|
| ||||
| ||||
|
světských oper (Mascagni: Cavalleria rusficana). Nicméně i zde nelze vždy při-kládati meřítko příliš přísné. I největší geniové nedovedli se vymaniti z pocitů metafysických, zvláště na konci svého života. Geniální skladatel Richard Wagner, jehož poměr ke křestanství nebyl vždy kladný, uchýlil se po vyčerpávajících pracích v Bayreuthu na pět měsíců do Benátek. Tam hledal duševní klid, jako by předvídal blízký svůj konec, často upadaje do stavu zvláštní úzkosti. Když jej lékař ujišf'oval, že je pině spokojen s jeho zdravotním stavem, vyjadřoval se Wagner právě opačně a pessimisticky. Týden před svým skonem dal se převézti gondolierem na benátský hřbitov v San Michele. Když pak se vrátil domů, pravil k sluhovi: „Brzo naleznu i já odpočinek na podobném místě?” — To se za týden spinilo. Pozůstatky jeho byly za svitu pochodní v tichu hluboké noci v přítomnosti nejbližších uloženy do prostého hrobu v zahradě jeho vily (Wahnfried) v Bayreuthu.
Též fřeba na kanec upozorniti na nepřístojnosti, které se snadno mohou vy-skytnouti při koncertech duchovních, af již hovorem, přecházením a pod. To se dá snadno zameziti vhodným predcházejícím upozorněním duchovního správce, případně i písemným prohlášením (na dveřích chrámu). Recforis ecclesiae est curare, ne honestas ecclesiae inquinefur. Duchovní správce pečuje o důstojnost domu Božího. Nebylo by ani fřeba užívati názvu „koncert duchovní”, stačilo by prostě oznámení, na př.: Dnešní odpolední (respektive večerní) pobožnost do-piněna bude náboženskými uměleckými skladbami pěveckými i hudebními. Jako jest někdy pofřebí při koncertech světských orchestr umístiti tak, aby nepřehlušoval příliš sbory pěvců, jindy opět nutno závěsy látkovými Tlumiti hlasy těchto pěvců — tak nebylo by n,a místě, kdyby přítomní při koncertech duchovních obraceli sedadla svá směrem, ke kůru účinkujících; hlavní oltář zůstává v domě Božím stále, pro všechny stejně, střediskem, o němž platí slova Písma: Oculi mei semper ad Dominem? Ještě méně vhodným bylo by, kdyby snad někdo mínil Velebnou Svátost po dobu produkce uložiti v kapli postranní. Nikoliv, to by znamenalo žádati, aby Kristus svátostný řídil se pod'.e programu umění hudebního, kdežto to má býti právě naopak: program má svým vnitřním obsahem velebiti tajemství víry i povznášeti důstojnost domu Božího. Zde rozhoduje zásada všeobecně platná: To, co směřuje ke cti Boží, ku povznesení ducha a k spáse bližního — neomezovati, nezavrhovati, ale zušlachčovati, pokud se týká programu. Svaté svatě (sancta sancte sunt tractanda) konati, zvláště když koná se tak na místě svatém. P. Dr. Ant. Cala O. P.: Proč se mají při mši sv. zpívat jen mešní písně? 1. Předně proto, že mše sv. je obnova oběti Kristovy na kříži. Při mši sv. Kristus za nás znovu umírá tajemným způsobem, znovu se za nás obětuje. Totéž, co se odehrálo na Kalvarii na kříži, opakuje se nekrvavým způsobem při každé mši sv. Tedy při každé mši sv. se obnovuje drama kalvarské. Co byste řekli o člověku, který by začal při pohřbu zpívat svatební písině; anebo při svatbě písně pohřební? Při nejmenším byste ho aspoň politovali, že nepoznává vztahů mezi tím, co se koná, a mezi tím, co se zpívá. A co říci o těch, kteří při mši svaté — kdy Kristus se za nás znovu obětuje a znovu za nás umírá — prozpěvují poutní písně mariánské anebo písně k sv. Josefu, či k sv. Floriánu a jiným svatým, zkrátka takové písně, které nemají vůbec žádného vztahu k tomu, co se odehrává na oltáři?? Jestliže Kristus se při mši sv. za nás obětuje, za nás umírá a dává se nám za pokrm pod svátostnými způsobami, pak led'i,ná vhodní píseň ke mši svaté je píseň mešní, protože jen ona přesně vyjadřuje to, co se koná na oltáři? To je první věcný důvod pro mešní píseň ke mši sv. 2. A druhý důvod pro Totéž je důvod historícký. Dějiny nám dokazují, že 113 | ||||
|