|
| ||||
| ||||
|
shor" — sbormistr Jan Kiihn) musím se ještě vrátit už vzhledem k významu, jejž jim skla-datel přisoudil — shor skvěle se držel v š u-d e, af už zpíval ve funkci lidu, přijímaného a hoštěného knížetem Václavem, jejž v konci své-ho slavnostního projevu adoruje: ,A nebeská ta zář nám padá v hrud'..," a opět dále, když kněžnu Drahomíru marně za Václava prosí, a na konec pozdravně volá: „Bud Václav nám, náš příští kníže zdráv?”. Ve druhém dějství za-se výborně zpívaly mužské shory vojáků — jedinečně zněl tu sbor: ,Gospodine, pomiluj ny..." Obdivoval jsem dále, jak výstižně právě sborem (a provázejícím orchestrem) byly za-chyceny nálady třefího dílu: tak dravý zrovna mužský sbor: „Všude naše domovina, kde je dobrá medovina...”, nato sbor 1 i d u (sbor smíšený): ,.6 Bože, zvěst jaká strašná vyhnala nás z lože .. ?" Pak v témže dílu mysteri,osní sbory: andělů: ,Allelujah!" ,S žalem i plesem, Václava duši vznášíme, nesem . A v konci sbor smíšený se sborem dítek: „Svatý Václave, voj-vodo české země ...” Skladatel podal i ve sborech nejkrásnější ukázky svého umění a na"sel pro ně interprety. Skvělé výkony všude: u sólis-
tů, sboru, orchestru. C. S. Přenos slavné mše svaté z děkanského chrámu z Uherského Brodu v úterý 26. prosince 1939. Na pořadu byla Jos. Martínka ,První koledovz1 mše ke cfi Pražského jezulátka" pro smíšený shor s prúvodem varhan a orchestru. Do míst pohyblivých částí mše byly vloženy dvě sklad-by, prvá od Voit. l~íhovského „Poslyšte, bratři!”, druhá Adolfa Cmírala „Pochválen bud' Ježíš Kristus”. Na kanci mše svaté zpíváno ,Vánoční Pane lingua" Jana Vyskočila. Nemohu nežli opakovati, kritisuje sestavení programu, to, co jsem napsal o hudbě při mši svaté před-cházejícího dne z Třebíče. Skladba Martínkova zcela zřejmě navazuje na starou českou pastorelu, a to vůbec ve všech směrech, jak ve vy-bavení sboru, tak sól i orchestrálního průvodu, nevyhýbajíc se ovšem prostředkúm hudby novější. Provedení mše bylo připraveno pečlivě a rozhodně uspakojovalo. Sbor Říhovského vel-mi šfastně lišil se od mše i od Panwe linua, třebaže bvl prosycen ryzí vánoční náladou. — účinkoval chrámový shor, studenti reál. gymnasia a žákyně vyšších tříd měšfanských škol v Uh. Brodě, řídil Emil Hába, u varhan Frant. Veselka. G S. Dvořák a Bruckner na svatojakubském kůru Z pilných a odvážných dirigentů pražských kůrů vyniká jistě nad pruměr dr. F. Pelikán, regenschori v minoritském kostele sv. Jakuba. Letos při děkovné pobožnosti na ukončení občanského roku na den sv. Silvestra o 16. hod.,odpol. dával dvě velké skladby: Dvořákúv Žalm 149., op. 79. z roku 1878, a Antona Brucknera „Te Deum'S. (V týdeníku „Náš rozhlas” místo Dvořákova žal-mu byl hlášen Brucknerův žalm 150.) Žalnn D v o ř á k ů v je krásná duchovní skladba, která obsahuie v sobě žalmový tcín ve formě seccorecitafivu ve svém středu: „Nebol jeho lid mil je Hospodinu, povýšit on k spáse božích synu. Budou plesati v své slávě svatí a se na ložích svých radovati.” Jinak pojal Dvořák tento žalm ryze hymnickým způsobem. Hlavním rysem skladby je vznosný, oslavný tón skladby, který je na-sporně přímým odrazem hluboké víry skladate- lovy, jež v této skladbě vyjádřena je oslavnou hudbou jedinečné vroucnosti a síly a poukazuj-e ve svém vnitřním základu k jasné formě náboženskosti Dvořákovy, jíž by1 katolicismus; právě v j e h o duchu je i tato skladba napsána. V t é mže d u c h u— třebaže na poněkud jiném hudebním základě — pojal svoje ,Te Deum” Anton B r u c k n e r, neméně bezvýhradně věřící katolík, jako náš Dvořák (třebaže muzikantsky by1 tento novoromanfik vzdálen od konservativnějšího Dvořáka, jemuž blíže stál h u d e b n ě protestant Brahms.) Brucknerovo „Te Deum” ještě dnes strhuje monumentali-tou výstavby, v níž melodický prvek v orchestrálním průvodu f • • v je úhelným kamenem živlu instrumentálního a prolíná hlavní partie skladby, jež vpodstatě je rozložena do dvou dílů: onoho jubilujícího, jejž stereotypně prokresluje citovaný motivek (jsou to hlavně partie: „Te Deum laudamus - - Sanctus Dominus Deus” Te gloriosus „Patrem immensae majestatis ... , až k „Te ergo quaesumus ...”, v němž tenor vystupuje jaka sólový hlas: Moderato ú Te er - go quae - su - mus melodickou součástí, jež zřejmě navazuje nu melodický prvek, jejž přinesl hned v úvodu tenor nad slovy: „Tibi omnes angeli.” Pak ,Aeterna fac” smíšeného sboru (v průvodu aspoň rytmická podstaf nahoře uvedeného motivku) a zas: ,Salvum fac populum tuum", jež svým melodickým základem a zpúsobem orchestrálního průvodu jeví se býti analogií onoho oddílu: „Te ergo quaesumus”. A pak už závěr: „In Te, Do-mine, speravi” s nádhernou fugou, jejíž základ dodává soprán: mj v In te, Do- mi - ne, spe - ra-vi Zakončení opravdu grandiosní. Jestliže monumentalita Brucknerova v některých dílech jeho symfonií nám mizí (pr,o její rozsáhlost, když dnešek žádá slohově větší soustředěnost a hutnostprojevovou), tohle „Te Deum” rozvleklostí netrpí a je nám stále vzácným. — Dr. Pelikán se svým sběrem, zdatnými sólisty, orchestrem i vynikajícím varhaníkem (dr. Kubáň) provedl obě skladby velmi zdařile — jen v závěru „Te Dea” jako by shor už ochaboval, čemuž se ne-lze divit vzhledem k vypjatým p-ožadavkům skladatelovým. C. S. Slavná mše svatá z velechrámu sv. Panny Bar-bory v Kutné Hoře na Nový rok 1940. účinkoval chrámový sbor kutnohorský, řídil Miloslav U-her, u varhan J. Vaněk. Spoluúčinkovala hudba 5. praporu vládního vojska Protektorátu Čechy a Morava z Kutné Hory. Dávána byla známá Cainerova mše ,Hodie Christus natus est" pro smíšený sbor, orchestr a varhany, vedle pra- 23> | ||||
|