|
| ||||
| ||||
|
Adolf Cmíral: Josef Leopold Zvonař a církevní hudba.
Stará česká hudba — jak se obyčejně nazývá všecka hudební práce našcha národa před vystoupením Bedřicha Smetany — dala nám nejeden význačný zjev, který se úspěšně uplatnil v obecném hudebním vývoji; nicméně stále ještě jsou jednotlivá údobí naší hudební minulosti poměrně málo probadána a podnes jsou zasuta v šeru klášterních a šlechtických archivů i v museíc.h mnohá díla, jež čekají na objevitelskou práci našich hudebních vědců. Pilní badatelé nám sice osvětlili jednotlivé vývojové etapy naší duchovní i světské hudby, zejména s hlediska historického, Takže dnes známe mnohé, co bylo dříve nedostup,-no. Známe na př. vývoj české duchovní písně lidové hlavně v nejstarších jejích hudebních projevech; zčásti byla odsunuta clona, zastírající rozvoj hudebního baroka, v němž má naše církevní hudba zvláště významný podíl; osvětlilo se dosti podrobně, kterak naše hudební emigrace účinně připravovala půdu hudebnímu klasicismu. Leč přes cenné výtěžky práce mnohých badatelů zůstává ještě mnoho vzácnéh-o materiálu utajeno, a to hlavně z hudebního ruchu sto,-letí 16., 17. a 18. Nejde však jen o historické badání. Má-li býti velký kulturní význam staré české hudby církevní i světské ozřejměn i široké hudební veřejnosti, je potřebí jedinak staré české památky hudební soustřed'ovatí a chrdniti před zkázou, jed.nak pečovati také o soustavnou ediční c`,i,n,nost. Jen tak bude lze využíti vzácných těch pokladů dílem v našich chrámech, dílem v živé výchovné praxi. Naše badatelská činnost se rozvíjí utěšeně. Tak na př. v poslední době byly drem Emilem Troldou probadány skladby velikého „českého Bacha” Jala Dysmase Zelenky (1679—1745). Ptáme-li se však, kolik Zelenkavých děl zná naše hudební veřejnost ze živého provedení, které skladby tohoto mistra jsou vydány tiskem a kolik jich využívá naše hudební výchova, tu jest odp,ověd méně příznivá. Stejný osud postihuje tvorbu Bohuslava Matěje Čerrnohorského (1684 až 1742), Františka Zůrny (1704 1774), Josafa Mvslivečk.a (1757—1781) a celou řadu jiných vynikajících skladatelů až po věk Smetanův. Nejsme daleko pravdy, když tvrdíme, že dosud většina skladeb starších českých skladatelů bud zcela nebes aspoň z valné části upadla nezaslouženě v zapomenutí. Mocná vina hudebního novoromantismu, vnášejíc v umění myšlenku znárodnění, dala nám Bedřicha Smetanu a Antonína Dvořáka, jejichž zásluhou pronikla česká hudba na forum světové. V záři velikého umění těchto našich velikánů i jejich nástupců nutně pobledl význam starých českých skladatelů. By10 by však svrchovaně nevděčné, kdybychom zapomínali všech těch čelných i méně významných pracovníků, kteří byli zdatným předvojem moderní naší hudby, jež tkví svými kořeny v české hudební minulosti. V období, které bezprostředně předcházelo vystoupení Smetanovu, vystupují v popředí českých hudebních buditelů hlavně dva čelní umělci, jejichž význam není dosud pině doceněn. Je to „starý pán z Malé strany” Václav Jan Tomášek, nazývaný své doby „hudebním papežem pražským”, muž, který ovládal hudební život pražský ve smyslu mozartovské tradice po celou první polovici 19. st~olefí,a Jos~e f Leopold' Zvanwř, první novočeský teoretik, významný skladatel, velmi bystrý pedagog, znamenitý znatel našich lidových písní duchovních i světských a neobyčejně pilný i obětavý pracovník aorganisátor. Za-tím co skladby Tomáškovy přede jen tu a tam se oživí provedením (některé byly kriticky vydány), díla a významu Zvonařova se nevzpomíná. Naše doba zná Zvonaře již velmi málo, bezmála skoro jen jako skladatele krásné znárodnělé písně „Čechy krásné, Čechy mé...”. A přece je nutno pohlížeti na Zvonaře, jako na bezprostředního předbojníka Smetanova, který celou svou bohatou činností připravoval půdu velkému tvúrci moderní české hudby. S lítostí pozorujeme, že skladatelské dílo této význačné umělecké osobnosti je téměř úpině zapomenuto, ač obsahuje zvláště voboru sborového zpěvu a v církevní hudbě nejedno dílo i dnes ještě velmi hodnotné, ačkoli uplynuly od smrti Zvonaravy již tři čtvrtiny století. Vzpomeňme jen čtyřdílného mužského sboru „Běla krasavice”, komponovaného na slova básníka Frant. Ladislava Čelakov- 13 | ||||
|