|
| ||||
| ||||
|
měnlivých částí, jimiž byly graduale Miloslava Uhra ,Viderunt omnes fines terrae", offertorium Vincence Gollera „Tui sunt eoeli”, communi,o zpíváno chorálně. V závěru pak provedeno náladové ,Pange lin~ua" od Petra Kociána. Bylo mi radostno poslouchati tento provinciální chrámový sbor s dobrým varhanním i orchestrálním doprovodem (účast orchestru vládního vojska je jistě chvályhodná); sbor zněl vyrovnaně, sytě, správně odstiňoval a překvapoval zejména mohutností svého projevu. Cainerova mše „Hodie Christus natus est” je jednou z jeho lepších prací, v dnešku v mnohém směru vybledá v účinu. Ostatní části programu byly rozhodně hodnotnější. C. S.
Slavná mše sv. na svátek sv. Tří králů u křižovníků v Praze 6. ledna 1940. Křižovnický kůr pražský přihlásil se do radia zase s programem, v němž projevil všechnu svou zdatnost, jež je velká a všestranná: má vedoucím stále pevnou, zkušenou a slohům všech dob vývoje církzvm hudby dobře vyhovující ruku p. Jaromíra Herle; výb-orného, zkušeného a zaníceného pro pocfivau práci ~od svých nejmladších let varhaníka dra Aloise Michla; skvěle zapracované sólisty: Vrbovou, Sudíkovou, Škoulu, Svobodu a dra Šoušu; orchestr složený z vynikajících hráčů,_ rozumějících oddaně svému dirigentovi, zrovna jako jedinečný sbor nadšených (přívlastek má svůj piný význam) zpěvaček a zpěváků; Tyhle všechny předpoklady vytvářejí ono v jednoflivinách tak rozdílně složené, v celku však i d e á Z-n ě z 1 a d ě n é těleso, jemuž právem tu patří název: katolický kůr, opravdový nositel vysoce vypjaté kultury náhoženské. Kus Tradici o-n a 1 i s m u tkví právě v kůru křižovnickém: je-ho vedoucí a všechno členstvo s láskou lpí, na tradici vždy slavného tohoto kůru, jehož zvlášt štastná doba patří právě dobám baroka, rokoka a biedermayeru, na jehož varhanách prý i Mozart hrával; archiv kůru je i historicky cenný. (Láska tohoto kůru pro W. A. Mozarta, pro Fr, X. Brixiho, Šimona Brixiho, Jana N. Škroupa, J. A. Vitáska docela pochopitelná.) Ale Tradicionalistický smysl kůru zasahuje i do doby nejnovější; v dobách posledního dvacetiletí, kdy vlivem neblahé vnitřní politiky, nešfastným bojem proti katolicismu Tolik zla se natropilo, a jímž právě církevní hudba katolická tolik utrpěla, křižovnický kůr chrání svou tradici, nepoddává se, vytrvává; Tak uchovává se nám i pra Tuto dobu, kdy se vracíme i jinde k dobám někdejší chvalné pověsti českého kůru, jako typu vzorného kůru katolického, křižovnický kůr jako z pražských jistě jeden z nejlepších. — Do radia dal nám kůr tentokrát „Korunovační mši” C dur Wolfganga Amadea Mozarta, kom-ponovanou roku 1779 pro soli, smíšený sbor, 2 housle, basu, 2 hoboje, 2lesní rohy, 2 trumpety, 3 pozouny, fagot, kotel a varhany (Tak v originálu). Z pohyblivých částí mše bylo dáváno graduale ,Omnes de Saba" od F. X. Brixiho, místo offertoria Šimona Brixiho. „Tříkrálová pasto.-rella; „Tanfum ergo” od Mozarta; po mši sv. zazpíváno Roberta Fiihrera motefto: Laetenfur coeli”. Výkony sólistů, sboru, varhaníka i instrumentalistů byly všude vzorné — p. řed. Jaromír Herl~e až udivoval, jak mu pod jeho Taktovkou právě stálá celková svěžest, ustavičný ruch v tempech, ornamenfika jako typická příkrasa barokního a souvislého dalšího slohu v melodioe (dnešnímu cítění pro duchovní hud- bu tak vzdálené), barvitá instrumentace — zkrátka vše, co vytváří podstat mozartovského stylu — zůstávalo uchováno v originálním slohovém rámci. A nyní ad vocem církevní hudby Mozartovy a jiné s ním souvislé: pro vánoční dobu, pro křižovnický kůr s jeho slavnou mozartovskou tradicí bych s fakovýmLle programem právě s ohledem na tradicionalismus soulilasil. C. S. Přenos z chrámu sv. Jiljí u dominikánů v Praze I., 7. ledna 1940. Byly tu provedeny koledy vedle některých piec na varhany od skladatelů: Nicolas le Begue (1630—1702), Piierre Dandrieu (1733), Louis Couperin (kolem 1626-1661), Guillaume du Fay (1395-1474). Varhanní skladby hrál s pochopením Miroslav Venhoda, ředitel kůru u sv. Jiljí, který také doprovázel koledové zpěvy, jež zpívali žáci ,Scholae cantorum" v Praze. Zpíváno bylo s chutí, měkčeji v hlasech mužských nežli chlapeckých, jejichž přednes byl poněkud tvrdý. C. S. Zajímavá reprodukce z chrámu sv. Václava v Nuslích. V neděli 7. ledna 1940 byl jsem opravdu překvapen, když se mi z pražské vysilačky přihlásil ehrámový sbor se svým sbormistrem Františkem Kryšpínem, mým známým varhaníkem Drem Aloisem Michlem — pak s výbornými sólisty dámami Mikovou, Mlejnkovou, pány Mužíkem a Svobodou. Dávají introit Petra Griesbachera (jednohlasně): ,Exsultaf gaudio" — smíšené hlasy znějí tu neobyčejně svěže, vzrušeně — je slyšet zpěv nadšený, ve vyrovnaném sboru, řízený s vybraným vkusem. Začíná se: „Missa D dur” pro soli, smíšený sbor, orchestr a varhany. Sbor ve formě smíšeného čtyřhlasu zní neobyčejně sytě, je vidět, že pilně cvičil, tvoří také už hezky sam,osfafně, proplouvá i choulostivými místy skladby bezpečně (jenom v „Sanctus” v imitaci, (uším, po sopránech tenoři jaksi nepevně nastupují), sbor ukazuje, jak zvládá dobře církevní sloh, soli včleňují se do-cela nevtíravě, orchestr je přesný, varhaník skvěle ho doplňuje -- dirigent je jistě poctivý a také tvořivý. Skladatel: Bedřich Dabrodinský. Mše je premiérou. Je to rozhodně zajímavá skladba. Její základ je ve snaze iíf vpřed. přizpůsobovat aspoň trochu někdejší sloh Stecker-Picka-Treálerův novější době. Jistá opatrnost je vždycky na místě. V mclodice a rytmice, v poměru orchestrového průvodu k vokálnímu tělesu hledá se novost (ani ne tak v harmonii chromatickéhLo základu); polyfonie někde ve formě imitační až kanonické, jindy ve volném stylu vedle míst ryze homofonních, je základL ním tvarem skladebným (hodno jen chvály?). Ve výstavbě je. Trochu rozháranosti; oelkem: hledá se novější sloh; j,ednoínosfi slohové se sice nedosahuje pině, ale jsou díly, které už, imponují pro rozhodnou slohovou jednotu; takové >,Benedicfus" za příklad, Naproti tomu ně-kde se slohové prvky kříží, jako je tomu v závěru ,Gloria" — tam fugato proti předchozímu zapůsobí trochu archaisficky. V Témž dílu ,Qu1 tollis" je zase více světsky založeno. Ale opaku, ii: celkem je ta skladba velmi zajímavá (hned při prvém poslechu' bez předchozího studia}. A homofonní „Tanfum eróo” téhož skladatele je práce dobrá. Říhovského graduale: ,Unam pefii" a offerfor!iurn: >,Tulerunt jesuni" jsou 24 | ||||
|