|
| ||||
| ||||
|
Varhany (generálbas) připsány později. Skladba byla asi původně určena k pro-vedení mimo k-ostel.
Dílo zahajuje slavnostní C dur introdukce ve ff (adagio maestoso) v unisonu s tečkovaným rytmem a smělými intervalovými kroky, jež jsou v Rybových skladbách poměrně vzácné. Adagio pak vystřídává allegro spirituoso v téže tónině novým rázným tématem, jež se však záhy rozplyne v sladce neseném flétnovém sóle. Tato dvoudílná introdukce splývá prak s následující sborovou částí, jež v orchestrálním doprovodu je Totožná s motivem adagia. Tím introdukce a sbor splývají ve formu abal. Ryba v této větě stojí na půdě 2. pol. 18. století bez přes-ně vyhraněných forem introdukce. Sbor až překvapuje harmonickou prostotou. Druhá věta, andante F dur, je tenorová arie s připojeným sborem. To je ryb~ovská melodika mozartovského střihu, ovšem triviálnějšího rázu. Když sólista vychválil ctnosti sv. Jana, nastupuje v unisonu sbor. A allegro assai c moll již v úvodních orchestrálních taktech naznačuje rytmem, a zvláště harmonií, hrozná muka, jimiž král Jana trápil, ovšem i marnost všech hrozeb (akord b ~ ). A sólista zase dále vypravuje o utrpeních, jak Jan dodán katanům, shozen do Vltavy a Tvůrci duši odevzdal. I zde se vyskytuje snaha po hudebním vyjádření textu, po fónomalbě: slovo „shozen” doprovází rozloženým sestupným d moll akordem, smíření s Bohem, kdy ;odevzdává duši", vyjadřuje klidným A dur. Aby dosáhl formy ab albl, končí zase homofonním sborovým allegrem. Třetí věta je kvartet, adagio Es dur formy abat. Instrumentace je zd~ barvitá, nástroje přejímají téma mezi sebou, ale« melodika a vedení zpěvních hlasů v terciích jsou rybovsky prosté, až sentimentální. Závěr pak tvoří allegro moderato Téže tóniny, „Tebe chcem v ctnostech následovat”, je rozložité, polyfonické vedení hlasů spočívá tu v imitaci a pak vrcholí gradací. Finale, adagio C dur, je sborová modlitba k patronu země, aby chránil Čechy, a přechází v allegro spirituoso C dur, f. j. dík Bohu za tohoto světce. Závěr se stupňuje v jásavé Tutti, končí alleluj.a a krátkým amen. Jen tu a tam je imitace v hlasech, flétna a fagot se tu uplatňují částečně i jako sólové nástroje. Mozartovsko-haydnovskou dobu Ryba zde nezapře, ale na velké dílo nestačí. Rozložený akord i zde je častěji východiskem motivu. Českých ,Nešporních zpěvů" z r. 1795 zde nedosáhl. Ryb,ova kantáta je zase pokračováním celé řady předchozích oratorií, kantát, oslavných hymnů i divadelních her ke cti sv. Jana. Skladeb se účastnili nejen čeští skladatelé, ale i italští a němečtí (srv. Pragensia svatojanská, čl. dra Em. Troldy o hudbě svafojanské). Z ve"tších českých kantát známe jen text kantora Ign. J. Hubatky ,Čtyry studně hlavních cností" z r. 1730, kde alegorisované po-stavy ctností oslavují Jana Nep., pak tištěný text z r. 1734 od kněze J. J. Hlavsy „Ostrofupý m,eč s útěšitelnou korunou okrášlený”, zřejmě baroková díla, jak už tituly hlásají. Z jiných kantorů komponovali díla na př. Lo,os, Linek, Šarapatka, Erben, ale to jsou jména, jež jsou invencí daleko ještě za Rybou. Ani jméno Koželuhovo neznamená fenomen. Ryba chtěl pomoci i lidovému kostelnímu zpěvu. Učinil tak „Oktávem k sv. Janu” a ,Svatohorským kůrem", f. j. sbírkou svatojanských a mariánských písní. Nás tu zajímá první sbírka (Nár. mus., XIV F 88, autograf z r. 1804, kde však zachován jen nástrojový doprovod, a to ještě neúpině: 2 klarinety — druhý klar. chybí —, 2 fagoty, 2 horny). Klarinet ovšem udává melodii písní. Texty byly vy-dány samostatně tiskem. Je tu 8 písní pro jednotlivé dni v oktátě. První píseň „Skrze svaté Boha ctíti učí matka církev nás” obsahuje 22 sloh osmiřádkových, a je pro onu dobu charakteristická. Ryba líčí v písni zase celý vývoj událostí, jak byl sv. Jan králem Václavem donucován vyzraditi královnino zpovědní tajemství, jak byl mučen a konečně shozen do Vltavy (Moldavy) —tedy obdoba textu předchozí kantáty — jak celá Praha lomila rukama, načež následuje výčet zázraků, jež se děly. Končí týmž napomenutím jako v kantátě, abychom světce v ctnostech následovali. Jsou zde přímé dialogy mezi Janem a králem; líčení hrůz a muk, typické pra dobu již uplynulou, je Rybou přejato trochu opožděně. Další písně jsou již kratší a pro kostel textově vhodnější. Zase se v nich velebí 28 | ||||
|