|
| ||||
| ||||
|
Když zakladatel Cyrilismu Msgre Lehner počal se více obírati dějinami umění, převzal Dr. Orel redakci časopisu „Cyril” a povznesl jej na vysokou úravcň, nezanedbávaje,při tom stránky prakticky výchovné. Tam ukládal též výsledky své badatelské práce, četné studie k historii lidové písně duchovní, na př. ,Narodil,se Kristus Pán". Z dějin s'.avnosti „vzkříšení” vyšlo též německy ,Surgit in hac dic, Liturgisch-musikalische Studie zur Aufersfehungsfeier in B~hm~-n" (Kirchenmusikalisches Jahrbuch, 1910, Regensburg); „Nastal nám den veselý” (Dies est laetifiae, nobis natus est hcdie).
Pro ,Handbuch der Musikgeschichfe", vydanou Quidem Adlerem ve Frankfurtě, napsal speciální studii o české moderní hudbě, přeložcnou též do španělštiny. . Hudebně vědecká činnost Dra Orla vydala,zvláště bohaté plody za jeho po-bytu v Bratislavě. Práce ty vyšly většinou ve Sborníku filosofické fakulty. Ze-jména: ,Hude,bní prameny františkánské knihovny v Bratislavě", „Fr. Liszt a Bratislava” na základě nevydané korespondence Liszfa a kněžny Witfgensteinové, „Korespondence Pavla Křížkovského”, „Hudební prameny na Slovensku „Ján Le'voslav Bella, k 80. narozeninám nestora slovenské muziky”, ,Štefán Fajnor, slovenský sk'.adatel”, „Jana Táborského próza o mistru Janu z Husince”, „Theorie v lidové písni slovenské” a j. „Pro „Český bohovědný slovník” napsal důkladnou staf „Církevní zpěv” a pro Pazdírkův „Hudební slovník” zpracoval řadu hesel. Stěžejní díla badatelské práce Orlovy jsou ,Franusův kancianál z roku 1505”, „Počátky umělého víeehlasu v Čechách” ;a ,Hudebiní prvky svatováclavské". V prvním z těchto děl, Franusově kancionále, probírá prof. Orel rozličné způsoby notace ve starých manuskriptech, t. j. notaci chorální, pinou notaci mensurální a bílou mensurální notaci. Pak zkoumá strukturu chorálu kolem r. 1500, načež přechází k mensurální latinské a české duchovní písni. Zde jest vel-mi zajímavé, jak srovnává Franusavy nápěvy s týmiž nápěvy v jiných rukopisech. Též se tu dovídáme ,o původu mioha staročeských písní, jejichž nápěvy by mohly býti bohatou motivickou pastvou pro naše skladatele. Posléze zkoumá prof. Orel sloh tehdejšího vícehlasu, f. j. umění staré (ars antiqua) a umiě,ní nové (ars nova) jakož i sloh přechodní. Následuje výčet obsažených tam mofetf a zmínka o hudbě instrumentální. Dílo vzbudilo značný ohlas i v cizině. V pojednání ,Počátky umělého vícshGasu v Čechách" isou rozebrány nejvýznačnější skladby z Královéhradeckého speciálníku, p,ocház,ejícíh,o z první poloviny 16. století. Prof. Orel je řadí do pěti skupin: 1. skladby se jménem českého ;autora, 2. skladby s českým textem, 3. skladby s českým nadpisem, 4. skladby sociorum, t. j. literátských braFrstev, a 5. vícehlasy, jejichž vůdčí melodie —čili cantus firmus — je mensurální,světská neb duchovní píseň českého původu. V závěru se zmiňuje 'autor o cizích skladatelích u nás zpívaných a charakterisuje, jakým způsobem na jejich vliv reagovali domácí skladatelé. Dodejme, že prof. Orel s mravenčí pílí sparfoval všecky skladby, obsažené v Královéhradeckém speciál,níku, a tím otevřel výhled na zcela neznámé oblasti našich hudebních dějin. Kdo má jen nepatrné ponětí o úmorné práci, jakou jest luštění starých hudebních památek, 'musí uznati, že zásluhy prof. Orla jsou nedocenifelné. Vždyt někdy bylo potřebí ,proseděti celé hodiny, ba celé dni nad jediným textem? Kniha „Hudební prvky SvatovácGavské”" je neiobsáhlejší dílo Orlovo. Byla po-ctěna státní cenou a cenou Duchovní akademie. Jedná v prvé části o svatováclavském chorálu a o písni „Hospodine pomiluj,ny”, j,ež je s ním v blízkém hudeb-ním a časovém příbuzenství. Druhá část obsahui,e rozbor mešního formuláře svatováclavského po stránce pěvecké a liturgické. Větší pozornost je věnována sekvencím čili prosám, jež po celé století patřily k význačným produktům slovesné a hudební "kultury v Cechách a na Moravě. V Třetí části se probírá svatováclavské oficium a ve čtvrté se popisují prameny k části druhé. Je velmi pozorohudno, že v této knize prof. Orel odsunuje původ našich nejstarších písní „Svatý Václave” a „Hospodine pomiluj ny” až do XII. nebo dokonce do XI. století. 98 | ||||
|