|
| ||||
| ||||
|
první křesfané už v katakombách spoluobětovali mši svatou s knězem a s Kristem. Oni věřili, že všichni tvoří s Kristem jedno tajemné tělo, jímž proudí týž nadpřirozený život milosti. Proto když kněz, viditelný zástupce Krista, přinášel Bohu obětní dary, tu i všichni věřící je přinášeli spolu s ním. Spaluobětovali s knězem. Modlřlř se a zpívali totéž, co slouží kněz.
Tak tomu bývalo v prvotní Církvi. Později však přišel úpadek litursického a náboženského života, ochabla prvotní horlivost a prvotní živá vína. A konečně v 16. stol, přišli protestanté a řekli, že Kristus není přítomen pod svátostnými způsobami, a že se tedy za nás neobětuje při mši svaté. Když tedy protestanté popřeli skutečnou přítominost Krista v Eucharistii, pak při svých bohoslužbách zpívali ne o oběti Kristově (v tu nevěřili), nýbrž jen cosi všeobecného o Pánu Bohu, o dobrotě Boží, o spravedlnosti Boží a o jiných vlastnostech. Když pak působením různých činitelů ochabla i víra křesfanů, došlo konečně k tomu, že z jakési neuvědomělosti začali zpívat i při mši svaté cosi všeobecné-ho o Pánu Bohu nebo o různých svatých, bez jakéhokoli vztahu k tomu, co se odehrávalo na oltáři. To byl ovšem úpadek náboženského života. Po této úpadkové době přichází zase obrodné hnutí, které si uvědomuje, že mše sv. je obnova oběti Kristovy na kříži, že při každé mši sv. se znovu odehrává drama kalvarské, a že tedy jediná vhodná píseň ke mši su- je píseň mešní. Nebof mešní píseň se dokonale shoduje s jednotlivými částmi mše svaté a přesně vyjadřuje, co se právě v příslušném okamžiku koná na oltáři. Kdo zpívá při mši sv. mešní píseň, ten se vlastně modlí totéž, co kněz, ten dokonale sleduje mši sv. To je také přání sv. Otce, jenž praví: ,Nezpívejte při mši svaté, nýbrž zpívejte mší svatou,- t. j. nezpívejte při mši svaté takové písně, které nemají vztahu ke mši svaté, tím jen odvádíte pozornost ad toho nejposváfmějšího tajemství; nýbrž zpívejte mši svatou, f. j. t,ak:ové písně, které vyjadřují, co se koná na oltáři. A to jsou naše mešní písně. 3. Jak je to krásné, když se při mši sv, zpívá mešní píseňl Když v době adventní kněz začíná mši svatou introitem: ,Porate coeli desupgr" tu všichni věřící se modlí a zpívají totéž:.,Vyros, nebe, Spasitele.- Nebo, když v době vánoční kněz začíná mši sv.: ,Puer nafus est nobis `, tu vkchen lid se modlí a zpívá totéž: „Vykupitel zvěstovaný, zvoliv kříž si za podíl, právě z lůna čisté Pumy v Betlem.ě se narodil.” Nebo když v době svatodušní kněz začíná mši sv. infroitem: „ Spirřtus Domni replevit orbem terrarum”, tu všechen lid zpívá totéž: „Kristus seslal Cffitele.”' Když pak kněz se modlí: -CLorřa in excelsis Deo", tu všechen shromážděný lid zpívá totéž: „Sláva, sláva na výsostech Bohu, nad Beflemem pělř a.rzdělé.” Když se čte epíštola a evangelium, všichni zpívají: „Zaznělo nám slevo pravdy věčné.” Když pak kněz se rn,odlí: „Credo řn unum Deum”, tu všichni se modlí a zpívají totéž: „Věřím v tebe, Vševládnoucí, jenžfo žřvly v moci máš.” Když kněz přináší Bohu obětní dary, tu všichni je obětují zároveň smím, když zpívají: „Přijmi, Otčs, obět nekrvavou.”` Když pat.om kněz se modlí Sanctus; tu všechen shromážděný lid se modlí a zpívá totéž: „Svatý, svatý, svatý Hospod ine, slávy tvé jsou pina nebesa.” Když pak kněz proměnil chléb v Tělo a víno v Krev Páně, tu všichni zpívají: „Na oltáři Pán sestoupíl a s Ním celé nebe.” Když potom kněz se modlí: ,Ecce Agn.us Deí", tu všechen lid zpívá totéž: „.Ejhle. Boží Beránek, který světa hříchy sňal.” K sv. přijímání pak zpívají: „B!ažen, kdo se k spolu Páně blíží.” A když se ke konci kněz chystá udělit všem požehnání, tu všichni zpívají: „Pokorně se lid tvůj sklání po skončené oběti; Otče, hojné požehnání vylej na své na dětř.”' Z toho je tedy zřejmé, že není vhodnější lidové písně kemšisv.,než píseň mešní. Nebof v mešní písni se činně účastníme mše svaté, pozorně sledujeme mši svatou, modlíme se a zpíváme totéž, co obětující kněz, jako to činívali první křes- 114 | ||||
|