|
| ||||
| ||||
|
ského. Je to široce založené dílo, které vzniklo r. 1862, tedy v době, kdy nebylo ještě slavných sborů Smetanových, které razily českému sborovému zpěvu nové cesty. Tehdy znamenala „Běla krasavice” celým svým založením a hlavně slohem, který se zcela odkláněl od běžnéhostylu tehdejší sborové tvorby, vskutku velký umělecký čin.i Připamatujme si dále vzácnou krásu Zvonařových harmonis.ací starých duchovních písní českých, zvláště těch, které byly vydány v letech 1862—64 ve čtyřech svazcích sbírky „Hudební památky české”. Již Pato edice sama ,o sobě zaručuje Zvonařovi veliké zásluhy, nebol v „Hudebních památkách českých” upozornil vydavatel na prekrásné naše starobylé písně duchovní a
zároveň také na vícehlasé umělé skladby slavných naších kontrapunktiků ze 16. a 17. století. Některé z písní, uveřejněných v „Hudebních památkách”, zařadil Zvonař také do svého „Zpěvníčku pro dívčí školy” (1864, II. vyd. 1870). Jsou to namnoze skladby tak hodnotné, že by neměly chyběti na žádném českém kůru a že by se jich mělo pině využíti i jako výtečného zpěvního učiva ve všech našich školách. Zvonařův význam jako prvního novočeského hudebního teoretíka se sice uznává, ale zapomnělo se na jeho výbornou knihu „Základy harmonie a zpěvu”, která jest praní českou učcbnící nauky o harmonii. Spis přináší řadu nových a průbojných myšlenek a podává látku metodicky velmi účelně zpracovanou. Přes vynikající přednosti této Zvonařovy práce nevyužila naše hudební pedagogika zmíněné učebnice tak, jak by bylo dílo zasluhovalo. Příčinou snad byla okolnost, že kniha obsahovala velmi málo příkladů k procvičování látky. Pozdější teoretikové ve svých dílech využili úspěšně mnohých předností Zvonařovy knihy, jež ponenáhlu zapadla. Zvonařovu životní práci od mládí až do skanu velmi intensivně ovlivňoval hluboký záiem historický. Přirozenými vlohami, sebevzděláním a bystrostí i hloubavostí svého ducha vyšinul se Zvonař ve své historické činnosti k úctyhodné výši. Proto když Frant. Ladislav Rieger hledal pracovníky pro svůj Naučný slovník, zvolil si Zvonaře a našel v něm pohotového a schopného ,odborníka, je muž byla přidělena většina hesel hudebních a hudebně historických. VII. díle Riegrova Slovníku naučného (str. 455—464) máme od Zvonaře v naší literatuře první důkladný a soustavný přehled dějin české hudby, který je dnes sice v mnohých podrobnostech i v metodě překonán, leč uvážíme-li, že vznikl r. 1862, musíme doznati, že je to práce velmi vážná a důkladná. Velmi zajímavá a svou dobu předstihující je Zvonařova činnost pedagogická. V pozdějším vývoji (po smrti Zvonařově) nebylo, bahuřel, zmíněného zvláště významného odvětví životní práce tohoto rozeného a přemýšlivého pedagoga náležitě využito. Pro dějiny české hudební metodiky má Zvonař význam jednak jako autor první česky psané klavírní školy, jednak jako velmi bystrý metodik elementárního zpěvu ve škole. Jeho,,Gheoreticko-praktická škola plana s národními písněmi co cvíčební látkou pro útlou mládež" (1863) je dílo ryze české, ,a to obsahem i formou. Svým pojetím metodiky školského zpěvu stává se Zvonař vlast-ně prvním naším moderním metodikem tohoto oboru. Metodické názory Zvonařovy se až nápadně přibližují hlediskům nových vyučovacích proudů zvláště ve výchově sluchové ,a intonační, i v zdůraznění psychologického podkladu výchovné práce. Velmi četné články a stati pedagogické, jež uveř°jňoval Zvonař v soudobých odborných časopisech, nám podrobně objasňují vychovatelské credo tohoto ušlechtilého učitele. Znamenitým dílem pedagogickým jest „Zpěvníček pro dívčí školy”, jejž psal Zvonař jako první učitel na pražské Vyšší dívčí škole, a v němž podal velmi pěknou a metodicky účelně sestavenou písňovou anthologii (I. vydání r. 1864, II. vyd. nezměněné r. 1870). K Zpěvníčku se druží „Přímo ruční knížka pří vyučování zpěvu”, jež podává jasný přehled hudební teorie, potřebné při vyučování školského zpěvu Q. vydání 1866, II. vyd. nezměněné 1870). Svým Zpěvníkem pro dívčí školy" a dlouhou řadou znamenitých hudebně pedagogických statí, uložených porůznu v tehdejších odborných časopisech (Sla- ' Zásluhou diri~cnfa prof. O. Hilmery byla skladba „Běla krasavice” krásně provedena sborem „Křižkovský” v roce 1935- 14 | ||||
|