|
| ||||
| ||||
|
zrušení kláštera, četných požárech a drancováních) nalezl děkan J. C. Kiinstler zbytky této knihovny, jejichž signatura ukazovala na její někdejší neobyčejnou bohatost. Seznam nalezených rukopisů zapsal Kiinstler do Pamětní knihy (LMDI, str. 17-21), tiskem uveřejnil seznam ^^ ruk'opísů a 15 tisků Josef Dobrovský v almanachu ,B6hmische Literatur auf das Jahr 1779" (str. 279 290). V r. 1836 daroval děkan František Suchý 12 rukopisů z této knihovny knihovně Zemského (Národního) musea v Praze.lo
K r. 1363, resp. k době poněkud pozdější, se vztahuje i první zmínka o církev-ní hudbě v chrámu P. Marie Sněžné, ovšem v souvislosti s obnovou katolických bohoslužeb v r. 1624; v chrámu povýšeném na kolegiální byly prý zavedeny i ,Ernestinae consuetudines", zejména kult mariánský (Rorate, Salve Regina), dále „Missa matutina” a chorál „Svatý Václave").11 Nemáme určitou zprávu o tom, zda klášter rokycanský měl v této době již také varhany. Pokládám to však za pravděpodobné vzhledem k tomu, že za Karla IV. mél již každý větší kostel varhany, a povýšením z kostela farního na kolegiální nabyl chrám P. Marie Sněžné značného významu; vždyf na sklonku 14. stol se objevují varhany i v malých venkovských kostelících, jak tomu nasvědčují zprávy o varhanách v kostele ve vsi Bříství (Brzyestye), přifařené ke klášteru břevnovskému (1390,4) a o učiteli-varhaníkovi ve vsi Stará na Jičínsku (1408).12 Nasvědčovaly by tomu i zprávy jak o církevním zpěvu v chrámu Panny Marie Sněžné a o bohatosti konventní knihovny, tak i zprávy o značném majetku proboštství.13 Byl to jistě hrubý nástroj, nedokonalý, na který se hrávala — a to ještě velmi obtížně — jen melodie, jak ukazují soudobé termíny (latinský organa tangere” a výstižnější německý ,Orgel schlagen"). Varhaníkem býval patrně některý z členů řádu. Proboštství zaniklo dočasně za válek husitských; 22. února 1421 zmocnil se bez boje města Jan Žižka, když táhl s Pražany a Tábority vybaviti klášter kladrubský, obléhaný Zikmundem. Podle zprávy Vavřince z Březové (Kronika husitská, FRB, V, 472) Táboři za krátkého pobytu v městě „klášter s obrazy mrzce; ztloukli i na statku obyvatele ukrutně zloupili a jednoho z kněží javše, na témž místě spálili".11 Vavřinec z Březové nepřináší výslovnou zprávu o varhanách — zmiňuje se jen o oltářích (cum altaribus), v českém překladu nepřesně o -obrazech - ač jinde neopominul zmíniti se,o tom, kde lid nebo vojsko husitské zni-čili kostelní varhany, jako na Vyšehradě (lc. V, 442), v Kutné Hoře (520) a j. Jeho zprávy o varhanách jsou kusé, zmiňuje se o nich zpravidla jediným slovem ,;organa”, v souvislosti ;organa et ymagines", nebo ,ymagines, altaria, organa" a pod. Není vyloučeno, že zahrnuje také někdy varhany nepřesně pod termín „ymagines”, resp. ,altari,a", vzhledem k tomu, že bývalo zvykem varhanní skříň v té době ozdobovati obrazy namalovanými na obou stranách dřevěných desek na způsob zavíracích oltářů. Je však i možno, že varhany vzaly za své při požáru chrámu v r. 1406,o kterém se dovídáme z dopisu krále Václava IV., chovaného v městském archivu v Rokycanech. Tento panovník totiž dopisem z 10. prosince 1406 na zprávu, že kostel vyhořel a řeholníci utrpěli škodu nejen na krovu a stavení kostela, ale i !na knihovně, jim dovolil, aby si směli smluviti a koupiti 10 ČČM 1836, str, 112. 11 „Redierunt autem Sacra Catholica iterum in Eccbesiam hanc tanto cum zelo, ut multae Ernestinae consuetudínes, devotionesque revisiscerent in hac civitate, sic: Salve Regina post merid'iem per Quadra~esimam, Missa matutina et cantus Rorate per Adventum, Hymnus Swaty Waczlawe, wewodo cveske zemie etc.: post quaelibet divina ,quae omnia B. Ernesto primum suum inidum debenY` (Ic, 30). 12 L. M. Sychra: K dějinám varhan a varhanní hry v Čechách. (Cyril, XXXVII, 155; XXXVIII, 35). 13 St, Rokycký: Z hospodářské činnosti posledního probošta rokycanského. Časopis pro dějiny venkova, XIII., 146. 14 ,Thaborife vero cum in Rokyczanam fuissent pacifiee recepti, monasberium cum altaribus turpiter ooncutiunt et in rebus inhabitantes crudeliter spoliarunt ac unum ex presbyteris captum inhumaniter in Bodem loeo comburunt et plurima damna civitati inferentes transferwnt se ad Plznam” (FRB V., 472). Zajímavý je soudobý český překlad: „Ale Táborští, když jsou v Rokycanech byli pokojně přijati, klášter s obrazy mrzne ztloukli i na statku obyvatele ukrutně zlou`pili a jednoho z kněží javše, na témž mýstě Spálili a mnohé škody učinivše městu, všichni se přestěhovali k městu Plzni.” (Ibid.) 61 | ||||
|