|
| ||||
| ||||
|
pro smíšený sbor, velký orchestr a varhany, lidová píseň „Allelujal Ziv bud nad smrtí zvítězitel” (podle brněnského kancionálu), matutinum: žalmy pro smíšený sbor, responsoria: ,Angelus Domini" a ,Cum fransisset" pro smíšený sbor, orchestr a varhany, „Te Deum” pro smíšený sbor, orchestr a varhany. Řídil skladatel,
u varhan V. Hawlik. Pilný a svědomitý skladatel předvedl v dokonalém provedení své sklad-by, nesené vesměs ve vážném duchu a přizpůsobené novějším snahám v naší církevní hudbě (referuji podle zprávy svého zástupce — sám byl jsem přítomen Vzkříšení v Praze v chrámu Páně u Křižovníků). C. S. Zpívaná mse sv. v kostele u P. Marie Sněžné v neděli 14. dubna 1940. Dávána byla „Missa in hon, seti Methodii” od J. C. Sychry pro 3 stejné hlasy a Pickovp „Tantum ergo” pro mužský sbor. Zpívali chovanci učitelského ústavu sv. Jana pod skalpu. Řídil dp. V. Růt, u varhan p. dr. J. Wiinsch. Jmenovaná mše Sychrova je jednou z prvopočátečných prací skladatelových a přec už vykazuje samostatnější cestu i základní rysy slohu Sychrova, jimiž byly: bohatá polyfonie, hlavní základna jeho hudby církevní, harmonie, přizpůsobující se běhu doby, s opatrnějším výběrem, zrovna jako melodika, ob vedené vždy_ cky snahou, aby vyznívaly ryzím, církevněkafolickým tónem — zrovna jako rhyfmus. Pamatuji jednoho zvlášť zdařilého provedení této mše, zpívané silným mužským sborem, v němž zvlášf jemně pojatá místa přednášeli dobří sólisté; bylo to asi před 35 lety v Loučeni na oslavě sfřír brné svatby J. J. knížete Thurn-Taxise. Mši do-provázel tenkrát poslední Smetanův žák prof. Jiránek, jemuž mše i přednes velmi se zamlouvaly, II P. Marie Sněžné mladí zpěváci mši dob. ře provedli; zdálo se mi, že nějaká nesnáz na varhanech trochu zneklidňovala počáteční zpěv, který se však brzy upevnil, „Tantum ergo” vy-znělo velmi pěkně. C. S. Přenas z basiliky sv. Jiří na Hradě pražském. Slavná mše svatá 28. dubna 1940. Zpívala a recitovala Legio Angelica. U varhan svatovítský ředitel O. A. Tichý, Na pořadu byla chorální „Missa de Angelis” s III. Credem; vloženy částky ,Missae dialogatae" a recitována č e s k y motetta páté neděle po velikonocích. Zřejmá vy-moženost při pontifikální mši svaté? Hodno následování? Chorál byl zpíván pietně a způsob podání vykazoval pilnou odbornou průpravu. Průvod na varhany velmi přiléhavý. C. S. Přenas z Kroměříže. Slavná mše svatá z kolegiálního chrámu sv. Moříce 2. květina 1940. — František Václav Skop „Missa festiva” pro smíšený sbor, smyčcový orchestr a varhany, Ed. Tregler Graduale ,Ascendit Deus", Ed. Tregler Offertorium ,Ascendiť Deus", Gommunio „Psallife Domino”, gregoriánský chorál, řídil prof. P. Josef Zmeškal, u varhan Otakar Lukáš. Litoval jsem velmi, že jsem nemohl vyposlechnouti produkci znamenitého tohoto moravského kůru s vynikajícím dirigjenťem i varhaníkem. Vázala mne povinnosti k zahájení Pražského hudebního máje, které, pokud se týče církevní hudby, bylo dáno provedením Dvořákovy mše D-dur (viz můj referát v rubrice „Z kruchty i podia"). Vy-poslechl jsem podrobný posudek referentky „Našince”, podle něhož Skopova skladba, dílo vážného základu, bylo provedeno s naprostým zdarem ve všech produkčních složkách kroměřížského kůru. C. S. S kruchty a podia Kličkova „Missa de Beafa” u P. Marie Sněžné (neděle 28. dubna 1940). Bylo by omylem domnívat se, že jenom díla navenek rozsáhlá ve. svých myšlenkách i ve způsobu jich provedení dovedou oele naplňovat účel naší hudby církev-ní. I jednohlasé komposice s prostším průvodem varhan mohou docilovat téhož. Kličkova „Missa de Beata” je tu příkladem. Skladatel duchovních kantát (Král mučedníků) a skvělých varhanních skladeb soustředil se do piné prostoty vnější, ale do podivuhodné hloubky cir tové v této své je d n o h l a s é mši; docílil v ní jakostně v •e 1 k o s t i. Cyrilská jednota u P. Marie Sněžné může ve šťastném pochopení a pro-vedení této mše spatřovati jeden ze svých větších úspěchů; varhanní průvod byl vzorný. C. S. Cyrilská jednota u P. Marie Sněžné ve svých vrcholných výkonech. Na dvě věci tu myslím: na provedení Foerstrova ,Stabat Mater” v neděli 31. března f, r., a „Mše D-dur” od Antonína Dvořáka na Boží Hod svatodušní dne 12. května t. r, Tato Cyrilská jednota byla snad prvá, která n a k ů r u (při tiché mši sv,) dávala význačné dílo J. B. Foersfra v době, kdy jsme žili ve chvílích vzpomínek na celé životní dílo jeho, kdy jsme se snažili vytušit význam skladatelův podle našeho k a to li c k é h o, životního a světového názoru. Tu mi dostačuje, abych se dovolával své monografie o Foerstrovi, jež v našem listě právě vyšla — zejména také skladebného rozboru „Stabat Mater” (jehož správnost mi autor sám kdysi potvrdil). A právě základ mého rozboru nekryje se s tím, jak díly pojal sbormistr p. Čejka. Mezi prvým a druhým dílem je r o z d 11: v prvém líčení (hodně lidská) utrpení a běd Marie Matky, v druhém vroucí prosba ke Kristu, Věčnému Orodovníku, k němuž dospívá se právě nejvroucnějším soucitem s bolestmi Matčinými. Z toho hlediska: v prvém dílu tem-po volné, táhlé, hudba prosycená a zachycuj'ícÍ bol v různých fázích, jak jím vede báseň; tu bylo pojetí p. Čejky bezvadné. V druhém dílu je však pino vzruchu, je tu pověfšině z v r o u c-n ě 1 á m o d 1 i f b a, celý fhematický materiál sic reprodukován z dílu prvního, ale zapojen do zcela jíného prostředí, jež v tempu zejména žádá zrychlení; Tímto zvlášf dociluje se k o n t r a s t u, jenž vnifč'ně — pro přímou souvislost obou dílů znamená n o v o s f f o r m á' 1-n í h o p o j e t í ,Stabaf" J. B. Foerstrem (když n a v e n -e k F. akceptoval vnější zachycení po-dle Josquina de Prés a Palestriny). Sám jsem podle tohoto plánu dával se svým sborem foto „Stabaf Mater” — právě pro tento kontrast, zdálo s.e mi, že skladbě samotné v celkovém doj-mu prospívám. Při pojetí p. Čej.kově totožnost tempa v prvém i druhém dílu zdá se mi, že po-jetí textu skladatelem přesně nevyjadřuje. Jinak nemohu nežli sbormisfrovský výkon obdivně schválit — více nežli podává p. Č. se sborem poměrně nevelkým (a při tom podivuhodně, i ve 67 | ||||
|