|
| ||||
| ||||
|
zejména upozorňovával s piným- důrazem prof. Karel STecker, a to při každé příležitosti.
F. Z. Skuherský jako skladatel projevil se ve všech oborech hudby, at se jednalo o hudbu světskou, duchovní či církevní. Ze světské hudby už jen málo se osvěžuje v dnešní produkci a někdy snad docela nezaslouženě. Skuherský kom-ponuje velké formy, jako symfonie, fantasie, ale i opery: „Samo”, ,Lora", ,Pek-for a ienerál". Z hudby církevní většina prací má svůi význam pro dnešek. Vývoj Skuherského v tomto oboru hudby bych roztřídil do čtvera období. V prvém dává se Skuherský ovlivňovati instrumentální hudbou církevní, jak ji vytvořil Beefh~oven a jak v ní pokračovali jcho následovníci, z nichž zejména vynikl Fr. Liszt (jenom mše ,Ostřih,omská" 'a ,Solemnis"). Jenže u Skuherského tento sloh bývá sporadicky narušen náznaky z baroka. Sem patří některé jeho antifony, moteftia pro sólový hlas a mše. Ve druhém období své tvorby přijímá Skuherský úpině zásady německé reformy církevní hudby, jak je diktovalo Řezna (Regensburg). V tom duchu napsal Skuherský své mše op. 22 a 23. Přichází období třetí, ono, v němž vytvořil jedinečnou sbírku motetf pro celý rok církevní, psaných pro smíšený sbor, nebo sbor ženský nebo mužský s neobligátním průvodem varhan. Skuherský tu pokračuje po cestách, daných Řeznem (Regensburg), a do polyfonního slohu vkládá nové obsahové prvky, jak je v celku diktovala tehdejší novější hudbu světská. Činí tak velmi šfastně; úzkostlivě tu sfřeží, aby všude byl zachován duch ryzí církevní hudby, jak si jej prakticky vytvářelo nové hnutí za obrodu církevní hudby. Při tom však Skuherský vůči svým spolupracovníkům domu a vedle těch, kteří též v těchže intencích pracovali v cizině, vystupuje právě ve volbě nových prostředků tak pokrokově a nebojácně a při tom na prosto osobitě, že právem mohu o něm napsati, že tu vytvořil český sloh církevní hudby, který tak dobře zapadal do rámce nového hnutí, ale při tom uhajoval si pinou samostatnost, danou právě praktickým uplatněním smyslu pro zužitkování všeho nového materiálu, jak jej s sebou přinášel tehdejší vývoj hudební vůbec, materiálu užívaného však s největší ~opatrnosfí, nebof podstata ryzí katolicity a církevnosti ve Skuherského hudbě nebyla porušena nikde. Při tom nelze si nepovšimnouti toho, jak Skuherský byl vynalézavý, když na př: hleděl vystihnouti náladovou povahu jednotlivých údobí církevního roku. — Všimněme si hned doby vánoční. Jak blízko stál právě v té době Skuherský oné době barokních českých pastorel a jak dovedl, tvoře novou vánoční náladu ve svých mafetfech, od této úpině se odpoutati. Svědčilo to celkovému umělecké-mu charakteru Skuherského, který zásadně odmítal vraceti se k něčemu již ,od-bytému a vždycky hledal cesty nové. Všimněme si takého moTetta ,Laetentur coeli". Je tu pino vánoční náladv, ale prostředky, jimiž této dociluje, jsou docela nové. Užívá se tu gregoriánského chorálu; projev je neobyčejně hutný, hudba ryze vokální, s instrumentální hudbou barokovou není nejmenší souvislosti. Tak bych mohl rozebírati každou dobu církevního roku a zjišfovafi vždy u Skuherského zdařile projevenou snahu, aby podal nové a překvapivé. Jeho maránská motetta jsou prostě jedinečností: Tyto věci rozebíral jsem roku 1922 po-drobněji v časopise „Hudební výchova” ia začínám na ní pracovati znova na širší základně. Docházím ke čtvrtému období Skuherského, jež representuje je-ho všeobecně známá ,Missa brevis" a ,Missa in honorem scti Veneeslai" (poslednější zdá se mi míti názvuky na Lisztavu mši „Choralis” v některých místech). Charakteristické pro toto údobí Skuherského práce je, že zříká se znač-ně polyfonie, s kterou takřka výluáně pracoval ve svých moteftech, a pracuje nejraději v homofanii. Bylo by dobře, kdyby naše hudební veřejnost právě nyní věnovala skladbám Skuherského, zejména jeho mofeTfům,'daleko věfší pozornost, nežli dosud. Význam skladatele F. Z. Skuherského na poli hudby církevní toho ,nezbytně žádá, zejména už také proto, že F. Z. Skuherský založil nám českou školu hudby církevní. Od Skuherského-zakladatele vede cesta ke dvěma nejlepším žákům Skuherského: Karlu Steckrovi, který svou mší ,Solemnis" dal vývoji české církev-ní hudby druhý mezník, a k J. B. Faersfrovi, který svými skladbami, jimiž jsou „Te Deum` a „Mše ke cti sv. Františka Serafínského”, p,osfavil tomuto vývoji mezník třetí. 93 | ||||
|