|
| ||||
| ||||
|
hlasy ostatní a ve slovech „et Filio simul adoratur” na chvíli bas osamostatní a v jeho splendidně vypravené melodii aspoň letmo se objeví motiv B:
-- '~ ~- . et IL Fi - li - o pak zase se sólové hlasy spojí a při slovech „conglorificatur” zahýří tyto pinou silou, když tu vpadne v mezzoforte shor: 711/ Qui lo - cu - tus est a hned nato ztichne v pianissimo; zatím jednotlivé hlasy, vznášejíce se ve svých vysokých polohách, sólově přednášejí: „qui locutus est per prophetas”; všechno nato zmlká a sám sólový tenor proniká se svým: Qui lo - cu -tu s est do něhož vpadá ve forte sbor a za ním zase jen ve vysokých polohách sóla, z nichž zvlášt tenor svou figurací vyniká. V. díl. Zempo I. Prvně tenor tu přináší melodii: r 111 " Et u - nam san ctam ca - tho - li - cam do níž za ním vpravují se hlasy ostatní. Nato alt s tenorem začínají ,Confiteor": Con - fi - te - or za nimi obdobně alt s basem a v tenoru se zase zablýskne v „in remissionem” motiv: in re - mis - si - o - nem ostatní hlasy pak za ním; nato tenor s basem zároveň chápou se slov: „et exspecto”; je následují soprán s altem, načež přichází opět mohutná gradace při slovech „resurrectionem mortuorum” --- krátká pausa -- a nato 2 alfy a po nich mužský sbor slovo ,mortuorum" v pianu -opět opakují. Lunga pausa a ve sboru i v průvodu zabouří to ohromnou silou: ,Et vitam venturi saeculi"; v tenoru při slovech „et vitam” a v průvodu téměř napořád je motiv z tenoru: 13,2 Et vi - tam Nato v zápětí vpadají se svým „amen” sóla, produkující neústupně motiv B. Celý ten rozsáhlý aparát, kterým zde skladatel disponuje, rozpoutává svou sílu k nejvyšší možné metě. Při tom sóla jsou rivalem sboru. Teprve v posledním „Amen” se s ním spojují. Pak se vší silou zabouří se sborem orchestr, aby korunoval tak konec tohoto nejmohutnějšího oddílu mše. (Poslední 3 fakty: Largo.) (Pokračování.) 45 | ||||
|