|
| ||||
| ||||
|
11. VIII. 1593, že pomáhal také zpívat kníže Fiirstenberg se svým starším synem („cantum in choro iuvit" II, 271). Spoluúčast těchto vznešených hostů považovali patres za čest, oproti tomu netrpěli zpěv těm, kdož neměli k tomu svolení: „21. XI. 1601 cecinerunt sacrum sodales B. V., quod incaeperunt cantare, antequam facultatem impetrassent” (II, 511), což překvapuje, nebof sodálové byli přec sdružením složeným ponejvíce ze studentů a absolventů jesuitských škol.
Zpěv v jesuitském kostele nebyl vždy tak nádherný, jak jsme dříve vylíčili, alespoň v době moru nebylo možné do sboru povolati všechny zpěváky; jednak se rozutekli, jednak nebylo radno, aby se lidé ve větším počtu scházeli. Mor zuřil v Praze v letech 1568, 1569, 1582,, 1585, 1597, 1598, 1599, 1606 a 1607. Významná jest zpráva z 3. I. 1569: ,etsi propter absentiam fratrum tempore pestis cantus nostri figurati plenitudo valde sit imminuta, ... , nihilo minus noster cantus vehementer placuit" (403), tedy i když sbor nebyl tak piný, přec se zpěv velice líbil. Dne 20. IX. 1606 v předvečer svátku sv. Matouše zpívali pouze 24 hoši, poněvadž pro panující mor bylo studentstvo zatím ubytováno na jesuitském statku v Motole (II, 554). Pro ve,nkov stačil sbor ještě menší; proto bylo vy-praveno v říjnu r. 1586 do Č. Krumlova 13 v hudbě vycvičených mladíků, aby tvořili základ pro otevřený tam dům chudých při nově zřízené koleji (II, 65). Velmi často jezdili pražští Jesuité na svůj statek v Přední Kopanině, by celebrovali v tamějším kostele sv. Maří Magdaleny a tím vypomáhali tam exponovaným dvěma členům řádu (I1, 697, 796). Zpěváci z pražské koleje šli tam vždy s dotyčným celebrantem (I1, 500). Pro figurální zpěv musel jich býti vždy větší počet, ne pouze tři, jak tomu bylo o vánocích 24. XII. 1589. Ti tři museli držeti sbor a zběžně sezpívati nešpory, načež se vrátili do Prahy (II, 236). Také k bohoslužbám, jež konali Jesuité pražští v Staré Boleslavi, byli vypraveni zpěváci z pražského domu chudých., jako při pohřbu Wolfganga Kolovraty 28. III. 1609 (II, 726). Zde si museli dáti na zpěvu více záležeti nežli v Kopanině nebo v Buštěhradě, kam rovněž se konaly zájezdy, na př. 13. V. 1606 (II, 518), nebot v Boleslavi měli za posluchače vážného znalce: býval totiž boleslavský děkan Zachariáš Cruciger předtím, nežli obdržel tuto prebendu, basistou v císařské kapele Rudolfově.11 Jesuité byli s ním velmi zadobře a v případě potřeby u ně-ho nocovali (11, 819). Podobně bylo asi zpěvákům v Praze, když ,reverendus dominus Zacharias cantor caesareus" měl dne 2. VII. 1609 zpívanou mši (II, 604). Tentokrát to byl jiný Zachariáš, totiž Zachariáš Zanotti, dvorní kaplan a altista císařské kapely.l} By1 zde ještě jeden z dvorních kaplanů-pěvců, jenž s jesuity měl častější styky, „Dr. Theol. Smidelius sacellanus Caesaris”, mebot 7. VII. 1609 byl zvolen předsedou Mariánské kongregace (759). V seznamu dvorních kaplany jest zapsán Hans Heinrich Schmidel jako altista.i~ Tito zde jmenovaní pěvci mohli tedy jako odborníci dobře posouditi pěvecké výkony jesuitského sboru. Vedle nich ale zavítali do koleje mnozí hosté, na jejichž uvítání studenti mu-seli deklamovati a třeba i něoo zazpívati. Tak se stalo 6. VIII. 1586 při hostině, které se zúčastnil císařský rychtář a primas Starého města, kde zprvu zazněla „musica symphonia”, tedy snad hra nástrojová, pak se zpívalo na zahradě, dále před lázněmi a konečně v lázních ,cum magno convivarum applausu" (I1, 52). Když nový arcibiskup Berka z Dubé dne 25. I. 1594 _p.onejprv navštívil kolej, by1 uvítán básněmi a zpěvem (II, 298). Podobně by1 uctěn papežský nuncius 31. VII. 1607 (I1, 598). Velmi výmluvné bylo pozdravení, jehož se dostalo dvěma belgickým kupcům 29. V. 1586: mezi hostinou si musili vyslechnouti zbožné ponaučení o hojnosti milodarů a pak se zpívalo a recitovalo („refecti ipsi Inter prandendum pia lectione de largitate eleemosinarum melodia item musica, carminibus etc." (II, 38). Zdalipak tomuto něžnému pokynu rozuměli? Patriciové norimberští dne 28. VII. 1610 chovali se šlechetně; p,o prohlídce koleje a domu chudých dali zpěvákům dva dukáty (I1, 853). Doposud jsme mluvili skoro stále jen o zpěvu, chceme proto nyní zvěděti, jak 13 Smij,ers 1. c. str. 145, 155, Dlabač 1. c. II., 56 pod Khrusiger. 11 Smijers 1. c. str. 148, 15 Smijers, 1. c. str. 150. 74 | ||||
|