|
| ||||
| ||||
|
parnem kvardiánem, používám příležitosti, byv o to ovšem dříve požádán, abych vám jako spolubudovatel ne prvního, nýbrž j,en obnoveného sboru klášterní hudby chrámové pověděl několik slov z jeho pamětí.
Původ chrámového zpěvu vůbec jest nesporně v klášterech, kde alumnové Těchto obstarávali zpěv na kůru, ovšem jen chorální, což se při velkých klášteřích děje dodnes. V klášteřích filiálních byla však výchova řeholního dorostu, jak kněží tak i ostatních bratří, zrušena a zde počíná činnost sborů laických. Jedněmi z prvních takovýchto sborů byry cechy, řemeslná společenstva a korporace tovaryšské, které podle historických dogmat krásně vylíčených ve spisech Zikmunda Wintra slynuly velkou zbožností, která prý byla nerozlučnou součástí jejich cechovního řádu. Cechy tyto pořádaly ve význačných dnech roku církevního pobožnosti se zpěvem a hudbou, které se na některých místech zachovaly téměř až do konce minulého století. Tak na př• byly ve zdejším klášteře cechy jednotlivě nebo také hromadně účastny pobožností při výstavu Nejsv. Svátosti oltářní, tak zv. hodinek, i také u Božího hrobu, které sestávaly ne-jen z modliteb, nýbrž také zpěvů s prův. nejen varhan, ale i hudby. Po zmíněných cechovních pobožnostech zřízen byl chrámový sbor ve zdejším klášteře učitelem Sakařem, provazníkem Zedníčkem, naším otcem a několika ještě nadšenci hudby chrámové, kterým i z velkého kostela chodili zpěváci a hudebníci vypomáhati a naopak zas klášterní zpěváci vypomáhali ve velkém kostele. Později i tento sbor zanikl a až do utvoření dalšího sboru udržoval zbytek sboru prvního zpěv sólovými vložkami v mešních písních a pašijemi na Květnou neděli, ve kterých zpíval evangelistu choralista Hajný, Ježíše Ant. Ne-; užil, Ancillu pí Sehnerová (matka sl. Žanynky S.) a ostatní biblické osoby obstaral p. Zedni ček a řádový bratr EngelberT, tehdejší varhaník. Všem zprvu jmenovaným a také nejmenovaným, f. j. neznámým, vzdávám dnes pietní vzpomínku jako původním zakladatelům tohoto sboru chrámového. Díl druhý či doba druhá je obnovení chrámové-ho sboru, zpěvu a hudby, které začíná velikonočními svátky roku 1908. Ačkoliv jsem byl spolubudo•vatel,em tohoto obnoveného sboru, nepamatuji se již dnes na detaily vzniku, ale mám za to, že jsme tento sbor dávali dohromady s Václavem Reisnerem, který tehdy obstarával hru na varhany v klášterním kostele, ježto klášter tehdy již svého varhaníka z řehole neměl. Hlavní zásluha budiž zde připověděna obětavým dámám tehdejšího sboru, a to sl. Kamarádové, která ochotně propůjčovala místnosti ke zkouškám (také nějaký čas rodiče p. Šperka), sl, Čieské za její zvláštní horlivost ve sboru našem a za opisování not, pí Kyselové, sl. Wolfové, Seidlové, pánům Veitovi, TeiniTzierovi, Polívkovi, našemu otci, Mirovskému atd., o tehdejší mládeži sboru se nezmiňuji, poněvadž nás bylo opravdu početně hodně. Nejpředněji jmenované dámy přispívaly nejen účinkováním, ale také značně sbírkami mezi sebou á svými známými dobrodinci k nákupu notového archivu. Nemenší zásluha budiž zde oceněna ve sdružení hudebníků, z nichž té doby spoluúčinkoval a byl jedním z prvních p. Ludvík Černý. Naším muzikantským tatíkem byl p. Antonín Mirovský, v jehož hostinci, který zvláště ve všední dny nebyl mnoho cizími hosty navštěvován, dělaly se přípravné hudební zkoušky ke mším, p. Mirovský hrál na violu, ale přepisoval si ji do houslového klíče a při zkoušce doma měl vždycky nezbytný velký hrnek kávy před sebou vedle pultu na stole. Tehdejší hudební sdružení sestávalo jinak jen z mladých hochů, mimo Černého, Schneidra (klarinet), Štíchy (flétna), Kaše (basa), Krause, Neidharfa a jiných, kteří později ještě přibyli. Práce vedení kůru byla rozčleněna následovně: hudbu mě1 na starosti, jak jsem se právě zmínil, p. Mirovský s p. Černým, varhany p. Václ. Reisner, doprovod při zkouškách při klavíru sl. Kamarádová a řízení sboru Hynek Neužil. Rozumí se, že začátky, jako u všeho, i zde byly dosti obtížné, nevycvičený sbor, nevycvičení vedoucí a žádný notový archiv. Proto se také stalo, že jsem si asi dvakráte půjčil nějakou tu mši od p. ředitele z velkého kostela, což jsem pak dostal ,zaslánem" v „Ohlase”, ale o tom pomlčím, aby má poznámka nebyla vykládána jinak, ač by pro poučení zasloužila větší zmínky. Archiv byl pak doplňován přikupováním, takže se rozšiřoval utěšeně podl-e stejně utěšeného pokroku shoru• Později už by si nedovolil nikdo na nás zmínku: „až bude náš sbor natolik vyspělý, že bude zpívati Říhovského, Pioku, Treglera atd., pak at přijde pisatel se svou versí”, ano, my nejen že jsme skladby těchto komponistů provozovali, ale my jsme je provozovali precisně a dynamicky. Mými dobrými přáteli a rádci v tomto duchu byli P. Jar. V. Uaoek, Ladislav a Cyril Vymetalové, B. a O. Jeremiášovi a jiní, kteří sdíleli s námi radost z po-kroků našich. Měli jsme také hojně krásných vložek sborových a sólových, vánočních, mariánských a jiných. Dokonoe snaha nak po kráse duchovní hudby šla tak daleko, že jsme po dvě pouti zpívali mše slavnostní. Byly to: Říhovského ,Missa Jubilaei solemnis" a Hniličkova „Mše slavnost-ní D-dur”. Nám všem také byly zkoušky i produkce uměleckým požitkem, na něž jistě my všichni pamětníci vzpomínáme. Vždyt jsme byli jako jed-na velká rodina, podnikající mimo toto umění společné zábavy, vycházky atd., a jejím otcem byl nám všem milý P. Florián Březina, tehdejší představený zdejšího kláštera, který nás všecky, vím to, měl velice rád. Za něho a hlavně k vůli nám pořízeny nové varhany, a on to byl, který náš sbor i s hudbou nazval „Jitřenkou”, opafřiv jej odznaky umělecky provedenými ve formě hvězdy s reliefem sv. Cecilie. Souhrnem řečeno, byl ke všem od nejstarších do nejmladších pin ohledů a laskavosti, skutečný poeta, jak při; jeho smrti napsal pražský spisovatel Voborský: „Kněz básník zemřel... To byla ovšem vážná šed na obloze naš ha sdružení; nevěděli jsme, jak bude nadále s naším sborem. Ale poněvadž se říká, že neštěstí ne: chodívá samo jedno, přišla světová válka, která nám povolávala naše mladé hochy zpěváky a hudebníky, z nichž také jeden, a to Schneider, se stal její obětí. Do kroužku našeho rádi vždy zavítali nejen dřívější členové sboru, ale i mnozí vzácní milí hosté, zpěváci nebo hudebníci vysoké úrovně, nadšenci pro hudbu chrámovou, z nichž zvláště jmenuji pana dvorního radu 22 | ||||
|