svatý Václav”, v níž on, skutečný repres~cnfanf národa, vzdal všechnu svou úctu a věnoval nejlepší, co mohla vydat jeho umělecká duše, památce — podle tradice — jedné z největších osobností našich dějin. J. B. Foerster byl k tomuto úkolu takřka p ř e d u r č e n: svým výhledem do života, i světa vůbec, který má svůj základ v katolicismu (tohle j a s n é f a k t u m— uvidíte — budu, zase mus,eT u Foerstera prokazoval), v č e š-s i v í dále, jež analysuje s p r a v e d l i v ě a hle-dí zjištovaT jeho kořeny o b j e k lt i v n ě a ze-jména hledat je podle výzkumů vědných, vzešlých z domácí půdy. Svatováclavské milenium nejlépe ukázalo, jak jsme klesli u nás hluboko, když národ j a k o c e l e k nedovedl uctít památku sv. Václava, kdy velmi mnohé urážel(?) přívlastek „svatý”, kdy všenárodní spolky vy-slovovaly zákazy účasti na průvodech k poctě světcově — tak jsme u p a dli proti někdejší-mu přímo nadšení pro tradici svatováclavskou. Prof a k o v o u dobu odhodlal se Foerster psáti dílo o světci Václavu; iistě věděl, že námět na-razí u určitých (a početných) vrstev národa a psal — přece. Je o b ě f í pro světového skladatele psát s vědomím, že už ani ne celý, malý náod, ale snad menší jeho část, bude se snažit dílo pochopit, prožít. „Sv. Václav” skutečně ne-došel onoho pochopení, jehož si rozhodně vyžadovala v e 1 k o 1 e p o s f práce. Letos jsme se snad snažili svou chybu z minula trochu napravil ... Pro sv, Václava byl Foerster předurčen dále celým charakterem své hudby, jež edinečně vhodně je způsobilou vyjádřit psychu světce té povahy, jako byl sv. Václav, kníže pa- kůru, souhlas C. J. v Olomouci s vydáním Budíkových dvou mariánských sborů v jednom svazku, náměty pana katechety Zapletala z Olomouce pro „Cyrila”. — Firma Kisch-Trojan po-slala rozpočty na tisk not: zmíněných mariánských sborů a Wows,ovy „Missa festiva”. Pro nákladný rozpočet odloženo vydání fétu mše na p~ozděiší dobu. -- Memorandum stran hudeb-ní výchovy na dívčích klášterních školách za-sláno arc. ordinariátu. Druhé memorandum, týkající se vysílání církevní hudby, sestaveno a projednáno. — 4. Redakoe. Předloženy do tisku připravené mariánské lidové nešpory. Odhlasováno dáti ihned do tisktt Pickovu „Missa fiestiva”. Do redakčního kruhu navrženi pp. prof. Adolf Cmíral, dp. Vojtěch Zapletal, Jaroslav Dušek a Dr. C. Sychra. — P. profesor Cmíral se přimlouvá za časovou propagaci hudebnin vydaných O. J. C. v denních listedh, za účast v komisi pro uspořádání zamýšlené výstavy pod názvem „Hudební náměty ve výtvarném umění” a za vydávání drobných věcí svatováclavských k účelům školským. — P. prof. Vachulka přinesl zprávu o připravovaném českém hudebním máji, ve kterém půjde též o církevní hudbu. Tím skončeno. Zapsala Marie Lišková. Radio koje a míru, spravedlnosti, ale také hluboké zbožnosti, jehož hlavním cílem byla snaha o věčné spasení po cestách Kristových. Tuším, že s takovými nebo podobnými představami dlužno: přistupovat k této Foersfrově práci, když se jedná o správné její provedení. Rukama diri-,,senfa Otakara jeremiáše byla tato Faersferavu kantáta správně dirigována. Jeremiáš, jak jsem už o něm uvedl, rozumí dobře duchu oratoria i duchovní kantáty, řídí díla těchto forem sice podle d ne š n í c h z á s a d, ale dovede dát stylu skladeb tohoto druhu, co j,ejich jest. Leží mu také dobře faersfrovský sloh vůbec. ,Svaté-ho Václava" pojal dokonale. DJVedI najít předem pro sbor i orchestr jako kolektivní materiál nejlepší zvuk jak v základu, tak v jednofl.ivostech, dovedl dát přiléhavý výraz sborům v pro-středí světském i duchovním (a zladit přechody mezi obojím prostředím); dovedl Také po-chopit skladatele v psychologické výstavbě oso-by Václavovy, jak ji Foerster tvořil v jednotlivých obdobích jejího růstu; našel si tu Jeremiáš vynikajícího nositele kanfátovvch osob v S t anislavu T aubeno vi. Jak tu Tauber s jeremiášovým orchestrem skvěle prokreslovali osobnost sv. Václava: Jeho, krmícího ptactvo i lid, jejž Václav tak miloval (str. 9., 10., 13. a 15. partitury), a sv. Václav před bojem a v boji (str. 40 a další v partituře), pak ve sporu s Boleslavem (str. 74. a 75.) a kone~mě ve smrti (str. 77.). A neméně zdárně vedle osoby sv. Václava vyzpívávali svoje role: Z d e n ě k O t a-v a (knížete Boleslava), sv. Ludmilu (výborný: protějšek k roli sv, Václava) Z d e ň k a H r n č í-ř o v á, Drahomíru N a d` a K e j ř o v á, Vladivoje, vojevůdce Václavova, Jaroslav Veverka, Podivena Josef Munclinger atd. Krásná, protože výrazná ve vroucnosti byla v konci skladby recitace Milady Horufové (duch času). Než ke shorům (zpíval „český pěvecký 22 | ||||
|