|
| ||||
| ||||
|
v rheforice dne 28. II. 1609 nezdála se rektorovi vh,odinou příležitostí pro hudbu trubačskou, a proto zakročil, zakázav další hraní (II, 714).
Hudby nástrojové bylo užíváno také při divadlech. Divadelnímu představení dne 10. X. 1567 nabídl senát Starého i Nového města své trubače (364). Dne 7. X. 1571 bvli zúčastněni tubicines conducfi 4 pulcro apparafu, timpana, fistula, organum, cantores et pro stultis unus rusticus, qui calamos inflabat" (489). „Fisfula” i ,calamus" značí píšf'alu, tedy fistula snad šalmaj, kdežto calamus, když naň pískal ten ubohý venkovan, jenž sloužil divákům j,en za posměch, by1 asi spíš jen hračkou. K hudbě instrumentální náležejí ovšem také varhany. V klášteře sv. Klimenta, který převzali Jesuité od Dominikánů, byly fři svatyně: sv. Klimenta (odtud jméno kláštera a pozdější koleje), sv. Barfoloměje (na tom místě, kde se dnes nalézá kněžišfě kostela salvatorského) a kaple sv. Eligia. Dalo by se předpokládati, že alespoň v kostele sv. Klimenta se nalézaly nějaké varhany, když to byl hlavní kostel klášterní, avšak o varhanách není v prvých letech trvání jesuifské koleje žádná zmínka, takže až překvapuje, když čteme p,ojlednou dne 24. VIII. 1568, že svátek sv. Bartoloměje se slavil bez varhaníka; byl asi mezi těmi, kteří těsně předtím odešli ze strachu před zuřícím morem do Vídně (394). Podle toho nebyla hra na varhany tak neobvyklá, jak by se zdálo, alespoň ne v kostele sv. Barfoloměje. Zato ,asi nebylo varhan užíváno v kostele sv. Klimenta, a proto nabídka varhanního positivu v březnu 1569 se vztahuje asi na tento kostel. Avšak rektor chtěl odmítnouti, či vlastně přiměti dárce, aby daroval raději něco užitečnějšího, jenže dárce trval na svém; připustil toliko, že lze daru použíti k účelům padle libosti. To si rektor přece jen rozmyslil a nabídku přijai.if Když. čteme, že dne 27. IX. 1569 „ipsaque promotio organis et cantu musico ... reddita est” (431), můžeme mysleti na mimořádné použití tohoto darovaného positivu. Že byl vezen v průvodu při oslavě Božího Těla r. 1571, řekli jsme již dříve. Také při rozdávání prémií pilným žákům v říjnu r. 1572 ozýval se, jak již řečeno, sbor „cum organo” (602). R. 1574 došlo snad k postavení varhan v kostele sv. Klimenta. Byla totiž 5. VII. za tím účelem rozšiřována kruchta zpěvácká, a na varhanách pracoval jeden z jesuifských fráterů (674). Jak se jmenoval onen varhanář a kdy dodal varhany, kronikář již neudal, ba ani se nevyskytuje mezi uvedenými frátery nějaký arcularius, tím méně organifex, kterého bychom mohli jako vybudovatele tohoto stroje označiti. Snad kro ~nikář o tom všem pomlčel Ctmyslně,, poněvadž řádový generál Aquaviva pokládal varhany v kostele za zbytečné. Jen jednou, -o slavnosti Božího Těla r. 1583, zmiňuje se diarium (747) ~o tom, že ;organista pulsabaf". O postavení positivu v kostele salvatorském (?) r. 1594 (Pešek, 274) není v diariu zpráv, jen 9. II. 1593 zaznamenal kronikář, že „fui apud d. Lldalricum, d. Christoferum, qui,organa eoncessa danavit”, nevíme, máme-li tuto zmínku vztahovati k r. 1569 či k r. 1574, ani z toho neuhodneme jména dárce; zato je významné, že kronnikář výslovně nazývá varhany „dovolené”, chtěje tím naznačiti, že dříve dovoleny ne-byly (II, 301). O hre na varhany se mluví zřídkakdy. Tak na př. dne 31. VII. 1606, kdy na oslavu zakladatele řádu sv. Ignáce z Loyoly „unum sacrum etiam sollenne canfafum cum organo de ss. Trinitate” (II, 541) a podobně 31. VIII. 1608: ,cantatt.tm est solemne sacrum cum organo de ss. Trinitate propter memoriam B. P. Ignatii, qui hodie fransiit ex h~oc mundo" (II, 666). V době p.osfní se na varhany nehrálo, jen výjimečně se doprovázelo Kyrie o neděli „Laefare” varhanami. Kronikáři se to asi nezdálo býti správné, nebot při dni 25. III. 1607 praví: ,Kyrie paschale cantatum cum organo, sed observa, an recte sit, cum reliquo tempore sacri organum siluerit" (II, 581). Dne 16. III. 1608 se praví: ,Kyrie cantatum paschale cum organis, reliqua sine organis" (II, 642). Zde se referuje bez is Stůjž zde celý text diaria str. 411 při dni 28. III. 1569: ,,,Ante dies aliquof vir qúidam honestus organum positivum collegio donare voluit, cuius usum in nosfro templo non esse P. rector dixisset, ideogixe suaderet, ut oogitaref, an aliis utilius donare voluit, i11e oontra instituit, ut accipe. remus et in quemcunque nostris placeret usum eonverteremus. Sic tandem P. rector acceptavit et ille opus perficere festinat " 76 | ||||
|