|
| ||||
| ||||
|
stane dokonale pedagog. i hudebně vzdělaný učitel, který dovede strhnouti mladé duše nadšen ním a láskou k písni. Zvláštní péči je třeba věr• novafi ve všech školách hlasové výchově, ktz rá je v úzké souvislosti s vyučováním mateřskému jazyku. CIčelnou hlasovou výchovou a, zvláště pozornou výslovností získá zajisté lahodná zvučnost naší mateřštiny.
V odborných školách hudebních, jež mají nyní převahou ráz instrumentální, by se mě1 více zdůrazniti prvek pěvecký. Jistě by se dobře osvědčily elementární pěvecké třídy, které by se za účasti osvětových sborů i jiných kulturních činitelů mohly zřizovati ve větších a leckde i menších městech. V anketě Lidových novin se projevil znat ný zájem také o naše písně duchovní, mezi nimiž máme mnohé poklady hudební i slovesné krásy. Bohužel v našich chrámech často zaznívají některé písně, znešvařené nevkusným nánosem. I tu je nutna náprava a práce, kterou koná zejména Obecná Jednota Cyrilská. Máme kritický Český kancionál Orlův a krásný zpěvník olomoucký; obě ty publikace jsou zdravou základnou krásného duchovního zpěvu a jistě časem vytlačí zpěvní plevel z katolickýchchrámů. Avšak i české církve, evangelická a českomoravská, by měly podniknout účelnou revisi svých zpěvníků, ve kterých mnoho písní cizích bylo by možno nahraditi krásnými zpěvy ze starých kancionálů českobratrských. Ale bude třeba organisovati také hudební vy-chovu mimoškolskou, a to v pěveckých spol-cích, kulturních institucích všeho druhu, v otganisacích tělovýchovných, v pěveckých kroužcích a sdruženích, v mládeži Národnvho souručenství, v Radosti ze života atd. Vůdčí úloha v této výchovné akci připadá však České obili pěvecké, jíž musí především záležet na výchově dobrého dorostu. Domy kultury, jež -se nyní po venkově zřizují, budou dobrými středisky pěveckého ruchu. Myslím, že by se v těchto snahách nejúspěšněji mohly uplatniti pěvecké školy mládeže, které se v •mnohých našich městech a spolcích dobře osvědčily, nebol z nich se přenášela láska k písni do našich rodin. Naše milé písně zasluhovaly by hlubšího a obecnějšího zájmu a hlavně všestranné a soustavné práce. Českou písní a hudbou nesporně naše kultura vrcholí. Proto je právě u nás tak důležitá povinnost k písnil („Lid. noviny" 30. V. 1940,) Různé zprávy Vldp. Leopold Šfefl, duchovní správce ve Virginii, USA., zemřel. Laskavostí vldp. Aloise Mergla. faráře v Chicagu, dostalo se nám smutné zvěsti, že zemřel dlouholetý odběratel časopisu „Cyril”, vldp. farář Leopold Štef1 ve Virgiinii. K fé zaslal nám výstřižek z amerického časopisu „Týdenní zprávy” ze dne 22. února t. r„ z něhož vyjímáme pro zajímavou informaci čtete nářům „Cyrila”: „Dne 74. února povolal Pán Bůh dp. Leopolda Štefla. Dp. Štefl donucen vážnou nemocí, •odebral se do katol. nemocnice v Norfolk ve Virg-inia v říjnu min. roku. Abyfa. mější osadníci nebyli duševně opuštěni, co je-jich duchovní správce ležel nemocen, dpp. Redemptoristi byli požádáni nejdp. biskupem richmondským Petrem Irefonem, aby dojížděli do Viráinie. Svatováclavská osada v Baltimore, neibližší soused Virg'nských, odmítla prosbu omluvou na nedostatek kněží a tak Redemptoristi z New Yorku konali onu dlouhou cestu každý týden, aby vypomohli nemocnému důst. pánu a konali služby Boží každou neděli v jeho třech osadách. Vldp. Štef1 působil mezi virginskými krajany přes 26 let, zavítav tam kráfoe po smrti mladého kněze dp. Koníčka, který zemřel v r. 1912 a jest pochován na hřbitově New Bohemia. Osadníci milovali dp. Štefla pro jeho upřímnou a veselou povahu. Byl výfečným kazatelem a schopným spisovatelem. Někdy jsme záviděli virginskvm osadníkům, že mají tak na-daného pracovníka, který se zdál býti zastrčen ve vzdálené farmářské osadě. Leopold Šfefl na-rodil se v Čechách, v píseckém kraji B•ílsko dne 15. XI. 1876, na kněze vysvěoen r. 1899: Na žádost nejdp. Msára josefa Hessouna při iel do Ameriky v r. 1901. Působil u stařičkého Msgra nějaký čas v St. Louis, po několika lefech s.e odebral' do státu Pensylvanie a působil mezi Slováky. Po smrti dp. Koníčka usadil se ve Virg'nii, kd•e posluhoval třem osadám: New Bohemia, Dinwiddi,e a Chesterfield. Byl povolán na věčnost krátce po smrti dp. B o h u-m i 1 a M a t ě j ů CSsR. (Tak se dovídáme také o smrti P. Boh. Matějů, českého hudeb. skladatele, který byl rovněž odběratelem „Cyrila".) Oba měli mnohé společné vlastnosti. Byli upřímnými vlastenci, výtečnými kazateli, hlur bokými mysliteli a veselé povahy, jež každého přivábila. Pohřbu, který se konal v pátek 16. února 1940 v New Bohemia, zúčastnilo se 50 kněží a skoro všichni osadníci. Byl pěkný den, takže lidé, nemohouce se dostati do kostela, mohli pohodlně státi venku. Zádušní mši sv. sloužil dp. Kilgalen, dlouholetý přítel v Pánu zesnulého. České kázání pronesl dp. Franfikk jedlička z Chicaga, též věrný přítel z mnoha let. Anglické kázání mě1 sám pan biskup richmondský, nejdp. Petr Ireton, který, ačkoliv byl velmi vzdálen od státu, obdržev zprávu o úmrtí. dp. Štefla, přiletěl aeroplanem a zúčastnil se pohřbu. Ve svém kázání promluvil o velké obětavosti dp. L. Štefla, že skoro oelý svůj kněžský život věnoval zdejším osadníkům. V působení svém nezískal nic pozemského, žádné bohatství ani slávu, ale vše vykonal jen pro Pána Boha a spásu duší jemu svěřených. Za Redempforisr ty přítomen byl vldp. Josef Větrovec CSsR,., rekfor kláštera Panny Marie Ustavičné pomoci v New Yorku. Delegaoe katol. Sokola se župním starostou včele, panem Josefem Vonáškem z Baltimore se též zúčastnila pohřbu vldp. Štefla, který bvl kaplanem župy Říp Katol. jednoty Sokol. Vldp, Leopold' Štef1 byl pochován na osadním hřbitově za kostelíčkem sv. Jana Nepomuckého v Dinwiddie. Ve svých modlitbách bulme pamětlivi fohoto kněze vlastence. Tak nám ubývají ti staří, dobří kněží —jeden po druhém. Avšak to jest náš život zde — jen na čas všichni. Věčné odpočinutí dejž mu, Pane, af duše jeho a duše všech věrných DemřeJých skrve milosrdenství Boží odpočívají v pokoji.” — Ave, anima pial J. D. 52 | ||||
|