|
| ||||
| ||||
|
skladbě nálada prostředí Božího hrobu spíš se jenom tuší, nežli aby byla více prokreslována. Náš rozhlas věnoval zajímavé skladbě pinou po-zornost, věc byla náležitě nacvičena a v jednotlivostech i celku slohově správně zachycena. C. S,
Železnobrodská hra o umačerní Páně. Napsaná kaplanem Václavem jelínkem. a měšťany hraná po prvé léta Páně 1752, v pravé podobě zazna. menaná soukeníkem Janem Teprem a nyní zpracovaná Franfiškem Sochorem. Tato hra je vel-mi zajímavá; dobově příbuzná s předchozí skladbou, vykazuje povahově charakter hodně odlišný. Jejím základem je mluvené slovo a po-tom hudba malého orchestru. Její předností je, že tragický ráz prostředí Božího hrobu vyjadřuje hudba podivuhodně věrně. Mluveno, zpíváno i hráno bylo velmi zdárně, hudba zapadala včas-ně a plynule do mluvených vět — celek byl po-dán velmi zdařile. Produkce opravdu pozoru-hodná. C. S.. Ve sfředu 20. března 1940. Čeští madrigalisté (Ella Kolářová, Vl. Kavalírová, Alba Kromb holoová, Ludmila Dudková, František Bóhm, Alfons Waísar, ing. Jaroslav Chvála, Radek Matějovský) se svým vynikajícím sbormistrem Bohumilem Špidrou provedli řadu krásných velkonočních zpěvů, z nichž větší část byla věnována skladbám starším, dvě čísla pak novějším. Z prvých bylo tu tříhlasé motetto ,Christus surrexiY` z vynikajícího díla prof. Dra Dobroslava Orla ,Franusova kancionálu". Pak tu byly dvě piecy ze Zvonařovy sbírky, „Hudební památky české”, a to: a) Postní. Čtyřhlasé motetto z roku 1573, b) „Dominica reminiscere.” čtyřhlasé motetfo z r. 1602. Dále provedeno bylo mmotetta Jana Trajana-Turnovského: ,Slušíť lidem i na to pomníti", čtyřhlasé z r. 1576. Pak tu byl za-stoupen Jan Dismas Zelenka pašijovým zpěvem pro čtyřhlas „Mrákoty slétly” v úpravě Jaromíra Fialy. Že madrigalisté zařadili v ten-to svůj pořad také vzácnou práci J. B. Foerstra motetto „O vos omnes” pro smíšený čtverhlaa, které jim mistr věnoval, za to jsem jim zvlášť vděčen. Z obsáhlé duchovní a církevní hudby k osmdesátým Foerstrovým narozeninám za celou dobu vánoční a postní jediná skladba, která byla provedena? Toto motetto je významnou prací Foerstrovou ve vývoji jeho mofetfa vůbec a postního zvlášf. Jestliže jeho offertoria ;in Dominicis Quadragesimae" pro smíšený sbor bez průvodu znamenala kdysi krásný přínos do naší církevní hudby reformního směru v jejích začátcích, motetto „O bone Jesu” z r. 1916 otevřelo nové cesty pro vývoj českého mofeffá, toto „O vos omnes” na ně navazuje a novostí výrazu: rozhodně upoutává. Stanislava Goldbacha šestihlasé české motetto „Kdož rozsévají v slzách. svých” je komponováno v novějším slohu a upozorňuje na sebe svým polyfonním založením. Má vypjaté požadavky na hlasy, zejména v I. sopránu (hojné výšky). Všechna čísla byla pro- vedena dokonale po sfránoe vnější a vnitřně do piných hloubek, s piným smyslem pro slohy jednotlivých dob. C. S. Ve čtvrtek dne 21. března 1940: Slavná mše svatá z chrámu sv. Bartoloměj,e v Plzni. Byl to velmi zdařilý výkon chrámového sboru pod vedením Břetislava Picky, jehož jakost mezi jiným také podporovala skutečnost, že bylo dbá-no jasných liturgických předpisů pro mši svatou na tento den. V prvé části mše pro smíšený sbor s průvodem varhan s jásavým ,gloria" zejména v závěru, zpívaná v piném vznosu, který tak dobře se snášel s hlaholem zvonů průběhem „Gloria”. A potom už všecko jenom bez průvodu, ve sborech á capella — ;enom odpopovědi sboru měly snad býti jednohlasé, jenom aby víc ještě vynikala truchlivá nálada, která se otvírá posledním dozvukem „Gloria”. Chválím si zvlášť tenhle smysl pro liturgický předpis, který, jak se zdá, aspoň z reportáží 'v našem, tro~zhlase z kůrů českomoravských takřka vymizel (platí ostatně i pro pražské kůry, pokud nebyly do rozhlasu zapojeny). V postní době zpívají se i mše solemnis s varhanami a orchestrem, chrámem hlaholí hodnotná sice, ale podle liturgie neslohová hudba církevní pro tento čas. Z našich kůrů vymizel zpěv á capella skoro vůbec a s ním všecky ony vysoce hodnotné skladby staroitalských mistrů polyfonie, i skladby z do-by reformy řezenské, zejména Wittovy, I. G. E. Stehle i skladatelů domácích. Takovýchto výkanů do rozhlasových přenosů jenom víc je třeba, aby napravily ony nemožné reportáž,-z doby vánoční a přesvědčivě ukázaly obdivu-hodnou hloubku oficií katolického postu a svatého týdne. C. S. Dvoňákovo ,Sfabaf Mater" v rozhlase v Praze v pátek 22. března 1940. O vlastním pojetí Dvořákovy hudby duchovní a církevní psal jsem; už víckrát, zejména i o ,Stabat Mater" a dovoluji si poukázati k svým někdejším vývodům Tentokráte jedná se o provedení jedné z nejkrásnějších Dvořákových skladeb v mimořádném konoerfě českého rozhlasu v Praze. Oratorium v jeho sborové části provedl Kiihnův „český pěvecký sbor”, sóla zpívali: Míla Kočavá, Marta Krásová, Jaroslav Gleich a Lubomír Više'g,onov, členové opery Národního divadla, U varhan prof. B. Wiedermann. Řídil K, B. Jirák. CIčinkující tedy titíž jako loni v témže koncertu. V c e l k u letošní provedení vykazovalo ve 1 k é z 1 e p š e n í proti loňsku. Platí to ze-jména o prvém dílu, kde tempa byla správné volena a sbor (i orchestr) slohově už sbližoval se s požadavky kladenými na katolickou hudbu. duchovní. V druhé části zrychlená (místy) tempa opět vadila (také v sólu pí Krásové). P. Jaroslav Gleich byl opět dokonalý (p. Višegonov opakoval z loňska svou deklamační chybu v části: ,Fac, ut ardeat oor meum" — nemoúné spojení předložky s následujícím substantivem: ,inamando"(1). C. S. S kruchty a podia Slavpé Vzkříšení u Křižovníků v Praze na Bílou D-dur, op. 18. K. Ditters z Dittersdorfu „Regina sobotu (23. března 1940). Byl tu velmi zajímavý caeli”. J. N. Škroup ,Tantum ergo``. G. F. Han- a hodnotný program: Fr. Picka „Te Deum” del ,.Hallelujah" z oratoria ..Mess:áš`. J. H, rle 49" | ||||
|