|
| ||||
| ||||
|
Fatris. Amen", v ,onom. místě, kde z ryze polyfonického vedení hlasu přejde náhle smíšený sbor do unisona, jež orchestr podmalovává vysoce zajímavými harmonickými (vary, nebo závěr z ,Creda", právě z posledních taktů bych tu mohl citovat. Nemohu opominouti zmínky aspoň posledních akordů z konce „H.osanna” v „Sanctus”. Ony vzdechy v bizarních akordech z ,Agnus" jsou tu rovněž velmi zajímavé.
Ve mši ,Solemnis" užívá tedy Stecker ryzí harmonie, a je zajímavo, že jak ve vzrušných, rozjásaných místech, takvmístech jich 'kontrastů, kde se usidluje pino ničivého bolu. Duchovnost a blíže, církevnost slohu není tu dotčena v nejmenším. Jsou tu naprosté pravosti pro svou dobu, ale vždycky ryze slohové. Stecker polyfonik jednou také napsal skladbu v základě homofionní. Ji je zmíněná ,Missa ad quattuor voces inaequales sine organum". I v této skladbě je obsažen ryze církevní duch skladební, je v ní ušlechtilá harmonická práce a při tom není nic sleveno z požadavků ryzí objektivity projevu, a ta zejména i v těch místech, která k subjektivnímu pojetí přímo svádějí. Sem patří takové „Et incarnatus est”, jež pro jeho krásu a obsahovou bohatost cituji zde: Con etpretsione, lento ves=_ p~ ~ p p ý$ Í r_ I Et in - car - ná=tus est de Spí - ri - tu san - cto, i ~ i ~ I I I I I I ex Ma rí a Vír - gi - ne et ho mo, et mo fac - tus est. [ho Stecker tedy i v harmonii na svou dobu vždy docela volně p~oj.atou dovede uchovat ryzí církevní ráz skladební; tak prakticky do jisté míry opravuje výše rozvedený výrok Wolfův o jakési absolutnosti polyfonie pro církevní sloh; třebaže Stecker sám klade polyfonii za základnu pravého církevního slohu (jako praktik i jako teoretik), nevylučuje z něho jako důležitý prvek útvary harmonické, ryzí homofonii. Melodika Steckrových děl z církevního ovzduší nalézá svůj vývojový základ v jeho „Ave Maria” ku přednesu koncertnantnímu pro sólový hlas s průvodem klavíru (Obl.), houslí, violoncella a harmonia (ad lib.) —,op. 2.102 Je to melos piný zvroucnělého, rozníceného, citového vzplanu — skladba se rozhodně hodí do sféry hudby duchovní — jak už sám skladatel naznačil, do koncertní síně ji určil a dal proto doprovázeti obligátním klavírem. Známo, že zesnulý Bohuslav Jeremiáš si tak skladbu zalíbil, že neodolal a provedl ji v Písku v kostele, dav pro-bourati okno, aby jím mohl na kůr býti dopraven klavír, jak nám kdysi sdělil v hudební revui Otakar Nebuška. Melodika tohoto Ave je nejlepším průkazem, jaký byl Stecker skvělý lyrik. Je to nejkrásnější české „Ave”. Bohužel neprovozované. Proč, nedovedu nikdy pochopit. V oblasti církevní hudby čerpal Stecker z téhož pramene svého talentu, jen blíž ještě přizpůsoboval melodii duchu ryzí církevní hudby, jejíž obsahová podstata je tu cudnější ještě, duchovnější — než, nač bych tu plýtval výrazy, když 102 Ve vydání Fr. A. Urbánka v Prazie. 109 | ||||
|