|
| ||||
| ||||
|
II. díl. Larghetto. Zahajuje jej v tajupiné nádheře napsaný úvod varhan; pak sólový alf vnáší melodii v základu tolik jemnou a tklivou:
Y' -3~ -o- - - - - car - na - tus est de Spi - ri - tu San - cto K alfu ve 4. faktu se přidruží bas; imituje tu onu nádhernou melodickou vinu z altu, aby ji ještě bohatě rozšířil, v závěru zasvitne motivek B: +i +y-- ! B9 ---+ / / et ho - mo fac-tus jehož augmentaci opakuje alt, když tu sbor v pp se připojuje a dozpívávající dueto altu s basem podpírá svým opakovaným „et homo facfus est”. Pak ,Crucifixus": Basy je začínají tvrdě ve forte, v rytmu strohém, ale vy-pichujícím zrovna své tvary, sbor ztrne v disonančních akordech v kancéné, zdrcující ,passus" -- v bolestný, rozdírající výkřik, pak čtvrtová pomlka (jak je tu významnál) -- potom průvod a nato vstoupí v pianu bas: Y —~ pas - sus ct se - pul-tus est. Závěr je podáván průvodem, vyjadřujícím pinou resignaci v bolu. III, díl. Tempo I. Je to glorifikace Kristova zmrtvýchvstání, piná mocného vzruchu. Unisonem začíná sbor: r + Tempo 1. Afl -- -~ - - Et re - sur - re-sit V druhém taktu objeví se průvod, hýřící nádherou svěžích barev, a sbor s ním ve slovech „in coelum” zase propuká v mohutný projev radosti, setrvává v něm při dalších slovech „ad dexteram Patris” (mužské hlasy zdvojené); pak odtrhne se tenor se svým „et iterum” (motiv A); nato při slovech „cum gloria” každý hlas produkuje skvělé figurace; po slovech „judicare” náhle prudce se za-razí a pak (Piú lento) dva alty a dva basy chápou se slov „judicare martuos” jenom v pianu, ve vážném rytmu to jistě ten náhlý převrat vyvolává představa Božího soudu. Sotva uved: né hlasy přes tato slova se přenesou, hned zase tenor (a tempo) dvakrát vystoupí s totožným motivem: C4 C5 cu - jus re - gm cu - jus re - gni a za ním ostatní hlasy se přihlašují s týmž motivem, který znovu ve sboru se ozývá, a na to navazují se v každém hlasu bahafší melodické viny a celý sbor i průvod propukne v mohutný jásot při slovech ,cujus regni", aby při následujících slovech „non erit finis” se pomalu v širokém rifardandu uklidňoval (v I. basu opět motiv A). IV, dí!. Lento. Nádherná partie; důstojný pendant k ,Et incarnatus est". Zde zase alf s tenorem vyzpívávají půvabnou melodii, jíž základem je motiv A, p —~ _ -- Et in Spi - ri - tum San - ctum Do - mi - num zde však bohatě zdobený. Jako v ,Et incarnatus est", i zde založena je celá partie na imitaci. Následující ,Qui cum Pafre" začíná sólový bas; jej následují 44 | ||||
|