|
| ||||
| ||||
|
vot", sv. 14. Cena K 3.60. Autor buduje své úvahy na Mofu proprio papeže Pia X. Stíny dnešního stavu pravé církevní hudby není třeba jen uváděti před zraky věřících, ale spíše bylo by záhodno tyto nedostatky vyrovnávati. K tomu na př- směřuje práce Obecné Jednoty Cyrilské již po dobu 70 let. Brožura zdůrazňuje nutnost zpěvů chorálních a klasické polyfonie, která se chorálu nejvíce přibližuje. Dává však satisfakci i české hudbě barokní, ač doznává, že nutný doprovod orchestrální není v intencích čisté hudby církevní. Resumé těchto úvah však čtenáři nepodává žádoucí orientace, jakými cestami by se měli bráti současní skladatelé, aby zanechali svému národu dobrou a hodnotnou hudbu církevní! Nelze se zto5ožnifi pině se všemi názory v brožuře uvedenými. Sám pisafel po-tvrzuje, že není každému národu vlastní styl, který na př. je pině uznáván u národa jiného. Působí tu zřejmě temperament a stale`á kultura. Není na př. důvodu zastávali názor, že by m-e'rum vžité v dnešní době bylo méně cennější a méně schopnější k tomu, aby skladatel pině vyjádřil své náboženské city v hudebních skladbách. To, co se dnes namnoze vytýká součas, ným skladatelům — dramatičnost výrazu jejich
skladeb — nelze také pině odsuzovati. Mohlo by se státi, že by na místě rozkvětu duchovní hudby nastala alespoň na čas jistá stagnace, jako tomu bylo po přísných snahách ceciliánských. Sám chorál ve svém správném pojetí jest poetický, ale i dramatický --- t. j, svými melod'emi a přízvuky vyjadřuje obsah zpívaného teksfu• Dnes ještě nedovedeme se oprostiti od názoru, že někteří čeští skladatelé, kteří současně byli divadelními kapelníky, vnes"i do oboru církevní hudby prvky hudby dramatické, a to k její škodě? Hledá-li kritik v každé skladbě prvky operních skladeb, koná málo záviděníhodnou prácil Nelze zapomínali, že naproti tomu mnozí operní skladatelé zpracovávali dovedně do svých děI motivy nábožných písní lidových i chorálu a tak by se mohlo státi, že by docílil pravého opaku. Konečně nutno vzíti v úvahu, že hudeb-ní kultura — pokud ji známe — trvá již několik století a dosud nebyla vyčerpána ona možnost dovedně zpracovati těch sedm fónů jakékoli stupnice. Bud'me proto ze srdce vděčni těm českým hudebním skladatelům, kteří nám v církevní hudbě zanechali mistrná díla, která jsou a budou naší chloubou jistž ještě mnoho a mnoho tet. J. D. Různé zprávy Společnost pro sfarou českou hudbu (předseda prof. Dr. Vlastimil Blažek), jež se nedávno ustavila v Praze a jejíž činnost se vztahuje na celou oblast Čech a Moravy, má za účel pěstovati a šířiti starou českou hudbu světskou i duchovní; hodlá tohoto účelu dosáhnouti zejména:. a) odborným soupisem hudebních památek českých v tuzemsku i v cizině, sousfře(fován.ím a evidencí přátel staré české hudby; b) pořádáním schiz.í; c) zakládáním hud. archivů, knihoven a pů~-čoven se zvláštním zřetelem k staré hudbě; d) vydáváním a rozšiřováním skladeb a spisů z o-boru staré české hudby; e) vydáváním časopisů nebo účastí na časopisech; f) vypisováním soutěží, cen a odměn; g) pořádáním koncertů, scénických představení, přednášek, anket, výstav; h) pořizováním a rozšiřováním gramofonových desek; i) slosováním vydaných publikací a gramofonových desek; j) wdávánim spolkových prémií; k) pořádáním rozličných kursů; 1) jmenován.ím místních jednatelů a zřizováním místních skupin; m) spoluprací s institucemi a korporacemi, jež svolí činností přispívají k usku,-fečňování účelu Společnosti. — Vítáme vznik rové Společnosti a přeieme jí unřímně, aby se zvláště v oboru staré české hudby církevní do-pracovala krásných výsledků. A. C. Alois Ručka f. Bývalý ředitel kůru v Dačicích na Moravě, Alois Ručka, zemřel v Praze 3• září 1940. Četli jsme strohou zprávu a zavzpomínali. Nejdříve na praktika Aloise Ručku, který mezi jiným působil v Praze — bylo to u Křižovníků, na kůru, jejž vedl tenkrát Sequen,. Alois Ručka také komponoval. Poukazujeme k jeho mši ,Missa ad quatfuor voces inaequales". Te to nráce zaiímavá; vsána ve smíšeném slohu, sfřídá polvfonii („Kvrie", „Sanctus”, ,.Benedicfus" a ,Aanus") s homofionií (,,Gloria" a „Credo"). Jsou 'tu dále tři ,Pange lingua”, dvě pro ženský sbor (prvé pro soprán a alt, druhé pro dva soprány a dva alfy), dále jedno pral smíšený sbor — pak skladba „Vánoce” pro smí, šený sbor, violu a varhany. Pilnému pracovníku ve sféře církevní hudby uchováme vděčně památku. C. S. Nápis na náhrobku nadšeného hudebníka a reformátora, faráře P. Hill,enbrandta v Biberbachu: Hic iacef, qui stefit ef faeef, qui cecinit R. D. Hillenbrandf, Biberbachensis parochus• Mundum infravif flens, pertransiit canens, exivif gemens. Cecinit vegetus — allegro forte, Aeárofans — andante piano, mo~ribundus — adagio pianissimo. Quid autem nunc? Pufas-ne cum angelis eoncinere? Quid autem, 'si sine u11a pausa lamentatur? O viator, precare ei requiem? V překladu: Zde leží, který dřív stál, a mlčí, který rád zpíval: P. Hillenbrandt, farář v Biherbachu. Na svět přišel s pláčem, po zemi chodil se zpěvem, se světa odešel vzdychaje. Když byI 'zdráv, zpíval silně a rychle, v nemoci pomalu a slabě, umíraje zdlouhavě a Velmi tiše. A eo nyní? Myslíš, že prozpěvujte s anděly? Co však, jestli bez přestávky na onom světe běduje? Poufníče, vypros mu pokojel Čtenáři cyrilisto, ucti jeho památku zbožnou vzpomínkou) V. Z. 24 | ||||
|