|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Čechách a na Moravě ROČNÍK LXVI LISTOPAD-PROSINEC ČESLO 9-10 Dr. Antonín Stříž: K sedmdesátinám PhDra Dobroslava Orla. V ,době adventní, kdy se v našich chrámech pěly staročeské rorátní zpěvy, na-rodil se v Ronově nad Doubravou 15. prosince 1870 Dobroslav Orel. Starobylé ,naše duchovní písně, jež zaznívaly k jeho kolébce, obestřely jeho duši kouzlem, z jehož pout se již nikdy nevymanil. Staly se jeho celoživotní láskou a odvděčil se ,jim tím, že je představil národu i světu v jejich původní, ryzí podobě a kráse, postupem časů porušené. Vlohy a zálibu k hudbě zdědil Dobroslav Orel po svém otci, řídícím učiteli a regenschorim, jenž byl znám jako mistr kontrapunktu a vynikající varhaník. Dobroslav záhy účinkoval zpěvem i hrou na kůru, kdež se provozovaly vážné skladby hudebních mistrů. O mimořádných slavnostech si vypomáhali ,navzájem řídící Orel s holickým řídícím a regenschorim Hornofem, a tak se Dobroslav seznámil s jeho synem Vladimírem, rovněž nadaným hud~ebníkem, v němž později stále více se probouzely vlohy básnické, a oba zů~ stali v důvěrném přátelství, až se jejich práce spojily k vytvoření hlavního jejich díla „Českého kancionálu”, pro nějž Vladimír Hornof upravil texty, Dobroslav Orel pak důkladným badáním zjistil z ,nejstarších rukopisů pravé původní nápěvy. Dobroslav Orel studoval na gymnasiu v Kolíně, ve Vídni a v Praze, načež vstoupil s Vladimírem Hornofem do kněžského semináře v Hradci Králové. Bystrému duchu biskupa Brynycha neušly hudební schopnosti Orlovy, a po-mýšleje ,prohloubiti zbožnost lidu živou účastí na liturgii, věděl, že nejprve musí míti kněze vzdělané v liturgickém duchu a znalé církevního zpěvu. Proto novosvěcence Orla ustanovil vicerektorem v Borromeu s úkolem vyučovati církevnímu zpěvu v kněžském semináři, a to v rozsahu dosud nebývalém. Když biskup Brynych připravoval diecésní modlitební knihu „Oltář”, spolupracoval Orel na jeho hudební části s profesorem Drem Mrštíkem,. Snaha po vědecké práci vedla Orla do Prahy, kdež se stal profesorem náb,oženství,na reálce v Holešovicích, při čemž se vzdělával dále pod vedením prof. Hostinského a Vítězslava Nováka. Svá studia hudQbně vědecká dopinil ještě ve Vídni u Quida Adlera a tam dosáhl doktorátu filosofie s právem promoce sub auspiciis r. 1914. Již předtím byl povolán na pražskou konservafoř, aby vyučoval liturgickému zpěvu. Jeho zásluhou pražská konservatoř byla prvním ústavem, ;na němž byl tento obor zreformován v duchu opravných snah a předpisů papeže Pia X. Když byla zřízena filosofická fakulta v Bratislavě, byl tam jmenován Dr. Orel profesorem hudebních věd. Dvakrát byl zvolen děkanem a jednou rektorem university Komenského. Literární práce Orlovy se nesly směrem výchovně praktickým. Ještě jako středoškolský profesor sepsal ,Pukovět chorálu římského", knihu velmi potřebnou, která bohužel již dávno je rozebrána a podnes žádnou jinou nebyla nahrazena. Jakousi průpravou pro „Český kancionál” byl jeho „Zpěvník pro střední školy”, jenž došel velké obliby a zaveden byl v Čechách téměř všeobecně. Když byly v edici Vatikánské vydány nové chorální knihy, Orel hned se snažil je zpřístupniti našim kůrům a vydal spolu s Maxem Springerem ,Graduale parvum" v moderní notaci a s českými vysvěflivkami — první dílo toho druhu v Evropě, „Proprium Provincia-e Pragensis ad Graduale Romanum” a „Kyriale” s českými vysvětlivkami. 97 | ||||
|