|
| ||||
| ||||
|
poznámky, ale dne 29. III. 1609 čteme zase při téže neděli: ,Hodie Kyrie paschale cantafum cum organo, sed mihi videtur, quod melius siluissenf organa, cum non sit Gloria", tedy není-li Gloria, měly by mlčet varhany (II, 726). Výjimku tvořila tehdy neděle Quinquagesima dne 1. III. 1609, poněvadž toho dne byla čtyřicetihodinová pobožnost; jedna mše byla zpívána „sollenniter cum organo, cum commemoratione Dominicae, reliquae missae fuerunf de Quadragessima” (II, 714).
Z varhaníků neznáme podle jména ani jednoho. Rekrutovali se patrně také z řad duchovenstva v domě chudých, a následkem toho se často sfřídali. Tam byl vyživován též onen nejmenovaný varhaník, jenž dne 31. I. 1599 p,o několikadenním pobytu přestoupil na katolickou víru (II,, 442). O varhanářích, kteří pracovali tehdy pro Jesuity, nevíme sice také nic určité-ho, ale myslíme na Severina Rudnera, ježto v diariu se o něm třikrát děje zmínka, a sice 11. XI. 1608, že věnoval kostelu sv. Anny u Dominikánek oltář, 8. V. 1609, že půjčil Jesuitům peníze a 2. XI. 1609 že zemřel (II, 683, 746, 780). Na-zývá se sice jen ,senator Palaeoprage;nsis, homo cafholicus", víme ale, že byl varhanářem jako Joachim a Albrecht Rudner. Severin Rudner byl do r. 1595 majitelem domu č. 265 na Malé straně, pak držel dům č. 11 na Malém rynečku v Praze I.11 Že se varhanami doprovázel také zpěv lidový, není sice nikde řečeno, zdá se to ale býti samozřejmé. K lidovému zpěvu bylo dosti příležitosti, nebot ve-dle zpívaných mší bylo zde i mnoho čtených; ďiarium mluví v tom případě ,o ,sacrum lectum". I při takové tiché mši svaté někdy zpívali žáci mofefta. Jesuité si všímali lidového zpěvu, jak dokazuje poznámka, že ,Cantus haeretici cum cafholicis permutati" (II, 238). Během pojednání citovali jsme již také ně-kolik českých písní lidových, doplňujeme jen ještě jejich výčet zprávou z 5. IV. 1608, že se při průvodu o Vzkříšení zpívala píseň „Vsfalt jest této chvíle” (II, 677). Procesí od sv. Jakuba na Karlov dne 17. V. 1610 bylo uspořádáno tak, že lid byl rozdělen na čtyři skupiny: muži a ženy národnosti české zpívali česky, muži a ženy ;národnosti německé německy (II, 832). Pěstování českých kostelních písní je zároveň dokladem, že výtka, jako by Jesuifé byli prováděti v Pra-ze germanisaci, jest bezpodstatná. Sám kronikář z posledních let užívá často českých výrazů v latinském kontextu, když nnevěděl, jak slovo přeložiti, ba, cituje někdy i celé české věty, které dává do úst osobám s Jesuity jednajícím (na př. II, 571 až 573). Při čtení diaria se rozvinuje před našima očima obraz o neobyčejném zaměstnání pražských jesuifů. Byla zde v prvé řadě ovšem bohoslužba v kostele, kázání, zpovídání, procesí, misie; vedle toho rozjímání, návštěvy ,nemocných a uvězněných, zaopatřování umírajících a delinkventů při popravách. S povi,nn,ostmi školskými, f. j. s vyučováním na gymnasiu, na filosofii a theologii souvisela veřejná cvičení, výstupy, divadelní představení žactva, disputace, promoce. Patres si museli obstarávati záležitosti právní, hospodářské, finanční. Neustále mu-seli přijímati návštěvy, nebo je zase opětovati, zejména intervenovati u osob vlivupiných, konferovati, korespondovati, referovati do Vídně a do .Říma atd. Zdá se, že stálé návštěvy různých hodnostářů je nejvíce zdržovaly. Nedivme se tedy, když kronikář 1. I. 1610 při odřeknutí ohlášené návštěvy kurfirsta kolínského při-psal k této zprávě svoje ,Deo gratias?". Při výčtu všech těch různých povinno-stí pomlčeli jsme o té, která nás nejvíce zajímá, o cvičení sboru. Skoro se zdá, že mnohý kronikář ji úpině podceňoval, nebot jmenuje fřeba kostelníka, vrátného, krejčího atd., ale na chorregenfa zapomněl. Proto je náš výčet velmi kusý. O P. Baltasaru Sammarayeru jsme již slyšeli, když ale dne 15. VI. 1565 pro chatrné zdraví musel být poslán do své vlasti (241), — pocházel z Pfarrkirchen v Bavorsku —,nevíme dlouho, kdo po něm kůr řídil. Mluví se sice při prooesí o Božím Těle r. 1583 o ,musices prefectus", že šel v průvodu (II, 746), avšak jméno není udáno. Teprve začátkem r. 1586 se uvádí jistý „M. Fridericus, syntaxeos professor, pauperum studiosorum superinfendens et chori magister” (II, 6); je to patrně Fedricus Slesifa, jenž studoval r. 1588 bohosloví (II, 133)- 17 Dra J. Tei~e v 0t4ově S10vn. nauč. XX,, str. 415 a 457. 77 | ||||
|