|
| ||||
| ||||
|
111), v době velikonoční zpívali nešpory podle nápěvu P. Ondřeje Frusia (Pešek 112). Se jménem Frusiovým (des Freun) potkali jsme se již dříve. Týž byl filologem a vydul pro žáky Terentia (Pešek 70). R. 1558 se recitoval při oslavě jména Ježíš nějaký jeho dialog, provedený již před rokem, a snad již i r. 1556 (Pešek 70, 94, 114). Jako hudební skladatel Frusius dosud nebyl znám. Při nešporách Frusiových scholastikové předzpěvovali a zpěv žáků řídili (Pešek 112). Od téhož Frusia se při slavnosti Božího Těla roku 1559 recitovaly verše a pak „zněla hudba” (Pešek 114, 115). Když měl Sammarayer 23. XI. 1559 primici, vzali na sebe žáci nejvyšší třídy starost o kůr a zpěv (Pešek 120). Litanie ke všem svatým, jež jsou, j,ak známo, předepsány pro den sv. Marka, zazpívali žáci 25. IV. 1560 hned po jedné zkoušce, byli tedy ve zpěvu liž velmi zběhlí. O způsobu přednesu nás poučuje Diarium 71: „Pueri cantarunt letanias, duo praecinerunf ante alty re”. Zpěv při mši sv. byl započat 2. VI. 1560. Diarium 85 praví: ,Discipuli coeperunt aantare in musica totum sacrum safis fo,eliciter." Kvalifikace zpěvu „dosti šfastně” prozrazuje, že zpěv asi nebvl nejdokonalejší, že byl ale lepší, než se očekávalo. To platí ovšem jen pro první dobu. — Obratem ,cantare in musica" chtěl zpravodaj asi vyznačiti druh zpěvu, totiž polyfonního nebo aspoň vícehlasého, na rozdíl od jednohlasého chorálu. Vícehlasem, t. j. asi polyfonně, se smělo podle nařízení visitátorova zpívati jen ordinarium missae a při nešporách Magnificat; žalmy se směly zpívat podle ustanovení visitátorova falso bordone. O propriu missae se nemluví, snad se tedy zpívalo chorálně, nebof visitátor současně nařídil, že na chorál nesmí býti zapomenuto (Pešek 122).
Zdá se, že Jesuité pro svoje původně odmítavé stanovisko ke zpěvu neme"li ani svých liturgických knih; litanie podle římského způsobu si ,asi teprve časem ,objednali, ale r. 1560 obdrželi několik zpěvníků z residence na Ojvíně, kde tyto knihy zdědili po Goelestiniánech. Byla to 11 antifonářů, 4 gradualy, 1 sekvenciář, 1 žaltář a ještě jeden svazek se 7 žalmy (123). Při gregoriánském zpěvu jest ovšem nezbytná spoluúčast kantora, jenž přednáší jako sólista verše. Kantorát zastávali asi studenti, nebof čteme v diáriu 157, že Wenceslaus Cantor odešel z nové koleje 2. III. 1562 a Joanes Cantor byl 5. XI. 1562 propuštěn, poněvadž mu zemřeli rodiče (167). Jinak znamená slovo cantores prostě zpěváky, a v tam smyslu čteme zprávu o zádušních bohoslužbách, konaných 5. I. 1561 za rodiče jistého dobrodinoe: mši zpíval jeden kněz z řádu Minoritů a přivedl si své zpěváky s sebou. Diarium 135 praví lakonicky: ,cantores autem secum ipse addu~ xit, nec nostrum aliquid iuvit", což má asi znamenati, že „z našich v ničem ne-pomohli”. Oproti tomu vypomáhali s úspěchem „alii externi cantores” 26. XII. 1565 při oslavě druhého svátku vánočního (263). Dne 8. XII. 1569 v třetí neděli adventní přišli „ad nos fere omnes cantores (odkud, není řečeno), ac in nostro choro totum sacrum ipsimet cantarunt” (440). Jak chodili cizí zpěváci na kůr u Jesuitů, tak zas jesuitští studenti působili v jiných kostelích. Když 21. I. 1563 žádal ,nejjasnější kníže" (který?), aby mu byli zapůjčeni zpěváci pro svatý týden, muselo mu to býti odepřeno, patrně pro nepostradatelnost jejich ve vlast-ním kostele; obdržel jen vyžádaného kazatele (172). Sledujme nyní dále, jaké pokroky dělala domácí hudba. Samozřejmě byl dne 7. IX. 1562 slavnostně uvítán král Maxmilián při svém příjezdu do Prahy; zpívalo se „Te Deum” (160). Také jeho chystaná korunovace měla dne 15. IX. 1563 odezvu v koleji ,illo cantico Te Deum laudamus in musica canfat.o", o němž se praví, že to byla ,Iaetissima melodia". Dále se zpíval hymnus ,Veni creator Spiritus" a konečně žalm ,Laudat,e D,orrYinum", tento, jak se dodává, ,cum musica pulcherima" (184). Dne 15. V. 1564 se zpívaly litanie za císaře a církev (207). Skladby u Jesuitů provozované budily i zájem znalců. Již 20. V. 1563 žádali jistí Poláci, aby jim byl dán jeden z těchto zpěvů (179), 4.a 5. X. 1564 vyprosil si někdo ony dvoje litanie, které v kostele obyčejně a o svátku zpívají. Obdržev je, chtěl se za dar odvděčiti, a když mu bylo řečeno, že se za to nic nepřijímá, prohlásil, že se přičiní, aby „páni z rady” se nějak za dar odměnili; kteří ,do-mini de senatu" jsou tím míněni, diarium 218 zamlčelo. Svátek Všech svatých r. 1564 se slavil hodinkami, které trvaly od 1 do 4 hodin, což jest důkaz-em, že Jesuité přece jen hodinky konali, ačkoliv zpívané hodinky byly původně zakázány. Tentokráte obsahovaly dvoje nešpory, m!atutinum a laudy; ,et matufi- 54 | ||||
|