|
| ||||
| ||||
|
Činnost cyrilská
Zápis o VIII. výhorové schůzi O. J. C., konané 18. září 1940 v Křesli. akademii. — 1. Předseda zahájil schůzi, přivítav účastníky (počtem 11), zvláště zástupce njd. arc. ordinariátu, J. Exc. ndp. biskupa Dra Eltschknera. 2. Z á p i s o poslední schůzi čten a schválen. 3. Doš10 a v y ř í z e n o. Arc. konsistoři zaslán jí žádaný posudek o české mši Vojty Mádla. — Arc. konsist. odpověděno na její dotaz stran Orchesfrál. kafol, sdruž. -- Zem. úřad v Brně zaslal schválené stanovy pro C. J. v Rožnově p. Radhoštěm. — Č. A. T. oznámila změnu firmy. — Chrámové družstvo zaslalo seznam cen ČeS• kancionálu spolu s obálkou, obsahující propagační akci pro chrám. zpěv. — Mariánské nešpory jsou vy-ryty. — 4. Z r e d a k č n í r a d y. Nové číslo ,.Cyrila" sjednáno. Hudební příklady pro příště se budou místo do textu lifoárafiovati v příloze-- 5. Schváleno, aby byly dofišfěny hlasy n kterých hudebnin, které jsou na skladě již v málo výtiscích. — 6. Jiných n á v r h ů nebylo, proto předseda, všem poděkovav, schůzi s k o n č i 1. — Zapsala Marie Lišková. Nově byla zřízena Farní Jedulofa Cyrilská v Rožnově pod Radhoštěm v arcidiecési olomoucké. Stanovy schváleny Zemským úřadem v Brně dne 22. srpna 1940 pod čj. 45.196,/1940-III/13. — Boží požehnání provázej její činnost a budiž ke cti této farnosti? Farní jednota Cyrilská v Holicích v Čechách konala řádnou valnou hromadu dne 13. října 1940 0 2. hodině odpol. v místnosti Lidové záložnu v Holicích v Čechách, Zvol-eni byli tito funkcionáři: předsedou dp. František Anděl, bisk. vikariátní sekretář v Holicích v Č.; jednatelem p. Otakar Barnat, učitel náboženství v Holicích; shormisfrem p. Josef Lukeš, ředitel kůru v Holicích, pokladníkem p. Dominik Ondráček, účet-ní záložny v Holicích. — Baraaf Otakar, jedna-tel. 5 kruchty a podia Češfí madrigalisté zpívali Palesfr lnu. G. Pierluigi da Palestrina — v době někdejšího prudkého a štasfného rozvinu naší hudby církevní s piným pochopením v Praze i na venkově zpívaný autor — byl u nás v posledních dvaceti letech hříšně zapomínán. AnY v době dnešní, kdy s radostí zaznamenáváme zlepšený stav na našich kůrech, nedovedli jsme se ještě pině. vrátit k své minulé skvělé době v hudbě církevní, a to zejména proto ne, že nereprodukujeme dosud děl staroltalských mistrů polyfanire, jejichž slavnou školu právě Palestrina v Římě založil, Jsme proto vděčni ,Českým. madrigalistům", že v pátek 5. dubna t, r, na svém konoerfu v pražské městské knihovně provedli neikrásnější díla Palestrinova: jeho slavnou mši pro šestihlasý spor ,Missa Papa-e Maroelli", j,,.-ho „Sfabat Mater` pro dva sbory, pak ukázku ze, Šalomounovy „Písně písní'. Způsob provedení těchto děl zaslouží si bližšího rozboru, protože z něho se dá velmi mnoho vytěžiti pro produk, ci naší vokální hudby církevní; tak byl výkon našich madrigalistů dokonalý a proto poučný. Hlavní podíl na zdaru jejich výkonů má ovšem dirigent p. Bohumil Špidra. Upoutává nás především tím, jak dovedl se vžít ve sféru sfaró hudby vokální, a v daném případě ve vokální hudbu Palestrinovu. Je to jeho neobyčejně jemný smysl pro slohovost dobovou, jeho jedinečná láska k této hudbě, které vedou při vzácném hudebním nadání k pinému úspěchu. Konkretně: p. Špidra vcítiv se doslova ve starou hudbu vokální, pracuje zřejmě podle pevně. stanoveného všestranného plánu, jímž vystihuje palestrinský sloh do rámce i do podrobnosti. Tak nám jeho provedení umožňuje, abychom vy-sledovali p 1 a s t i č n o s t y polyfonickém zmnožení hlasovém (šestihlas ve mši, osmihlas ve „Stabat"), v němž každý hlas podává jasně í přesně a naprosto samostatně svou vlastní úlohu, k níž náleží vytyčování témat i vedlejších myšlenek hudebních v předpokladu zrovna mar tematicky nastupujících vstupů jednotlivých hlasů; p. Špidra šetří pozorně i r y z í h o v okálního základu palestrinské hudby zejména v tom, že melodie v jednoflivých hlasech jsou nanášeny měkce, v táhlých vinách, že respektuje se a vynáší věrně i smysl zpívar ných vět, a v nich věnuje piná pozornost jed,natlivému zpívanému slovu. lI p. Špidry vyniká také smysl pro celkové poj,efí skladeb starého stylu, vyžadujícího určitého zmírnění dnešních zjemnělých prostředků výrazových u vokálního tělesa, at je to v rytmu a všech jeho podmínkách, či v síle zvuku a vším tím docilovaného kontrastu; při tom ovšem nesmí foto vše zajít až ve hraníce už nevýrazného způsobu proj-evu. Teprve šetřením udaných a dalších příbuzných podmínek (jež už nevypočítávám), lze do-cíliti ideálního Pojetí palestrinskéh o slohu, onoho slohu, z něhož se učíme a učit nepřestaneme, e o j e to d u c h r y z í h u d-b y c í r k e v n í. Dokcnalý prožitek a prolnutí podstaty hudby palestrinské umožňuje, aby se tvořil správný a spolehlivý posudek pro pochopení církevní hudby všech dalších dob, jimiž církevní hudba procházela až do doby nynější. To byl by f a k é j e d e n z výsledků, jejž by při-nášelo provedení skladeb Palesfrinových p. Špidrou. Jedno jediné z provedení slavných děl Palcsfrinových nám uchází — dojem monumentality, jejž ovšem vyvolati může jediné velmi početné vokální těleso. Zato madrigalisté v intimnějších místech skladby jsou pro jemnost v projevu jedineční. Obdivuji u nich vzácnou příbuznost hlasovou, která nechává možnost do-cíliti zvláštního zvuku pro svou jednolitost, snahu každého j,edinee potlačit sama sebe a sloužit jedině celku s naprostým odevzdáním se v ruku zkušeného dirigenta. A tak i když bylo asi někde nutno přemáhati ind'isposici hlasovou, výsledný dojem z přednesu Palestriny je silný a 94 | ||||
|