|
| ||||
| ||||
|
v ústraní, tak se jeho povaha projevuje i v jeho dílech. Netouží po umělecké slávě, v té nehledá smysl a cíl svého života. Jeho snahou není psáti taková díla, která je možno provozovati jen velkým uměleckým tělesům při zvláštních příležitostech, a která by pak dlouhou dobu odpočívala v hudebním archivu. Říhovský dává českým chrámům takové skladby, které může zpívati dobře vycvičeny' sbor každou neděli při slavné liturgii, taková díla, která skutečně žijí ia budou žíti? Sám od svého dětství prožíval hudební život na chrámových kůrech, zná opravdu nejlépe dnešní požadavky. Některé mše může zpívati i malý sbor (Missa brevis I. a IL, Missa in hon. Scfi Aloisii, Missa in hon. Sctae Clarae, Mše k Božskému Srdci Páně) ; pro vyspělejší je další řada hodnotných mší hudebně náročnějších, ale i pro velké svátky napsal mše i s průvodem orchestru (In hon. Scti Jaanis Nepomuceni), které kladou již značné požadavky jak sboru, tak i varhaníku. Ale i ty jsou přístupné. Co by bylo naším kůrům platno, kdyby Říhovský psal skladby, na něž by nestačily, které je možno zpívati jen na koncertech vel-kým tělesům, které by však nespinily pravý svůj úkol skladeb církevních)
S tohoto stanoviska především je nutno posuzovati Říhovského tvorbu. Ne-méně zajímavé by bylo posuzovati vznik většiny jeho skladeb. „Mistře, pofřebovali bychom k Svatému týdnu nějakou hodnotnou skladbu, vyjadřující pině Kristovo utrpení, ale takové menší oratorium, kantátu, kterou by mohly provésti naše kůry.” P. Žák napsal báseň, kterou Mistr hudebně vtělil ve Velkopáfeční kantátu. „K májovým pobožnostem bylo by fřeba pro ty nejmenší kůry nějakých hodnotných vložek, které by vytlačily ty mnohé nevkusné skladby, které se rozšířily v poslední době a nemají nejmenší ceny; pokuste se něco fakového udělati, fřeba jen pro ženské hlasy.” (Za světové války byl nedostatek mužských hlasů.) A tak vznikla „Zahrada mariánská” také na básně P. Fr. Žáka T. J. Tak bylo by možno psáti téměř o každé Říhovského skladbě. Vznikaly z pofřeby, z potřeby našich kůrů i z pofřeby zpívající duše mistrovy) Mohl bych dnes směle říci: „Co jsou nám platna mistrovská díla C. Palestriny — vrcholný zjev hudební tvorby duchovní -- když nemáme pěveckého tělesa, které by nám je mohlo předváděti. A kdvž se tak stane jednou za deset let, je to na koncertním podiu, kde však postrádáme k nim nutného šera chrámové klenby? Vážíme si děl mistrů všech dob, jistě všichni ti psali ke slávě Boží a při-nášeli ve svých skladbách to nejkrásnější k úkonům posvátných obřadů, co je-jich doba z hudebního umění znala? Jsou to vše však díla dnešní době ned,ostižná! Kolik je těch chrámů, které každoročně oživují tyto skladby? Lehce bychom je mohli spočítati. Tím spíše nutno přihlížeti k umělecké tvorbě „menších děl” našich českých církevně hudebních skladatelů, kteří vystihli pině potřeby národa a zanechali mu ve svých dílech poklady, které se mohou směle řaditi mezi díla všech národů, mnohé z nich pak svojí hodnotou i převyšují (Stecker, Skuherský, Picka, Sychra, Tregler, Říhovský). Nutno tím více vážiti si pině tohoto odkazu a tato nám zanechaná díla stále uváděti na program zpěvů v našich chrámech, aby v nich zaznívala skutečně jen hudba posvátná. Bylo by fřeba, aby i ti dirigenti, kteří sami komponují, věnovali programům církevní hudby více péče a umístovali v nich i tato díla, byt ně-která z nich vyžadovala více práce. Zaslouží si toho nejen poctivá práce našich skladatelů —ředitelů kůrů — ale je to povinností i s hlediska národního cítění. Není fřeba v tomto časopise znovu zdůrazňovati: co jest hudba posvátná? Pojem ten možno shrnouti v jedinou větu: Huciba posvátná jest ta, která povznáší duši člověka k Bohu l Mistr Říhovský, když dnes ve své sedmdesátce ohlédne se po té líše, kterou po celý svůj život tak radostně brázdil a vzdělával, může býti — i při své skromnosti — hrdna své celoživotní dílo. Obecná jednota Cyrilská, v jejímž sfředu Mistr dlouhá léta zasedá, tiskne mu ve výroční den jeho narozenin (22. dubna 1871) upřímně ruce s poděkováním za vše, co pro českou posvátnou hudbu vykonal. Kéž Všemohoucí, jehož slávu a velikost tak vroucně opěval, odplatí mu svým požehnáním a mnoha nebeskými dary? Do dalšího decennia, Misfře, hojného zdraví, síly a darů Ducha svatého k nové práci a dalším dílům, na něž se ještě těší všichni cyrilisfél 12 | ||||
|