|
| ||||
| ||||
|
ria" a „Ave maris stella".99 Než na pětihlasém sboru Stecker se nevyčerpává; jedno z nejskvělejších jeho mofett: „Terra fremuit” pro dva smíšené sbory — ve formě přizpůsobené polyfonní formaci sfaroitalských mistrů s neobligát-lím průvodem varhan — beze sporu nejvzácnější ukázka konfrapuntického umění naší církevní hudby, pokud se projevuje v moteftu. A pokud se týče mešní formy, neznám zdařilejšího produktu vysoce vyspělého kontrapunktického umění nad „Agnus Dei” ve Steckrově mši ,Solemnis”. Stojí tu vedle sebe nebo proti sobě dva smíšené sbory, někde ještě až do šestihlasu rozmnožované, a nad nimi v závěru nese se ještě sólový kvartet -- to vše vedle průvodu varhan, mnohde zcela samostatně vystupujícího. Toto Agnus chce nejdřív býti čteno, aby se člověk pokochal zrovna v matematické přehlednosti ve zdánlivé změti hlasů a průvodů, p,ak přehráno — na konec v dokonalém přednesu slyšeno. Pak teprve vynikne, že zdánlivá splet hlasová má svůj pevný řád, a ten zase duši, která právě v této způsobě vydává už to nejposlednější, co ještě lze smyslem zachytiti, ale co zároveň vynáší člověka daleko nad život, oproštuje docela od pozemskosti a donáší do výše — tam, kam lze dospěti jenom nejvroucnější modlitbou. Jak kdysi Picka100 právě v Agnus mohl spatřovati nejasnosti, nedovedu nikdy pochopit.
Chtěl bych ještě shrnout své strohé poznámky o polyfonii Steckrově do jednotícího závěru: mne udivuje polyfonie Steckrova svou úžasnou vyspělostí, formální propracovaností, a více, strhuje svou obsahovou nápiní, tou proto, že do skvělých forem starých vlévá nové myšlenky, zachycené v melodice nejdřív, pak ve tvarech harmonických a rytmických, to vše neseno jediným cílem, vymodlit představy, ne, to nevystihuje, lépe: vyžít vše z toho, co dovede v citech vyvolat duše člověka nejušlechtilejšího, což je p,odrníněno nejhlubší věrou ve Všemohoucího v,oněch stopách vysoce vypjatého rozrušení, jakého je schopna citová základna, vypěstovaná v prostředí ryzí katolicify, když tato katolicita je nesena ve svém širokém rámci uměleckém vždycky objektivně, bez subjektivního výrazu. V souvislosti musím tu právě upozorniti na českost u Steckra, na českost nikoliv na venek hmatatelnou, ale uvnitř přec se poddávající nejen jako tušení, ale jako přesvědčivý, freba ne tak snadno vyjadřifelný doklad, který je zjistitelný dobrou metodou srovnávací, která nám podá Steckra jako originál, jako objevitele nových, docela samostatných, českých cest, po nichž jdou druzí jako jeho žáci, jako jeho škola, a i ti, kteří šli druhdy vedle něha a k němu se připojují, .nebot Stecker fe vedoucí Že harmonie to byla, jíž Stecker — teoretik, chtěl nejdříve obroditi starý palestrinský sloh, jsem již uvedl... „vyšlo najevo, že jednak nelze při tak chudičkém podkladě harmonickém, saněmi do únavy se opakujícími kvartavými a septimovými průtahy nic nového napsati, a po druhé, že skladby převážnou částí vystupují nad úroveň holé pokusnosti, ano i karikatury".101 Stecker z harmonie přenáší proto do svých církevních skladeb všechno, co mu dává doba. Nemá žádných absolutních pravidel pro to, které akordy nebo jich sledy se mu pro církevní hudbu hodí, či nikoliv, užívaje jediné maximy: nevhodným je i v harmonii jenom to, co se protiví duchu církevní hudby — tedy hledisko, kde rozhoduje jedině vkus; proto měřítko dost subjektivní. Jdouce za harmonickými tvarv Steckrovýrni, všude zjištujem,e snahu nevyhýbat se novo-stem; ne snahu překotnou, snahu za každou cenu jít s duchem doby, snahu vnitřně nezdůvodněnou; jako v polyfonické práci, tak i tu je Stecker na při-rozených cestách; tvoří — jako všude — ze srdce a ne z úvah ryze razum~ových ; vcítil se dřív jedinečně do základů harmonií i modulací své dabv a tvoří, vydává bez úvah, pouhou intuicí ínyní. Nejmarkantněji to poznáš v,oněch sporých mís-Lech, kde skladatel vvchází z ryze polyfonického základu a myslí ryze harmonicky; tak je tomu třeba v závěru ,Gloria” ve větném konci: „In gloria Dei ss Oba sbory vydané nákladem .Cyrila ` (v redakci profesora Dra D. Orla) v roce 1909 a v roce 1912. loo V citovaném pojednání o nové hudbě církevní, uveřejněném v ,Daliboru”. lol Viz citovaný „Památník”, II. díl, část „Hudba církevní”, str. 45. a další, ios | ||||
|