|
| ||||
| ||||
|
mového sboru velmi dobře také zapadlo offerforium jeho dirigenta „Bonum est”. Krásným za-končením vynikajícího výkonu sboru bylo varhanní číslo p. V. Hawlika, který provedl tu skladbu umělou, což by mohlo býti vzorem pro mnohé dobré varhaníky, jejichž improvisace vždycky nedosahují úměrné výše vedle vokální liudby. Také varhanní part u Pickovy mše byl podán výborně. C. S.
Přenosem z Berouna byla vysílána 4. února t. r. tichá mše svatá. Při takové mši sv..je rozhoďně slohovější zpívati některou z českých mší vcelku. Máme takových věcí pino, a jsou prakticky vhodné, zejména pro svou stručnost ve většině případů. Tak zrovna „Česká mše” J. C. Sychry pra mužský sbor, z níž podány byly při mši svaté dvě ukázky „Po pozdvihování” a ,Po při-jímání", vedle sboru Jana Maláta „Hospodine na výsosti”. Zpívány ještě v prvé části mše ;sv. sbory smíšené, a to: Josef Toman „Madlifba za vlast”, W. A. Mozart „Ave verum Corpus” a Fr, Sládek „Modlitba”. Tyto smíšené sbory zpíval chrámový sbor, na varhanách doprovázel Václav Růt. Sbory mužské zase řídil prof. V. Růt a na varhany doprovázel Jos. Toman. Veškeré skladbv byly zpívány velmi dobře a slohově. Ve vkusném sboru Tomanově vadila mi trochu příliš zdúrazňovaná staccata, zejména ve varhanáclr, C. S. Z Brna. Missa iubilaei od Ed. Treglera byla vy-sílána v neděli 11. února 1940 přenosem z kostela sv. Cyrila a Metoděje v Brně-Židenicích. Pokud se týče mše samofné, poukazuji ke své-mu rozboru, který jsem podal v č. 3.—4. „Cyrila” na str. 40, roč. 1939, kde jsem referoval o vysílání této mše z Kroměříže (bylo to pro-vedení ze 16. dubna z chrámu sv. Moříce). V Brně zpíval mši chrámový sbor, diriýovaný ředitelem kůru K. Hradilem, na varhan hrál profesor Fr. Michálek. Mše byla pozorne nastudována a velmi zdárně provedena. Introit, Graduale, Offerforium a Gommunio byly zpívány mužským sborem chorálně. ,Tantum ergo" od K. Hradila, Cr S. Přenos z Olomouce. Slavná mše svatá z kostela OO. Dominikánů 25. února 1940. Chorál bul přednášen s obdivuhodnou péčí, s piným pro-cítěním. V každém směru vzorný přednes. o C. S. Přenos z basiliky sv. Václava na Smíchově. (V neděli 3. března 1940.) Hlavním bodem pořadu tohoto přenosu byla „Missa in ponorem Sanctae Caeciliae-, dílo 15. Antonína Foerstera. Ant. Foerster, bratr josefa Foerstera, narodil se 20. prosince 1837 v Osmicích jalo syn tamějšího učitele josefa Foerstera. Studoval v Praze práva a již při tomto studiu pěstoval hudbu a by1 učifelem klavíru v hudebním ústavu Bedřicha Smetany. Ač absolvoval právnickou fakultu, právum se nevěnoval, nýbrž hudbě; svou činnost započal v cizině. a to v Chorvaf_ka v Senji, sídle biskupa, jako regenschori v Lednu 1865. Ze Senje p'išcl v červenci 1868 do Lublaně, kde se stal kapelníkem dramatického dr _žstva a Č'.talnice. Antonín Fo rster v Lublani zdomácněl a tam napsal p_ebohafou řadu svěfských i duchovních skladeb. Ve světské hudbě nevyhýbal se ani rozložité formě operu ,Gorenjski slavček”. Za tuto operu dostává I. cenu zemského krajin- ského výboru na podkladě posudku, který po-dali Bedřich Smetana, Karel Bendl, dr. Ludevít Procházka. Třebaže A. Foerster komponoval symfonické skladby „Svita slovanska”, přeci jenom nejdůležitější části jeho skladby světské vytvářejí sbory. Z vokální světské hudby je pře-chod do vokální hudby církevní již bližší. Foerster píše drobné mešní písně na slovinské texty, vedle nich i hezký počet církevních skladeb na latinské texty, mezi nimiž pronikají mešní písně, pak motetta. A. Foerster přihlašuje se do řad horlivých Cyrilisfů, ve stahu ťejich je psána také mše nahoře jmenovaná, je to skladba, ve které převládá spíše homfoni-- nad polyfonií, melodicky i harmonicky je umírněná, v celkovém projevu rozhodně střízlivější, než jsou skladby církevní jeho bratra Josefa Foerstera. Na Smíchově zpívali mši zdárně a jsme vděčni za to, že byla přijata do prágramu smíchovského kůru, r:ebof tak uveden clo rozhlasových pořadů katolické hudby jeden z významných representantů Foersterova rodu. Pohyblivé částky mešní, graduale ..Laetafus sum" a off r5orium -Lauďafe Dominum", rovněž jako ,Tanfum erao" byly z péra pana ředitele Josefa Kuhna; jsou to skladby v novějším duchu církevní hudby psané, vkusné. Sólistickou partii v graduale po-dala zdárně F. Pefráková. Vvkany kůru doprovázel na varhanáclr a řídil J. Kuhn. Grejgoriánský chorál byl zpíván v introitu i v oommunio s náležitou pozorností. C. S. Pře..^.os z ehrámu Panny Marie Sněžné v Praze II. (neděle 17. března 1940). Byla vysílána m~.e svatá a pašiie podie sv. Matouše. LI Cyrilské Jednoty, působící na kůru tohoto kostela, i tentokráte v jejích krásných a s pinou vroucností podávaných výkonech nejdříve, jako vždycky, mne uchvátil chorál. Zpívají jej dámy i pánové. střídavě ve sboru mužském, pak ženském a na-konec smíšeném (barvitost tu velmi intensivně působí) intonačně přesně, se vzácným pochope-ním pro frási ve větě i pro čistotu ve výslovnosti slova. Za mši zvolena tentokráte nenáročná sic, ale přec jen pusobivá „Missa in Dominicis Advenfus et Quadragesimae” od zasloužilého ře ditele kůru Bohumila Kašpara, která pro svou skromnost velmi dobře zapadá do náladového prostředí Květné neděle. Do pohyblivých tne;-ních částí byla zařaděna motefta Fr. Pivky, u to graduale ,Tenuisfi manum" a offertorium „Improperium exsp~ecfavit”. Jsou to mofefta, která byla přijatelna, když vyšla, i přísným pasuzovatelum církevní hudby, jakým by1 třeba jičínský regenschori Jirásek. Jsou to díla vysokých hodnot, která se neztrácejí ani vedle fakových znamenitých věcí, jako je třeba Improperium neblednoucí krásy od Fr. Wiffa, nebo jiné od našeho Fr. Z. Skuherského. Pašije byly zpívány od Jos. Nešvery. Je to dílo velmi záslužné, jemuž jsme zvykli tak, že namnoze si chrámovou hudbu na Květnou neděli hez něho ani představifi nedovedeme. Jsou sice jednoduché, ale vnitřně velmi púsobivé. Cyrilská jednota ti Panny Marie Sněžné vypracovala nejprve s pinou pozorností sborový základ těchto pašijí. Tednoduché sbory zn-'-'.y zpěválcúm velmi výstirě, poněvadž v prvé řadě dovedli vždycky včas-ně nastoupit, čistě intonovaf a vnitřní náladu jednotlivých partií přesvědčivě vyjádřit. Krásné také byly výkony sólistu. Evangelistu podá-val dr. Václav Vičánek, a to v oné formě před-nesu, kfer-, v této partii klade hlavní důraz n-r 26 | ||||
|