|
| ||||
| ||||
|
že hlavě, oddíl 4., kd.e jsou předpisy o zpěvu epištoly a evangelia při mších slavných, není zmínky o uvedených dvou responsoriích. To znamená, že o nich v tomto případě platí to, co bylo o nich řečeno při Tiché mši sv., t. j., že i po zpívané epištole a po zpívaném evangeliu odpo-
vídají přisluhující u oltáře. Z uvedeného soudím, že zvyk, odpovídati na kůru po epištole Dea ,gratias a po evangeliu Laus tibi Christe, je toliko místní, trpěný, a že není dostatečného důvodu zaváděti jej bez církevního nařízení i jinde. Karel Boček. Literatura Zdeněk Výborný: Nicoolo Paganini. Edition Melpa 133. Cena neudána K stému výročí smrti Nicola Paganiniho vyšla brožurka o životě nej- většího virtuosa houslového. Autor s piným ob- divem líčí na několika málo stranách nepokojný život uměloe, jehož opředly již za života fan- tastické pověsti. Tento stručný životopis je čer- pán z vlastního vyprávění a několika soukro- mých dopisů. Vystihuje pině umělcovy city, po- vahu, vášně, nejvíce však jeho g,enia. Dílko, ač velmi stručné, čerpáno z mnoha světových lite- ratur. Velmi zajímavá a důkladná j•e biogra- fická tabulka, která chronologicky osvětluje celý život mistrův od narození až k poslednímu pře- místění jeho ostatků na nový parmský hřhitov. Jest uveden též seznam Paganiniho skladeb vy- daných i netištěných, dále seznam gramofon, desek, na nichž jsou nahrána jeho díla, na konec pak bibliografie spisů a článků, pojednávají- cícho žIvoté a díle mistrově v různých jazycích. J. D. Dr. Jindřich Piherf: „O Františku Pickovi.” — Praha. Unie českých hudebníku z povolání. Nákladem vlastním. — Mírný, spravedlivý, vnitřně zaujatý kritik širokého rozhledu, tím sympatičtější, že byl sám výborným výkonným hudebníkem, klavíristou, neúnavným doprovazečem i velkých hudebních zjevů — to byl dr. Jindřich Piherf, osobně milý a příjemný. Plno lidí na ně-ho bude vzp-omínaf vděčně a dlouho jeho smrti litovat. K církev, hudbě dr. Piherf neměl zvlášf blízko, a také se.jí podrobněji nezabýval. Sámi mi to řekl, když jsme spolu loni naslouchali krásnému výkonu křižovnického sboru při originální Hruškově mši v chrámu Křižovníků v Praze. Dost mne proto překvapil, když jsem pročítal _jeho ušlechtilou práci o Františku Pickovi, v níž v základním postřehu zachytil zajímavý portref tohoto vynikajícího hudebníka, ze-jména v tom, jak podtrhl hlavní část Pickovy umělecké úinnosti, kterou správně spatřoval a• zdůvodnil v h u d b ě c í r k,e v n í. Dr. Pih~ert líčí ve svém dílku Picku jako skladatele a dirigenta, aspoň zběžně vypod•obňuje jej v dalších souvislých oborech jeho práce, jíž bylo tolik: klavírní doprovazeč, korepefifor v Národním divadle, divadelní kapelník, regenschori, varhaník, překladatel operních textů a já bych připojil, že i výborný zpěvák, tenorista; vybírám sil ze souhrnné práce Pickovy, jak Piherf podal Picku_skladafele a jak tu u Picky zjistil dvojí duši: komponistu církevního a skladatele v o-boru hudby světské. Mně se tu líbí Piherf, jak vervně brání Picku proti němu samotnému: Picka totiž ve své autobiografii sám si napsal: „Byl' jsem současnými kritiky strkán vždy do určité přihrádky: „skladatel církevní”. Byl to omy1. Hudba církevní byla mi vždy polem vedlejším.” Dr. Pihert vyvrací základ Pickovy sebekritiky a dovozuje, že současní kritikové Pickovi měli pravdu, že Picka po pravdě měl h 1 a v n í význam jako c í ,r k ,e v n í skladatel ve své široké základně umělecké. A tomu také nasvědčuje dnešek. Jako církevní skladatel je Picka stále uznáván, je stále nutný, je stále svěží, jeho myš, lenková originalita během doby nevybledla a hledá právě v této době ještě co do své síly těžko konkurenta. Pickův zjev hned v začátcích v církevní hudbě přímo strhoval. Byla to v prvé řadě zajímavá soustava jeho článků, spjatých společným nadpisem „O nynějším stavu hudby církevní vůbec a v Praze zvlášf”, uveřejňovaných v „Daliboru”, kde si Picka nejprve Teoreticky vytyčil zásady svého programu, který tkvěl v tom, že nelze zásadně zamítat řezenskou reformu církevní hudby, že však nutno napojiti současnou církevní hudbu fím vším, co dává nová hudba světská s předpokladem, že nová hudba církevní bude tvořena v duchu pravé zbožnosti, bude důstojná posvátného ovzduší kostela a obřadů církevních, „vyhovujíc pinou měnou zákonům a předpisům katolického ritu a liturgie”. Myšlenka ta nebyla ani zásadně nová, byl to vlastně názor Steckrův, vyslovený jeho mší ..solemnis", jenže u Picky prudký nápor proti některým representantům řezenské školy, zejména Wittovi, a praktický odklon do iisté míry od klasické polyfonie církevní hudby a pak forma jeho literárního projevu, někde až drsná v kritice, zejména proti některým zastáncům a skladatelům reformní hudby církevní u nás, dodávala jeho článkům podstaty naprosté originality. Dr. Piherf probírá pak některé ze mší Pickových a kritisuje na př. mši F-dur jako festosní, c-moll jako baladicky dramatickou, G-dur jako lyrickou, D-dur jako idylickou. Na-psal bych, že tento výstih Piherfiiv jednotlivých mešních komposic Pickových ulpěl na povrchu, že mnoho nepovídá, je obsahově vychudlý, zůstává spíš na povrchu, nežli aby hleděl do-brat se náležité charakteristiky jednotlivých mešních komposic Píckových a dopídit se vlastního významu každé z nich ve vývojoví; IiniP Pickovy tvorby v hudbě církevní. Chválím Dra Piherfa za to, jak dovedl podtrhnout význam krásné Pickovy mše pro lid s českým textem na slova Boleslava Jablonského,jak také věno-val pozornost Pickovým Requiem a podrobně rozebral jedno z nejkrásnějších děl Pickových, jeho mši ,festivu", dílo dosud v rukopisu chované. Dr. Piherf správně uvádí, že ředit, -1 pražské varhanické školy Fr. Z. Skuherský a její vynikající profesor Karel Stecker byli prvými učiteli Pickovými, kteří mu však zůstali ukazateli cest pro jeho skladatelskou činnost v hudbě církevní jedinými. Nebof ze Skuherského právě Picka čerpal nejvíc hlavně pro svoji har, monii, z posledního údobí F. Z. Skuherskéha přejímal také menší zdůrazňování práce polyfonické, ze Steckra pak jeho melodický rozlet s pinou rytmickou svěžestí a vůbec celkovým způsobem hudebního prolnutí katolických textů. Naproti tomu nemohu souhlasiti s fím, že Dr. Piherf napsal, že chrámové skladby Pickovy „přes své reformní snahy, ovšem odůvodněné a 71 | ||||
|