| ||||
| ||||
líbí, je-li mezi zpěvem kněze a odpovědí choru tak kratičká pausa, kolik potře-buje chov po doznění nápovědi k vdechnutí pro ,následující odpověd.
Co se tempa odpovědí týká, zdála s: mi písecká responsoria chvatná. Snad se chtěl kůr vyhnouti často opakované výtce, že čtyřhlasá responsoria bývají pravidelně zdlouhavá. Hájím zásadu, ž,e se má kůr přizpůsobiti tempu nápovědi, není-li tato příliš loudavá, anebo výstředně rychlá. Není pěkné, je-li mezi temr pem nápovědi a odpovědi choru veliký rozdíl. Konec odpovědí, zvláště tam, kde odp~ověd končí podatem (Amen před prefací) anebo skupinou clivis (Hahemus ad llominum, Dignum ef justum est), zdál se mi býti po způsobu píseckém ,ukousnutý". Mám za to, že i podatus i clivis má zníti na konci čtyřhlasé odpovědi tak, jako v odpovědi jednohlasé, t. j. poslední dvě noty mají býti asi dvojnásobného trvání not jednoduchých. Písecký pan celebrant promine, dovolím-li si i k jeho zpěvu několik dobře myšlených poznámek; jsmef mezi sebou a písecký pan celebrant má sluch. Nechci se zmiňovati o vokalisaci, ani,o přetahování konečných souhlásek slov k samohláskám slov následujících, poněvadž bylo na to již vícekráte poukázána. Upozorňuji toliko na foto: 1. Přede mší sv. nebylo ,Asperges". Právě se dovídám, proč. 2. Při oracích zpíval pan celebrant správně půltón při metru orace ser - vi - a - tur Ale na témž místě v závěru při slovech Spi - ri - tus San -cti De - us zpíval po každé celý tón. Slova závěru nezpíval rytmicky tak stejnoměrně jako slova orace; spěchal, komolil slova. 3. V poslední větě evangelia neklesá se hlasem na 4. slabice před bodem jako v ,ostatních větách; závěr začíná na předposlední slabice p,řízu:učné. Neměl tedy celebrant zpívati si - - - - mi - li - ter, nýbrž : fac si - mi - li - ter. 4. Credo primum má na slabice De- toliko jednu notu: E / -, Cre - do in u - num De-um 5. Upozorňovat na malou terci při „Per,omnia saecula” před prefací atd. bývá bezvýsledné. 6. Ite mělo býti nedělní (Dominica infra annum). A když již slavnostní, taž správně. Neslouží ke cti knězi, který má sluch, poznají-li věřící teprve z odpovědi kůru, jak měl zpívati kněz. Tot' několik dobře míněných poznámek k tomu účelu, aby to, co nebylo správ~ 84 | ||||
|