|
| ||||
| ||||
|
Nejlepší sólová místa přiděluje basu. Téma se vyznačuje rázovitostí, smělo-stí, jemuž měkká tónina dodává zase zvlášfního zabarvení. Arie „Pater pauperum” z II. litanie je opravdu zdařilá a charakteristická. Je zřejmě hándlovského typu (Mesiáš). Je dvoudílná, v úvodě s basem continuo. Konfrapunnktující hlas, progresse, nonové průtahy jsou známky tohoto „vážného” slohu Rybova, jehož použil ještě ve zvýšené míře v témže roce při komposici tří mší, věnovaných strahovskému Dlabačovi (autograf na Strahově).
Nejprostší je litanie č. III., pracovaná snad s větším spěchem, ač i ona je blízka předchozím. A tak všecky jsou pokusem o spojení starší barokové hudby s mozartismem; nicméně novější styl převládá. Srovnáme-li některé starší dochované litanie svatojanské s Rybavými, vysvitne ještě lépe jejich hodnota. Bohužel, litanie Jana Zacha, které byly provedeny při svatojanské lodní slavnosti r. 1737, jsou dnes ztraceny. Na nich by bylo nejlépe možno srovnávati vzájemnou hodnotu ohou. V nepomuckém archivu jsou české litanie neznámého autora, přepiněné titěrnostmi, zejména mnohonásobný-mi skupinami triolovými v houslích i ve zpěvním hlase. Nevkus podporuje ještě nepohyblivost základního basu a harmonická ztrnulost. Skladba bude asi z 2. pol. 18. století. Zda je český text původní, či zda byl podložen až později místo latinského, je při melismafických chodech těžko říci. Obsazení je totéž jako u Ryby (jen v „Beránku Boží” jsou 2 violy). Jiná česká svatojanská litanie je od kantora Jos. Šarapatky (Nár. mus., sign. XV F 211) z 2. pol. 18. století. Zdá se být původně latinská, ,o čemž svědčí několikráte se vyskytující spojení téže noty ligafurou za sylabicky podloženého české-ho textu. Orchestrální doprovod tvoří 2 housle a generálbas. Koloratura se střídá s primitivní sborovou hornofonií a skladba je zcela tuctová. Fr. X. Brixi napsal rovněž litanie k tomuto světci, a ta pro lodní procesí r. 1758, 1760 a 1763. V Nár. museu jsou jeho čtvery české litanie, v archivu křižovnickém jedny latinské. Brixiho litanie stojí sice nad jmenovanými, ale přes to na př. litanie v Nár. museu, VI E 21, je celkem průměrná a beznáročná skladba. Hudba je až lidově přístupná, snad i český text je původní. Konečně v archivu Nár. musea máme i tříhlasé litanie svatojanské (Lit. in C) od kantora Fr. Pokorného (sign. XIV A 5) s průvodem 2 houslí a varhan. Instrumentální skoky houslových figurací přenesl však autor i do zpěvního sólového partes čímž se stala skladba šerednou, ba působí až komicky (na př. v sopránovém sóle II. věty náhlé decimové neodůvodněné kroky. Výstřednostem se nevyhnul ani Ferd. Doubravský, rovněž kantor z let Rybových, v „Lytanii České k sv. Janu Nepomuckému” (Nár. mus., sign. VIII D 109). Svatojanská úcta vzrůstala, bylo třeba nových a nových skladeb. Regenschori sáhli k jednoduchému a lacinému prostředku: podložili text litanií jiným skladbám. Doklad takové absurdnosti je v nepomuckém archivu, kde duetu in C „Qua,e ~est isfa” ~od Voct,a (W~ocfa) podložen byl neúpiný text litanií svatojanských. Další porybovské skladby nás již nezajímají. Je tedy Rybova práce -- při nejmenším ve srovnání s pracemi jiných kantorů -- nejh~odnotnější. Ryba si těchto litanií také velice vážil, považoval je za velmi zdařilé a žádal, aby je nepomucký regenschori pečlivě uschoval, aby snad ne-byly od chlapců-zpěváků pokaženy nebo roztrhány. Napsal totiž v předmluvě k těmto litaniím: „Ne improbe a pueris insipientibus maculentur, lacerentur ac quom,odocumque foed,--ntur, prohibeat...” O rok později napsal Ryba kantátu „Velebtež Boha”, jako „Chvalozpěv k sv. janu Nepomuckému” (Nár. mus., III D 93, autograf z r. 1803). Kantáta je třívětá. V první části vyzývá autor Čechy, aby velebili Boha za to, že jim byl dán Jan za ochránce. V druhé oslavuje jeho ctnosti a obrací se ke králi Václavovi slovy: „Darmo mučíš, darmo trápíš, králi, Jana přectného, tvá zuřivost nic nevymůže, nic nevyřídíš, věz, že ctnost ncohrozitedlná jest.” Jan zavrhl všecky návrhy Václavovy a dal se raději mučiti. Ve finale pak prosí autor Boha o milosf, abych~om světce mohli následovat. Hymnus je komponován pro smísený sbor, 2 housle, violu, cello s kontrabasem, flauto traverso, 2 klarinety, 2 horny, 1 fagot, 1 klarino princip. a kotlě. 27 | ||||
|