|
| ||||
| ||||
|
Míhají se tu torsa z motivu A, jednak ve vzratu, jednak v původním vzhledu. Nato tenor ohlašuje základ celého tohoto dílu:
_~~ _ -• Be - ne - dic - tus 11. díl. Piú mosso, marcato. Alt začíná: f°- '—_ i~ - •— — Ho - san - na in ex - - Je to druhé ,hosanna", které možno připojiti k závěru ,Benedictus", když „Hosanna” ze „Sanctus” nechce býti opakováno. Toto druhé ,Hos.anna" je psáno bez průvodu v bohaté spleti hlasové — prvé je splendidnější tohoto. Ágnus. 1. díl. Andante. Jestliže ve všech posavad probraných částech průvod byl rovnocenným sboru a místem snad nad něj vynikl, zde v ,Agnus" má sbor po-stavení primérní. Rozložen je I. a II. sbor. Začíná sbor L, a to bas (motiv A mollově zladěn). A~3 9— A - - gnus De - i, Za ním v druhém taktu imituje totéž I. alt; v 5. taktu náhle nastoupí sbor II. (alty, tenory a basy zdvojené) v pouhé homofonii; melodii předvádí soprán spolu s altem (je to motiv A 13). Pak (když II. sbor dozpívá) zase I. tenor při-náší motiv A 13, původně basem předvedený; nato jsou další hlasy I. sboru vedeny polyfonně a najednou vpadá I. tenor z II. sboru se svým „miserere”, k ně-mu přidruží se tenory a basy (dvojmo) ze sboru I., pak ze sboru II. (tenor i bas dvojmo); nato ženské hlasy I. a II. sboru (tyto nezdvojeny). II. díl. Kombinace je tu tato: I. a II. sbor staví se proti sobě. I. sbor začíná: A,. y A -~- gnus jemu v druhém taktu odpoví sbor II. Nato tenor I. sboru rozsáhlým melodickým útvarem zahajuje nejkombinovanější část celé mše, výhradně polyfonně za-loženou. Nádherná ta splet hlasů mění se pak při „miserere” (jen homofonní místo) opět v ta seskupení, jaké tu bylo v začátku tohoto oddílu, s tím rozdílem, že II. sbor tu začíná a I. přináší odpověď. Harmonicky nejzajímavější místo z celé mše. Sbor tu na slova ,miserere" zpívá v akordech, jež jakoby v těžkém povzdechu procházejí současně průvodem: i sPz. sfa sPz. III, díl. Tu sbor II. stojí opět proti I. ,Qui tollis" opět polyfonicky rozvede- 58 | ||||
|