|
| ||||
| ||||
|
výborná vánoční mofetfa. Fo mši sv. Bohumila Fiedlera sbor (smíšený s průvodem orchestru) „Vánoce” je věc dělaná v určitém vztahu k české starší pastorelle, ale už stylis~ovaná. Shrnuji: krásný výkon dobré skladby, a připojuji: soulad mezi celebrantem, skvěle vyslovujícím a sborem vzorný; čtyřhlasé odpovědi sboru., dobře harmonující se zpěvem celebrantovým, čisté v tónu, jsou právě dnes v takové kvalitě skoro výjimkou. C. S.
Oslava 120• narozenin P. Pavla Křížkovského v brněnském rozhlase. Z Brna vysílali v pondělí 8. ledna t. r, „Rozhlasový památník”, v jehož programu byl tentokrát P. Pavel Křížkovský. Autorem fohofo památníku byI p. Dalibor Cha-lupa — účinkovali členové činohry Zemského divadla v Brně, mužský pěvecký sbor OPUS (dirigent prof. Vilém Steinmann) a brněnský rozhlasový orchestr. Vnější uspořádání nevybíhalo z kolejí běžného vybavení podobných věcí; hlavní hodnota tohoto čísla rozhlasového pa_ mátníku je v jeho obsahu. Rád zjištuji, že ze života ušlechtilého člověka a vlasteneckého kněze bylo vvtěženo vše nejpcdsfatnější. Zejména byla tu úměrně zachycena Křížkovského záslužná činnost jak v oboru hudby světské, af činnost skladatelská, či dirigentská, i zdatnost ve hraní nástroiú (zejména` zejména violy v brněnském sdružení kvartetním), tak v oboru hudby církevní; i tu správně byla uvedena práce komposiční, chordiriQenfství a práce na poli reformy hudby chrámové aspoň přednášková. Ze světské hudby vzp,omenufo tu foho, jak byl Křížkovský nabádán ke komposici shorové na podkladě národní písně (P. Ignát Wurm a Fr. Sušil), jak začal svou obj~evifelskou činnoaf na tomto poli prokomponováním prvého velkého mužského sboru, iímž byla „Utonulá”, jak Křížkovský po-tom se zdarem pěstil sborovou píseň na podkladě písně národní. Jak si získával velkých ú-spěchů na Moravě i v Praze, jak byl zbožňován lidmi všude. Pokud se fuče hudbu církevní, upozorněno správn, na kantátu Křížlcovského „Cyril a Metod” (a byla Také v rozhlase provedena). Zejména zdařilý byl úsek řeči P. Kříž; kovského o reformě hudbu chrámové, v němž se postavil proti provozování nehodnotné hudby instrumentální, která do kostelů vnášela nadto prvky z hudby světské. Montáž byla zakončena zpěvem „Utonulé”, nedlouho před smrtí P. Křížkovského, kterou podle rozhlasového přednesu poslouchal Křížkovský ve svém augustiniánském klášteře. (Sbor podáván z gramo`.~nwé desky v moderním provedení — tedy nikoli-historicky pravdivě.) Podnik, opakuji, zdařily a záslužny. C. S. Slavná mše svatá z chrámu Páně Navštívení P-Marie v Milévsku 14. ledna 1940- Byla provozována lidová mše pasfý ská pro smíšený sbor, orchestr a varhany od Václava Kudláčka, který také upravil pasforely Jana Maláta. Na konec Vojt. Říhovského „Pange lingua” pro smíšený sbor s průvodem varhan. O této produkci chrámového sboru, zejména o mešní skladbě, nemohu uvésti nic jiného, nežli jsem napsal o letošních vánočních skladbách při mši svaté provozovaných vůbec. Ke mši svaté podobná skladby jsou nevhodné, i když, jako v daném případě, aspoň místy zaznívá liturgická řeč. U-pozorňuji, že při recitativu chorálu bylo ne- správně na mnohých místech vyslovováno, na př. při slově „terra”, kde bylo vyslovováno dlouhé é, a pod. C. S. Schubertova mše Es-dur v Lipsku (Leipzig) 14• ledna 1940. Říšský rozhlas udaného dne podá-val nám vysoce zajímavou ukázku z církevní hudby Fr. Schuberta, u nás ve světské hudbě tak dobře známého a udívaného skladatele. Schubertova mše Es-dur z r. 1822 (v Radiojournalu uvedeno omylem As-dur) je jednou z vysoce hodnotných Schuberfogých církevních kom-posic; těžko však je mešní komposice Schubertovy, i tuto, utřídit. Jeho mše mají nejblíže k t. zv. instrumentálnímu směru německé hudby, jejž zakládají dvě mše Ludvíka van Beethovena. Tyto mše postavily vý voj církevní hudby do nové linie a znamenají úpiný odklon od. dnešního stylu Haydn-Mozartovského, který byl pro církevní hudbu proto málo přijatelný, ježto takřka vymazával hranice mezi hudbou světskou a hudbou církevní. Mše Schubertovy však nedostihly Beethovenova vzoru, a to proto, že jim chyběla aspoň částečná grandiosnost beethovenovsk~l, neboť Schubert ve velkém stylu komponoval mše, které byly hlavn lyrického základu,. Nadto někdy, jako je tomu právě u mše Es-dur, na př. v ,Hosanna", „Sanctus” a ,.Benedictus" příliš se zase přichýlil k hudbě barokní nebo ro. kokové, nebo zase v konci ,Gloria", kde má rozsáhlou fugu, spíše zase navazoval na Haendla.. Podklad instrumentálního stylu beefhovenovského v církevní hudbě lépe zachytil Fr. Liszt, ovšem jenom ve dvou velkých svých mších ,sobemnis" a ,Osfřiliomské", kdežto ve mši „Choralis” přiklonil se ke snahám dra Wifta v jeho reformním slohu německém, který pak pinou vahou zvítězil také u nás. Než přes jisté (slohoví. nesrovnalosti zůstávají mešní komposice Schubertovy ve vývoji církevní hudby katolické vel-mi důležitými a i pro dnešek uhajují si svůj význam. Provedení Schubertovy mše bylo ideální, bez jediného kazu v celkovém pojetí i v detailech, af' se jednalo o sóla, sbor, či jedinečně čistý orchestrální průvod. Z podobných produkcí pro sebe rnůžeme těžiti jako ze zářného pří-kladu. C. S. Plckova G-dur mše z Brna 21. ledna 1940. — Brněnská stanice vysílala tuto neděli slavnou mši svatou ze stoličního chrámu na Petrově. Zpíval chrámový sbor, jejž řídil výborný regenschori prof. Ant. Hromádka a doprovázel vy-nikající varhaník V. Hawlik, Byla dávána skvělá mše Fr. Picky G-dur pro smíšený sbor s průvodem varhan, offertorium ,Bcnurn est" pro smíšeny sbor od A. Hromádky, jinak byly prom nlivé částky mše zpívány chorálně s piným porozuměním. Chrámový sbor má jedinečně krásný a vyrovnaný zvuk, také ve všech hlasech podivuhodně svěží. Je veden pevnou rukou svého dirigenta, který podle krásného výsledku produkce výborně ovládá sloh církevní hudby a v něm zejména dobře vystihuje silnou Pickovu individualitu. Pickova mše G-dur zněla tu krásným jednolitým tónem sboru velmi dobře barvícího, vyzdvihujícího správně kontrasty ve skladbě, přinášejícího všecky melodické krásy, jimiz mš,e přímo oplývá, i vysoce živou harmonii, a ze-jména výstižně také uplatňujícího zhudebnění slova, v němž Picka, pravé dítě své doby, právě tolik vynikl. Nebot i tu projevila se zvlášt výrazně jeho svébytnost. Do rámce produkce chrá- 25 | ||||
|