|
| ||||
| ||||
|
ta „Na shledanou”. Na hřbitově o svátku Všech svatých zazpíval nově nacvičený smíšený sbor „Tam nad hvězdami” od Fr. Flemminga, v zámecké hrobce mužský sbor „Na shledanou” od Norberta Kubáta. Cestou od hřbitova ke hrobce
Chrámovým shorům. Rozhlasové přenosy sborů chrámových jsou nyní dosti časté; třeha však k tomu poznamenati, že je nutno sestavovati programy velmi pečlivě, aby odpovídaly vždy i papežským dekretům o zpěvu liturgickém. Jsme toho názoru, že mnohé dlouhé umělecké skladby (mše) jsou více díla pro síně koncertní, ne pra bohoslužbu; též sólových částí užívati jen po_ skrovnu. Třeba vybírati ovšem skladby kvalitní, ale nemusí býti vždy — nejtěžší. Více záleží na provedení samém; vše má býti, pokud možnoa nejlepší, přesné, i responsoria, nejlépe chorálně (snad i bez doprovodu); introit a posteommunio aspoň recitovati. Jinak se ozývá kritika ne vždy příznivá: chtěli také zkusiti štěstí? Mikrofon vše věrně reprodukuje, každé hnutí i rozhovor (na kůru?). Skladby s p 1 n ý m orchestrem (i bubny) nelze reprodukovati; též by neodpoví-daly dobře předpisům č e s k é vložky při latinské zpívané mši svaté. Spíše by se daly omluviti při Tiché mši sv. s českým zpěvem vložky latinské (O salutaris hostia, Tantum ergo) a p., jak bylo nedávno slyšen. Dovídáme se, že v olomoucké arcidiecési budou předem nejd. konsistoří a Are. Jednotou Cyrilskou podrobné pro-gramy censurovány, což možno jen s úchvalou! vítafi: O oratoriích, duchovních koncertech a náboženských hrách přineseme krátké pojedná ní v letošním ročníku Cyrila. Ve svatém týdnu rádi si poslechneme z koncertní síně (ze stu-dia) duchovní skladby (na př. Sfabat Mater), nelze je však na Velký pátek prováděti ve farních kostelích eomitante organo, když mají var-hany mlčeti a věřící navštěvují Boží hrob. V. Z. K přenosům bohoslužeb. Relace předposlední-ho týdne před Lefnioemi byly hodnotné. Pro-měnlivé části zpívány byly chorálně, graduale, offerforium čtyřhlasně. Krásně bylo podáno z Kroměříže zvláště Tneglerovo zdařilé graduale, (In asoensione Dom.). K požehnání (Tamtum ergo) jsme zvykli slýchati ne koncertní sklad-by, nýbrž vážné, byť i homofonní, jež mají býti krátkou meditací před svátostným požehná-ním; v tom stylu je pojímá také slavný skladatel. L. Perosi. —Všeobecně třeba podotknouti, že chorál vyžaduje tempo (i u kněze) poněkud hybnější, 1 u responsorií (nejlépe jednohlasně s je m n ě j š í m rejstříkem); čtyřhlasá responsoria se méně doporučují, vyznějí obyčejně vel-mi těžkopádně. K responsoriím patří na kůru i Deo gratias po epištole a Laus tibiy C h r i s t e po evangeliu. Mile působí při relacích přesná intonace a přesné nástupy. Byla by i častěji užívati nařízeného chorálu po-dle edice vatikánské. Po slavném Ite missa esT (vafik.) třeba též odpověděti podle vatikánské ho chorálu D e o g r a t i a s? Podle vatikánské edice třeba upraviti pro změnu i epištoly zpívané. Kněžím při této příležitosti budiž připomenuto, že na začátku preface i modlitby Páně, zazpíván byl 50. žalm. Děti nacvičily na Vánoce koledovou mši a zpívaly při jesličkové slavnosti. Jednota čítá 32 činných členů, z toho 13 sopránů, 4 alty, 6 Tenorů, 9 basú. — Zora Zavadilová, f. č. jednatelka. Radio po pozdvihování při slovech per omnia saecula interval mezi slabikou per a o rovná se malé tercii, a ne kvartě? Orchestrální doprovod ke mši sv. jeví se vždy k varhanům jako nějaký cizí živel, který ani hlas varhan, ani lidské hlasy uceleného shoru nikdy nezkrášlí? Též sólových partií budiž při mešních komposicích co nejméně, „ne quid fheatrale admisceafur?” V. Z. Národní pobožnost k blahoslavené Anežce České. Přenosem z klášterního kostela Na Františku vysílal pražský rozhlas 3. března o 16. hodině výkony chrámového sboru křižovnického, jejž jako obvykle řídil p. Jaromír Herle a na varhany doprovázel místo ochuravělého Dra Aloise Michla Jan Nep. Kolář. V úvodě by1 zpíván sbor: „Píseň k bl. Anežce České” od J. Herle, pak jeho „Litanie k bl. Anežce České”, skladby novější ražby. Uplatnili se tu zasloužilí sólisté sboru křižovnického josefa Vrbová (soprán), Marie Miková (mezzosoprán), Dobroslava Sudíková (alt), Jan Škoula (tenor), Lubomír Svoboda (bas). Následovala jako třetí číslo pořadu (pořad hlášený v radiu byl poněkud změněn), prvá ze Sychravých ..Modliteb za vlast", .,Ty nejmocnější z králů všech". Je to skladba, která svým základem patří do oboru duchovní hudby. Je komponována pro smíšený sbor, v němž vhod-ně se uplatňuje samostatně také sbor žensky a mužský. Její původní pojetí je s průvodem žes8avého orchestru — v této formě byla také dávána krátce před světovou válkou na župním sjezdu pražské župy pěvecké ve Smetanově síni, kde vyzněla velmi imposantně, strhujíc zejména mohutným fugatem ve svém konci. Jestliže nevyzněla v piné síle v tomto kostele, byl asi důvod v tom, že sbor s orchestrem byl příliš stěsnán a podle všeho také nevhod-ně umístěn u mikrofonu. Sbor „Svatý Václave?” od Jaromíra Hrušky, (v radi,ožurnálu chybně Jaroslava H.), syna Františka Hrušky, je vážná skladba slavnostního rázu. Byla přednesena zdařile. Další číslo programu přenosem již zachyceno nebylo. Mikrofon spolehlivě zachycoval vše, co se na kůru dálo. C. S. Jiří Ignác Linek (1725—1791): U Božího hrobu. „české Sepolcro” o umuóení Pána našeho ježíše Krista, pro čtyři zpěvní hlasy, dvoje housle, violu, violoncello, oonfrabas, dva hoboje a varhany, Zpívali: Julie Vildová, Jarmila Vavrdová, Karel Leiss a Bořek Rujan, hráli členové Českého nonetu, dva členové Pražského rozhlasového orchestru, u varhan Anatol Provazník. Řídil Miloslav Kabeláč. Tato Linkova hudba je typickou hudbou barokní. Je ryze instrumentálního charakteru i v části vokální, vedena hlav ně homofonně, bez bližšího vztahu k textu, obsahu spíše lehce nadechnutého, neznajíc hra-nice mezi tím, co je světské a duchovní, a má lokdy zacházejíc proto do hloubek. Také v této 48 | ||||
|