|
| ||||
| ||||
|
R. 1589 se objevuje pod jménem Joannes Federicus (II, 147) a P. Fedricus (II, 153), ale bez označení hudební funkce. Dne 12. III. 1589 měl primici a snad pro přípravy k této kůr neřídil, ba nevyskytuje se ani v seznamu členů řádu (II, 184), až zase 24. VIII. 1589 má titul ,praefecfus culinae... ef chori in tem,plo" (II, 164), později „ Joannes Fedricus, culinae prefectus... ef chori magister in templo nosfro” (II, 184). Vzhledem k tomu není zpráva Peškova (282), že r. 1586 byl chori magister jistý Nikolaus tlrsius dobře vysvěflitelná, obzvláště ne, když v seznamu členů řádových z r. 1586 (II, 6) jdou tIrsius a Fridericus bez-prostředně za sebou a jen tento má uvedený titul. LIrsius byl později rektorem koleje v Chomutově (Komofau) a dlel stále návštěvou v Praze. Pak známe rektora chori teprve r. 15'97; nazývá se P. Stanislaus Wolzieshoviensis (II, 368), dříve (II, 321) ,S.tanislaus Wociezkovicensis", zde bez označení hudební funkce. Musíme opět přeskočiti několik let, než zvíme, že 1. I. 1608 „Georgius Aulicus recens factus Brat magister chori” (II, 624). Podle seznamu těch, kteří obnovili sliby, byl ale 29. VI. 1609 učitelem v principiích, kdežto prefectus chori et pauperum se nazývá Wolfgang Sylvanus (I1, 756). R.1610.převzal Aulicus zase svou funkci jako prefectus chori ef socius pauperum, kdežto Sylvanus se stal knihovníkem (II, 796). I když řada těchto hudebníků je velmi kusá, jsme přece kronikáři vděčni za to, že nám takto prozradil, kdo byli ti, kteří v prvých dobách pražské koleje pracovali na zvelebení jesuifské hudby a položili tak základ pozdější její slávy.
Jaroslav Dušek: Zpěv lidu v kostele a jak jej cvičiti. K akci •,Vroucí zpěv — nejkrásnější modlitbou«. V posledních dvaceti letech velmi upadl vkus při zpěvu lidu ve chrámu Páně. Příčiny dlužno hledati na různých místech. V prvé řadě jest to nejednotnost textů, protože lid nepochopil dodnes onu disciplinu, že jest nutno, aby se zpívalo z jednofného zpěvníku — t. j. z Českého kancionálu. Starší generace zná ještě nazpamět mnohé kostelní písně ze Svatojanského kancionálu a dnešní mládež — ta krom malých výjimek—nezná nicakosfelní zpěvník není ani v neděli součástkou, která by měla býti alespoň v kapse nebo v dámské kabelcei A když se připojí svým hlasem k zpívajícím lidem, plete pak staré texty i nápěvy snově upravenými. Druhá příčina jest hudebnost. A ta, pokud jsem za těch 20 let pozoroval, hraje u většiny podřadnou úlohu. I ten kostelní zpěvák musí míti- tolik sebe kritiky, aby poznal — zda může zpívati, či nikoli. Nelze každou píseň zpívati v určité hlasové polozei Nemůže autor bráti zřetele k tomu, zda ten či onen má hlasový rozsah ;necelé oktávy. Žádná kostelní píseň není tak vysoko psána, aby ji nebylo lze vyzpívati. Ovšem, když někdo má hlasivky tak „sladěny”, že může zpívati jen od a—a1 neb,od cl-c2, nemůže si činiti nároku, ze všechny písně musí býti zpívány tak, aby,on si mohl zazpívafii Tu mluvíme,o schopnosti zpěváka. Třetí příčina jest nejchoulostivější. To jest hra varhan — doprovod lidového zpěvu. Přesvědčil jsem se sám na mnoha místech, že pochopí-li varhaník pině svůj úkol, zpívá lid dobře. Co toho příčinou? Někdy jest varhaník méně znalým svého nástroje — bývá to zejména na venkově, kdy v poválečné době zastával foto místo i člověk bez předběžné hudební průpravy. Ale i v místech, kde jsou varhaníci dobří hudebníci, nelze pině ovládnouti zpívající lid. A tu dluž-no příčinu hledati opatrné! Doprovázeti lid při zpěvu písní jest něco zcela odlišného, nežli hráti vlastní komposice af už při interludiích, nebo posfludiíchi Jednak nutno lidu vyhověti, ale spíše nutno lid véstii To jest — hráti tak, aby lid ze hry varhaníkovy poznal tempo i rytmus hrané písně. A v tom případě je fřeba, aby varhaník hrál tak, jak doprovod jest psán — co nejjednodušeji, v přesném rytmu, s náležitým frázováními Lid daleko přesněji ,zpívá,, slyší-li 78 | ||||
|