|
| ||||
| ||||
|
jak vypadaly pravé barokní varhany, o nichž se v dnešní době opět tolik mluví i píše. Zde jest k tomu nejlepší příležitost, nebot nynější varhaníci nemohou si naříkat na ~obfížnou hru a málo barev, mají-li na hlavmím kůru nové, moderní varhany. Loňského roku se již o tuto opravu, která jest vlast-ně naší povinností, jednalo, a doufejme, že tato snaha neupadla v zapomenutí.
Mluvíme-li o kutnohorských barokních varhanách, musíme se zmíniti ještě o barokním positivu v chrámu Panny Marie v nedalekém Sedlci. Pochází patrně z let kolem roku 1700. Dříve měl vyřezávané barokní výpině, z nichž zbyla dnes již jen jediná prostřední. Klaviatura jest ještě stará, dubová, s bílými kostěnými půltóny a zkrácenou oktávou. Disposice jest velice zajímavá, bohužel z bývalé mixtury fřířadové zbyla již jen jedna řada. Ostatní dvě byly poškozeny, a proto byly v nedávné době odstrančny a otvory v píšfalnici zalepeny. Disposice je následující: 1. Copula major 8' 2. Copula minor 4" 3. Principal 2' 4. Quinta 11/a' 5. Octava 1' 6. Mixtura 11/~>' (3řadová) Nejvyšší tóny některých řad, jako: Quinty, Ocfavy, Mixtury, opakují. V novější době, kdy platy varhaníků jsou pranepatrné, nebyla ani na kalkanta, a tak místo na positivu bylo hrána na přenosné harmonium. Dnes, kdy na hořejším kůru epištolním tohoto pětilodního chrámu stojí před několika lety firmou Melzer postavené nové pneumatické varhany, se na starý positiv neprávem zapomíná–ale snad brzy přijde doba, kdy se ozvou staré varhany a budou k nám mluvit řečí uplynulých staletí. Hrajeme-lína prázdné houslové struně, zní struna na vedle ležících houslích s sebou. Jak by' tomu bylo, kdyby podobné souznění naších nervů bylo příčinou tak nesmírně velkého účinku hudby? ZI mne se alespoň něco padob'ného určitě vyskytuje, neboč sotva slyším jednotlivý tón, aniž bych rozlišoval malodZÍ, na-bývá moje bytost jakéhosi chvějícího pohybu, jejž nejsem schopen ovlád.noufi. GPILLPAPZER. Hudba, i taká v pouhých zvucích beze slov, má onu vznešenost, jíž postrádá každé jiné umění; jako by, jsouc řečí geniů, mluvila bezprostředně k našemu nejhlubšímu nitru, 'k tomuto spoluduchu stvoření. JOH. G. HERDER. Cyril, Praha. Archiv Cyrila. Positiv v Sedlci. 17 | ||||
|