|
| ||||
| ||||
|
Jan jako vzor orností, pravdomluvnosti, lásky k bližnímu, s tendencí, následovati jeho příkladu. Jinde apostrofuje Ryba Nepomuk a Zelenou horu (píseň na 3. den v okt.), jinde zase vybízí k poufi do Prahy v krásném máji („Vzhůru, poutníčkové, Janův miláčkové" — patrně místo „Janovi miláčkové"), kdy pějí ptáčkové, kdy broučkové, travička i křovina hlásá slávu Boží a všecko v harmonii koná symfonii Tvůrci svému povděčně”. I zde je zřejmý ohlas barok~ových jesuitských písní. V písni na 6. den v oktávě brojí proti chlípnosti, jež plodí všecky neřesti, a nazývá ji „potvorou pekelnou”. Cyklickou sbírku zakončuje „Díkozpěvem” a volnou veršovou parafrází žalmu 148. a 150. Knížka (text) vy-šla v 1000 exemplářích r. 1803 a měla vzory v oblíbených poutních svatojanských písních předchozích desetiletí.
Tento cyklus svatojanských písní, jakož i miariánské písně, byly patrně určeny k průvodům, procesím, jak ukazuje už zmíněný doprovod pro dechové nástroje. Svatojanské písně jsou komponovány v tvrdé tonině, s výjimkou jediné. Nápěv blíží se často světské písni, sklon k lidové písni je nápadný. Tak poslední píseň připomíná nápěv „Sivá holubičko”, první i druhá je také zcela lidová, česká, až nekostelní. Chorálový nápěv má vlastně jen píseň č. VI. měkké toniny, a je proti předchozím melodicky drsnější, ale zase mnohem církevnější. Jen nápěv z gregor. chorálu z litanií ke všem svatým (,,te rogamus, audi nos") je znatelný v písni V. Někdy opakuje při stavbě melodie dvoutaktí progresivně. Písně nemají předehry ani dobry, jejich forma je ab nebo abc (tato u 4 písní). Pravidelná čtyřtaktí nejsou všude dodržována, jsou tu útvary zkrácené i nesymetrické. Modulace mezi periodami děje se bud do dominanty, nebo do spodní či vrchní tercie. Písně dnes nevyhovují ani melodií, ani textem. Přesto Rybův dobrý úmysl ne-lze podoeňovat. Že se Ryba snažil povznésti i lidový chrámový zpěv, toho je dúkladem obnova literátských zpěváckých sborů právě r. 1802 v Rožmitále. Jsou to sice již jen volná sdružení, ale Ryba jim přece píše stanovy, aby byl zachován pořádek na kůru. Ač Ryba nestačil všude na svůj úkol, který si vytkl, měl rozhodně vážný názor na církevní hudbu, jež je věnována Nejvyššímu, „Tvůrci vší harmonie”, jejž nazývá ,Archimusicos". (Předmluva k Missae breviores, v Nár. museu, XIV F 90 a XIV F 94). Mnohé zapadlé skladby Rybovy bylo by třeba vynésti z archivů na světlo Boží. Stalo se tak dosud jen s dvěma kvartety, jejichž opis jsem pořídil z archivu Nár. musea pro brněnský rozhlas, i s několika písněmi. Rozhodně bych se při-mlouval za provedení jeho latinského Stabat Mater a Nešporních zpěvů českých (,obě v archivu Nár. musea v Praze), jako ukázky jeho církevní tvorby. Splatíme tím než dluh, který jsme Rybovi dlužni. Vojtěch Zapletal: Hudební skladby — a metronom. Při skladbách hudebních, tedy i církevních, velmi mnoho záleží na správném rytmu. Táž, o sobě cenná skladba, nezanechává vždy stejného dojmu ú posluchačů, vše závisí,od toho, jak byla nacvičena a přednesena. Gasto trpí a ztrácí pa ceně i umělecké dílo přílišnou rozvláčností, af' je poslouchána při koncertu, na kůru, nebo i v relaci radiové; zde zvláště vyžaduje se přednes pokud možno dokonalý. Mozarti píše o tom svému otci: Nejpotřebnější ia nejobtížnější jest — udržo- 1 I hudební geniové nebyli prosti vad obyčejných smrtelníků. Malého Mozarta vyučoval hudbě vlastní jeho otec, který projevoval nad nevšedním talentem nelíčenou radost. Otec Mozartův po-přával si po obědě v lenošce obyčejně půl hodiny klidu. Malý Mozart po 2 dny přikradl se tiše k pianu, a zběžně udeřiv do kláves, ihned zmizel mezi veřejemi otevřených dveří. By1 to vždy septimový akord. Otec se probudil a hned usedl ke klavíru, aby tento tak zv. nedokončený akord ně-jakou arií dopinil; jeho hudební sluch to žádal. Ale kdo je vinník a rušitel klidu? Třetího dne otec opět odpočívá, oči maje na pohled zavřeny. Septimový akord opět zazvučel, — ale vtom již levice otoova drží provinilce za límec, a pravice rychle dokončila neúpiný akord a zmařila tak 1 další pokusy. 29 | ||||
|