|
| ||||
| ||||
|
voj, Dalibor, Sborník učitelský) stal se Zvonař zakladatelem moderní české metodiky elementárního zpěa>u. Tento fakt nebyl dosud u nás náležitě zdůrazněn.2
iIkolem této studie jest vylíčiti Zvonařovu práci v oblastí naší církevní hudby. Právě tato pracovní oblast zabírá v životním díle Zvonařově velmi důležitou část, oo-ž je ostatně zcela přirozené, ježto se Zvonař tímto uměleckým oborem zabýval již v dětství, dále v době svého hudebního studia na varhanické škole i později jako učitel téhož ústavu, jako skladatel a posléze na samém sklonku života také jako ředitel kůru. Josef Leopold Zvonař vyrostl v prostředí velmi zpěvném, kde právě duchovní píseň a chrámová hudba poskytly mu důkladnou hudebně výchovnou základnu. Hudebníci-učitelé a hudebníci-kněží udávali směr jeho hudební výchově v dětství a v jinošství a jejich vlivy uplatňovaly se ve Zvonařově životě význačným způsobem i později. Smysl a význam jeho vztahu k církevní hudbě a úzká spojitost rozličných vlivů, vzájemně se prolínajících i harmonicky se doplňujících, nejlépe vysvitne, všimneme-li si: 1. životních osudů tohoto umělce, 2. jeho práce skladatelské a učitelské a 3. konečně Zvonařovy čínnosti ediční a propagační, jež má právě pro církevní hudbu zvláštní důležitost. To bude úkolem dalších odstavců této úvahy. (Pokračování.) 2 Pisatel bude míti příležitost v odborném tisku pedagogickém podrobiti Zvonařovu činnost pedagogickou rozboru a zdúrazniti zásluhy tohoto polozapomenutého hudebního buditele. Zdá se mi, že hudba musí především dojmoutí srdce; toho nelze vs"ak dosíci pouhým hlukem, bubnováním anebo arpeggíemi. PHILIP EMAN. BÁCH. Luba Tomší: Nejstarší dochované varhany v Kutné Hoře. Královské horní město Kutná Hora vynikalo v době renaissanční nejen bohatstvím svých dolů, ale i vysokou kulturou, neboť již před válkami husitskými byly zde dvě školy: vysokokost;21ecká (při nynějším chrámu sv. Jakuba) a svatabarborská. Žáci škol bydleli ve škole nebo ve městě, chudí pak žili z milosrdenství dobrých lidí. Aby se uživili, pomáhali zpívat na kruchtě, na pohřbech a o slavnostech. Když pak přišli do Kutné Horv r. 1626 Jesuité (mezi nimi také vynikající vědečtí pracovníci, jako Bohuslav Balbín), převzali školy a založili gyminasium. Jesuité zde hleděli brzy zdomácněti a vynakládali všechnu péči, aby získali obyvatelstvo, které až do té doby bylo většinou podobojí. Zvláště tomu napomáhali svými okázalými výkony chrámovými s hudbou, fanfárami a bubny. Tehdejší barokní umění napinilo všechnu společnost a hudbu pronikala do všech vrstev obyvatelstva. Roku 1631 arciděkan Jan Barian z Beznal žádal o zapůjčení regálu z radniční kaple pro chrám sv. Jakuba, neboť zdejší positiv vzali si Jesuité k vlastnímu užívání.° Z toho je patrno, že varhany v tomto chrámu r. 1531 rekonstruované jakubem Valdykou,3 se tu již o sto let později nenalézaly. Až teprve roku 1673 1 Kutnohorsko, Bílek: Statky klášterní 73- 2 Archiv kutn. 8579. s V Kut. Hoře zdržovala se v prvé polovici XVI. stol, přistěhovalá rodina Valdykú (mechanici, varhaníci a varhanáři). R. 1531 uvádí se jakub Valdyka, varhaník a správce věžních hodin, kdy ze starých varhan u sv. Jakuba dělal nové. Dílo přehlížel Jan Doubravský, jenž nevynesl posudek zvláště příznivý. Proto ponechán Valdykovi pouze plat 8 gr. týdně a kdyby nebyl spokojen, .,aby zanecháno bylo hudení a ústy chválen byl Pán Búh, neb varhany nic nejsou". Později odebral se na čas do Vídně (Wien), kde byl varhaníkem, avšak navrátil se r. 1556 do Kut. Hory, kde dostal na přímluvu p. mincmistra varhanářství a správu věžních hodin za 43 ár. Po něm zdědil tento úřad r. 1557 syn Burian Valdyka, jenž jmenován později varhaníkem na Hradě pražském (arch. kut. č. 1224). Uvádí se ještě syn Jan, jenž r. 1575 odešel do Německa. (Podrobněji viz: Šimek: Kut. Hora v XV. a XVI. stol,) 15 | ||||
|