|
| ||||
| ||||
|
rokní skříni, bohatě řezané a zdobené; střední část této skříně, dosud zachované, je ozdobena sochou archanděla sv. Michaela (jemuž byl zasvěcen pražský kostel S,ervitů, z něhož stroj pocházel), po jeho stranách jsou sochy 2 andělů, jeden s rukama !na prsou zkříženýma, druhý s rukama rozpiatýma. V prospektu varhan 3 řady cínových píšfal.
Původní Sieglův stroj byly varhany soustavy zásuvkové o 2 manuálech s lomeným pedálem a 14 znějících rejsfřících. První manuál měl 6 rejstříků (Princi-pal 8', Salicional 8', Flétna 8', Oktáva 4', Kvinta, Mixtura 6 řad), druhý manuál 4 rejstříky (Principal 2', Kopulla 8', Flétna 8', Mixtura 3 řady) a pedál 4 rejstříky (Subbas 16', Oktávbas 8', Kvinfbas a Principalbas 4'). Kombinačních rejstříků ,a spojek stroj neměl. Sieglovy varhany byl stroj vysloveně barokního charakteru, jak ukazuje převaha 8' rejstříků, rejstříky 4', 2' a pomocné (mixtury a kvinty), proti nimž stojí jediný 16' rejstřík v pedále. Tato vysloveně barokní disposice dodávala varhanám jasný, přímo veselý ráz, tak odlišný od zvuku dnešních varhan, založených na 16' rejsfřících, velebného, vážného charakteru. Podle starého inventáře byl stroj ceněn na 3.360 K. V Rokycanech byl Sieglův stroj laděn a opravován v měsíci červnu 1833 za ředitele kůru Václava Pály (1825—1866) Josefem Gárfnerem, stavitelem varhan v Praze a v r. 1881 c. k. setníkem Albertem Burdou za ředitele Josefa E. Píseckého (1880—1908). O této opravě Sieólova stroje přináší zajímavou, skoro jdylickou zprávu „Liber memorabilium RCR".33 To byla poslední oprava původního Sieglova stroje; Sieólovy varhany byly příliš dítětem barokní doby, slavných figurálek, jejichž sláva již dávno pominula. Přišla nová doba, období reformy církevní hudby, která kladla na varhany i na varhaníky zcela jiné požadavky a v této soutěži již Sieglův stroj neobstál, ač to byl stroj dobrý a poctivě stavěný, uvážíme-li, že bez větších uprav sloužil skoro 2 století. V r. 1898 byl za ředitele Josefa Píseckého (1880--1908), zejména na popud tehdejšího varhaníka Aloise Martínka (1894 --1906) postaven do skříně startich Sieglových varhan nový stroj pražskou varhanářskou firmou Karel Rej~ na a Karel Černý. Z původního stroje ponechána pouze skříň s figurální výzdobou a prospektem; hrací stůl by1 postaven nový, a to rozměrů pochopitelně větších než hrací stůl původní. Náklad na varhany (4.920 K) nesla obec města Rokycan za přispění Městské spořitelny v Rokycanech. Při montáži byly objeveny na deskách ze vzduchovodů nápisy, které objasňují dějiny Sieglova stroje (viz pozn. 32) a při montáži hracího stolu a pedálové klaviatury byly vymeteny z temných útrob varhan 4 bramborové košíky záhadné směsi, ve které mimo prach a bláto bylo zjištěno značné množství šňupavého tabáku. Nasvědčovalo by to tomu, že staří kantoři a varhaníci v kostele svou hrou na varhany nejen Boha vzývali a velebili, ale i vášnivě šňupali. Nový stroj, jehož montáž skončena byla 13. května 1898, je soustavy kuželové a má 2 manuály a pedál o 15 znějících rejsfřících. První manuál má 7 rejstříků (Principál 8', Bourdon 16', Flétna 8', Gamba 8', Oktáva 4', Fugara 4', Mixtura 2-'/'3' 5 řad), druhý manuál 5 (Pri~ncipal housl. 8', Salicional 8', Aeoli!n,a 8', Kryt jemný 8', Roh 4') a p; dál 3 (Subbas 16', Violonbas 16', Oktavbas 8'). Stroj má 5 kolektivních rejstříků (Piano, mezzoforte, pleno, manuální a pedálovou spoj-ku) rejsfříkové crescendo (kolo), volenou kombinaci pro I. manuál a ,pedál a zvláštní rejstřík pro kalkanta (zvonek). Na tehdejší dabu,postavili podle objednávky stavitelé stroj dokonalý, proti starému Sieglovu stroji poskytující nové možnosti, ačkoli již tehdy (1898) mohl býti postaven stroj pneumatický, daleko výhodnější než zastaralá soustava kuželová. Za nástupce Píseckého, řed. kůru Frant. Lad. Hovorky (1908—29) byl c) „Antonius Siegel, Orgel und Instrument-Macher in der kónigl. Kleinestadt Prap hat mich reparirt Ao 1750 in Augusti, leiblicher Sohn d,es in Gott verschi,:denen Leopold Sieoe1, unter P. M. Lambert Prior, Regenschori Pringman”. (Podlaha: Soupis, str. 100.) 33 R. 1881 když zde (sc. v Rokycanech) posádkou byl prapor 74 pl. „Nobili% nabídl se obci setníic od téhož praporu, p. Albert Burda (rodák rokycanský), jenž dobře znal se ve varhanářství, že vyčistí, spraví a naladí varhany v děkanském kostele i hřbitově, kteroužto práci když dobře (a nežádaje odměny) vykonal, byl od obecního zastupitelstva jmenován čestným občanem král. města Rokycan a dán mu od obce čestný dar: zlaté hodinky kapesní za 150 zlatých.” LMR, 143- 82 | ||||
|