|
| ||||
| ||||
|
zpěvní, nikoliv deklamatorní základ. Tento zpú sob pojetí úlohy evangelisty žádá ovšem volnější tempo přednesu a mívá v sobě jednu ne-snáz, že nedostatek dechové úspornosti vede k přetržení hudební i d,eklamatorní fráze. Tornu-to nedostatku dr. Vičánek dovedl se až na ne, patrné výjimky vyvarovat. Krista podával p. Karel Kalaš, náš známý a oblíbený zpěvák, se strhující pravdivostí ve výrazu, upraveném s jedinečnou slohovostí — zpěvák, který rozumí a také dovede najít pravý tón pro církevní hudbu, což je dnes právě v uměleckém světě vlastností u uás tak vzácnou. P. Vilém Hejduk zpíval své_ ho Piláta svým mčkkým basem velmi zdárně. I další úlohy: Petra (Jindřich Smolák), Jidáše (Ing, Rattay), knížete kněžského (V. Nouzovský), děvečky (Šfrasbergerová), falešných svědků (Procházka a Čížek) byly v rukou dobrých a pevných zpěváků. Praktik mi dá za pravdu, že tyto episodní úložky pašijí, jsou-li v rukou méně zdatných zpěvákú, dovedou pokazit i vý-
kony jinak velmi dokonalé. Na kúru u Panny Marie Sněžné byl v pašijích všude soulad, podivuhodná souhra. Proto tak krásně vyzněly, jsouce řízeny rukou zdatného dirigenta, p. Jaroslava Lejky. Na konec pochlubila se Cyrilská jednota kúru u Panny Marie Sněžné věcí za-pomenutou a přece vzácných hodnot: Žalmem 30. od Fr, Z. Skuherského pro sólový baryton a smíšený sbor (púvodně alt se shonem — do uvedené úpravy převedl V. Říhovský). Je to prvé číslo opusu 12., který pozústává ze dvou čí-sel: z tohoto žalmu (nesprávná označeného samým autorem G r a d u a 1 e), pak offertoria ,Benedictus sit Deus", podobně jako je žalm založeného. Skuherskéh-o op, 12. je z prvého údobí jeho tvorby, iež vycházela z insfrun.enfální hudby církevní Beethovenovy a jen sporadicky dávala se ovlivnit hudbou církevního baroka (,,Missa tertia" v ,Et incarnatus est"). Ve skladbě uplatnil se opět výborně p. Kalaš — sbor zpíval bezvadně. C. S. S kruchty a podia Staropražské vánoce u Křižovníků v Praze L, na Tři krále odpoledne předvedly nám řadu vánočních skladeb českých skladatelů, převážně, z 18. století, a oživily tak starou vánoční dobu na českých kruchtách, kdy provozovány byly na nich mimo mši svatou pasforely povětšině na latinský text, pojící se k poetické vánoční, době. Že skladby ty jsou dnes opomíjeny, lze vysvétlifi jednak fím, že jsou mimolifurgické, jednak fím, že je nufný orchestrální průvod, jehož kolorit, at smyčců či dechů, sotva moh.>u varhany samotné nahraditi. Z pořadu, který ob-sahoval řadu skladeb a skladatelů širší veřejnosti neznámých a nepřístupných, a na němž. byli převážně zastoupeni kapelníci svafovítšf;, z let 1737—1888, poukazuji na J. Fr. Nováka, jeliož pasforela „Eja vos pastorculi” z let 1740. Je jednou z nejstarších českých pastorel, dále na Fr. X. Brixyho sopránovou arii ,Quem vidistis", jež spojuje italskou formu s úeskými melodickými prvky. Italský vliv je též znáti v Seeling.ově pasforele „Dormi nato”. Na francouzský púvod (koleda „Adesfe fid~eles”) ukazuje Vitáskův Hymnus pastoralis, Zato v pasforele Pokorného proráží živelný rytmus bujného veselí pastýřú, tak příbuzný I. jednání Pradainé nevěsty. Česká nefa vystupuje již také v Tříkrálové pasforele Šimona Brixyh~o a ve skladbách Fr. X. Brixyho ,Pasfores" a Senkýřc „Hle, nad Betlemem”. Pořad až příliš rozsáhlý, za•-rám-ovaný do písně „Narodil se Kristus Pári různě zpracované Fr. Hruškou a Steckerem, kladciucí značné požadavky na sólisty, sbor, varhaníka i ,orchestr (smyčce, vysoké horny a trubky), měl vysokou úroveň, jaká jest na kúru Křižovnickém za vedení Fr. Herl-eho obvyklou když snad bylo by možno míti námitky proti iněkterým příliš rychlým tempům, a byl absolvován bezvadně. — Ze sólistů budiž zde zmínka o alfisce Sudíkové, jejíž přednes pasforely Šenkýřovy byl vpravdě radosfně vánoční. A. kolika dnech dubnových t. r. v chrámu sv. Jiří na Hradčanech tři středověké české hry z 13. a 14. stol, Hudební přepis dramat opatřil ústav pro hudební vědu Masarykovy university v Brnč. Jazykové spolupráce se zúčastnil docent Dr. František Oberpfaleer a hudební spolupráce Dr. Josef Plavec. Hudební provedení vedl prof. Pa-vel Dědeček, režii prof. ing. F, rd. Puiman a výtvarnou úpravu Tana Zrzavého provedl J. M. Gottlieb. Účinkovali žáci ze školy profesoru L. Kadeřábka, jar. Tomáškové, Hilb. Vávey a Jarmily Vavrdové. Hry jsou výtvorem středověkého domácího dramatu. Základem jejich jest te,t evanýelní, kferý líčí cestu tří Marií k hrobu Kristovu, rozmluvu jejich s andělem, cestu apofolíí Petra a Jana ke hrobu a rozmluvu Krista s Marií Magdalenou. K nim druží se Nářek Pan!iy Marie, `kterou těší u kříže sv. Jan. Provedení po každé stránce bylo uměleckým zázrakem. Svědčilo o tom, s jalcoa láskou a úctou, s jakým po-chopením a pražit'm všicLni, profesoři i ž;íc'' podjali se nesnadného úkolu, přiblížiti našim, očím a našemu duchu všechnu tu ve!ikolepou jednoduchou krásu, duchovnost a sfarobvl,)st uměleckých výtvorů, od nichž nás dělí staletí. Jaký to Uyl požitek pro naše duše, moderním zkomplikovaným a efekty hýřícím um=ím vy-bičované a znavené, jaká to čistá studánka, z niž mohla naše duše píti pinými doušky zase jednati osvěžující vodu, která občersfvuje a oblažuieí. Jakou krásu zjevilo nám to staré umění tak prosté a přece veliké a podmaňující. Taký údiv a úcta zmocnily se duše při velebném zpěvu a tklivých slovech. Byl to duchovní požifek, jaký dovede v nimi vyvolati jenom posvátná lihirgie? jsme neskonale vděčni všem, kteří nám při_ pravili takový vzácný požitek a prosíme jen, aby od fohoto štiasfného kroku už neupustili a brzv nám zase přichystali něco tak krásného a ne-všedního. Duše dneška touží po tom jako jelen po bystřinách? Jan Boháč. Posvátná hry velikoaační. St. konservatoř hudby Díla Palesfrilaava v podání Českých madrigaujala se práce nadmíru záslužné a vděčné, bvf lisfů. V třetím iuhilejním koncertě našeho vvniby ne snadné, a provedla svými posluchači v ně- kajícího pěveckého ko:rorního sdružení slyšeli 27 | ||||
|