|
| ||||
| ||||
|
není exponován příliš hluboko (zřídka se ozve velké F, pod ně skladatel ne-jde).
Něco zvláštního, v církevní hudbě dosud nezvyklého však Dobroničova mše v sobě chová: smělé, i když zpěvné vedení hlasů a varhanního doprovodu. Tře-baže se tu nevyskytují žádné technické problémy — po té stránce je to missa facilis — přece jen při přehrávání zarazí vás napoprvé jakýsi jakoby cizokrajný zvuk: to zjevné souběžné kvinty a vedlejší tóny vyvádějí své ;divy. Pro-hlížíte znovu zpěvné hlasy. Hle, tam je kvint málo. Zato partie recitativní w unisonu nebo na trojzvuku bez tercie, zakončování oddílů čistou kvarťou, malé quasi basso ostinato ve varhanách hned v Kyrie se zpěvy umně do něho vpletenými, motivická příbuznost neb jednota — To vše vyvolá ve vás touhu, abyste se nespokojili pouhým pročtením nebo přehráním této skladby, nýbrž chcete ji slyšet celou, úpinou, dobře provedenou. Jistě má R. Schumann pravdu, když Tvrdí, že žádnou píseň nemůžeme spravedlivě posoudit, dokud jsme ji neslyšeli za-zpívanou. To padle naš;.ho mínění pině platí též o Dobronióově slovanské mši. Domníváme se — snad právem — že nás očekává při jejím provedení netušené překvapení: tato moderně psaná skladba bude z~níl starobyle. Bude z ní mluvit nejen přítomnost, ale z paralelních kvint a prázdných trojzvuků zavane na nás dech dávno zašlých století, doba, kdy vládlo ,organum parallelum" a ,falso b,ordone". O čem se ještě musíme zmínit, jsou závěry jednotlivých oddílů mše. Jsou nevšední, smělé a působivé: poslední akord se z nich vynoří vždy v piné síle, někdy i slávě (konec Gloria?). Tady je vidět, že Dobronič nechodil ,k Vítězslavu Novákovi do školy marně. Zajímavo je srovnával notám podložený text latinský a srbochorvatský. Někde se shodují podivuhodně, do noty, jinde působí potíže, které svými důsledky se projevily v deklamaci. Celkem je takových míst málo. Opakované slovo ,volunťaťis" ovšem nevyjadřuje totéž, co ,blagovoljenija", přívlastek ,bonae" citelně při opakování chybí. Snad bude naše čtenáře zajímat, jak zní text této slovanské mše, proto jej zde uvádíme. K výslovnosti podotýkáme, že slabiky di, ti ni se vyslovují tvrdě: dy, ty, ny; h = ch. Kyril — Gospodi. Gospodi, pomiluj? Hrsťe, pomiluj? Gospodi, pomiluj? Gloria — Slava. I na zemlji mir človjekom blagovoljenija. Hvalim Te. Blagoslovljajem Te. Klanjarn Ti se. Slavoslovim Te. Hvali vzdajem Tebě radi slavi tvojeje. Gospodi Bože, Cesarju nebeski, Bože, Oče svemogi. Gospodi Sine jedinorodni, Isu Hrste. Gospodi Bože. Aganče Božji. Sine Otač. Vzemlje grjehi mira, pomiluj nas. Vzemlje grjehi omira, primi m,oljenja naša. Sjede -o desnuju Oca, pomiluj nas. Jako Ti jedin svef, Ti jedin Gospod. Ti jedin višnji, Isu Hrsťe. Sa sveťim Duchom va slavje Boga Oca. Amen. 64 | ||||
|